Kam na regionální jídla? Kyselo na horské farmě
Zajímavá regionální jídla najdete po celé republice. Znojemská dokonce „zlidověla“, ovšem leckde klasické pojetí úplně nectí. Za nejzajímavější místní nabídkou jsme jeli do Krkonoš, na nejvýše položenou horskou mléčnou farmu.
Děčínskou boudu (1280 metrů nad mořem) jako oázu regionálních pochutin z místních surovin jsme vybrali, i když autem se sem dostanete, jen když si zajistíte některé z 21 míst pro ubytování. Ani s povolením není cesta jednoduchá, jízda po úzké asfaltce pro jedno auto vyžaduje opatrnost a vstřícnost při míjení se s protijedoucími. „Nejsnazší“ (ale ty fronty!) je nechat se vyvézt lanovkou na Sněžku a sejít sem pěšky, případně vyjet dvousedačkou na Portášky a „popojít“ po silničce pár kilometrů. Kdo si ale chce místní lahůdky vychutnat jako zaslouženou odměnu, ten si pro ně dojde pěšky z Pece pod Sněžkou (630 m n. m.). I na jídlo v takovém případě platí Saint-Exupéryho citát z knihy Citadela: „Krása krajiny bude úměrná úsilí, které vynaložíš k výstupu.“ Inspiraci můžete získat v údolí na zdejší benzince KM Prona, kde mají chladicí pult s produkty Horské farmy (jogurty, kefír, máslo…). Za teplými pochutinami ale musíte nahoru.
Horská farma hospodaří na desítkách hektarů krkonošských luk, má stáda dobytka i ovcí. Většinu z toho, co tu Radka Mlejnková a její rodina nabízí, vyprodukují zde na farmě. Dostanete tu samozřejmě klasická regionální jídla, jako jsou kulajda nebo borůvkový knedlík s domácím tvarohem a žahourem, přičemž polévka je podle starého rodinného receptu. Méně hutná, než bývá obvyklé v údolních restauracích, ale velmi chutná. Místo pečiva k ní dávají kramfleky (bramboráčky). Jehněčí klobásky jsou z jejich ovcí, veškeré hovězí také z jejich farmy, v nabídce bývá i kachna, uzeným plněné bramborové knedlíky či alpský knedlík s povidly, mákem a vanilkovým krémem.
Na tabuli s nabídkou jídel ani v tištěném jídelníčku nenajdete smažák, hranolky ani českou klasiku typu svíčkové. „Kdo se bez toho neobejde, najde vše v sousedství na Růžohorkách. Takže si se sousedy nekonkurujeme,“ rezolutně říká Radka Mlejnková, jejíž doménou je mléčné hospodářství. Muži pečují o pastviny a dobytek. Nabízejí další jednoduchá jídla: doporučujeme krajíc chleba s tvarohem s česnekem, sýr s medvědím česnekem nebo uzený s podplamenicemi, což jsou chlebové bochánky, jimiž se kdysi zkoušel stav pece a chlácholily nedočkavé děti.
Řízek s knedlíkem a se zelím
Jak vznikl „Pavlišovák“, se přesně neví, ale na Náchodsku si ho hýčkají jako specialitu. Pavlišovský řízek, což je kombinace klasického řízku, houskového knedlíku, zelí a šťávy, se opodál servíruje jako Úpický řízek. Pokud v rodišti spisovatele Škvoreckého obejdete náměstí, najdete ho na lístku většiny restaurací. Zda se liší chuťově, říct nemůžeme, ale ceny jsou rozdílné, od 105 po 150 Kč. Cenový základ bez vlivu na chuť a kvalitu nabídl hotel U Města Prahy (žádný pragocentrismus), současně s posezením na terase s výhledem na náměstí i reportážní automobil Škoda Octavia (parkovné 10 Kč/h, druhá hodina 30 Kč, další 50 Kč). Kombinace pro leckoho podivná, ale za ochutnání stojí a dá se jíst i opakovaně. Mezi místní broumovské speciality patří i kroupová polévka a buchty s vanilkovým krémem.
Na vrabce do Ivaně
Když moravský vrabec, tak na Moravě. Nejlepší jsme před několika lety ochutnali v obci Ivaň nedaleko Aquaparku Pasohlávky, a tak jsme tam zamířili znovu. Kvalita a chuť zůstaly, cena s výborným moravským zelím a domácími knedlíky nadále velmi přijatelná (95 Kč). Restauraci s názvem Zdeňka provozují manželé, pan Stehlík je i řezník, který dva dny v týdnu prodává ve svém obchodu i maso. „Objednám si u Steinhausera půlku hovězího, sám rozbourám a naporcuji, manželka uvaří. Třeba španělské ptáčky, po kterých se jen zapráší,“ naznačuje proměnlivost vždy bohatého jídelního lístku s velmi sympatickými cenami (od 90 Kč za segedínský guláš). Převládá česká klasika, ale mají i candáta (165 Kč), pstruha na roštu (115 Kč) a samozřejmě dršťkovku. Do Ivaně je to z „jedničky“ č. 52 (Pohořelice – Mikulov) pouhé dva kilometry. Parkování zdarma hned u restaurace.
O sto roků zpět
Uprostřed mezi Ostravou a Opavou je obec Háj ve Slezsku, v jejíž části Smolkov se ve stylové restauraci Slezský grunt vrátíte o sto let zpět. Důraz tu dávají na regionální „slezské“ pokrmy. Evergreenem jsou „bramborové lokše“, podávané buď v masové (trhané uzené maso a kraut salát), nebo sladké (domácí povidla a mák) variantě. Doporučujeme ochutnat slezskou variantu zelňačky, zde nazývané Kozí brada. I klasická jídla jako guláš nebo svíčková jsou připravována po slezsku, při akcích tu ochutnáte i „bigos“. Pokud byste to přehnali s ochutnáváním piva z několika místních malých pivovarů, pak je tu možnost ubytování, pro které je k dispozici i bezpečné parkování „pod zámkem“. Slezský grunt najdete nedaleko D1 (exit Hrabyně, pak po silnici č. 11).
Bramborová sobota na Veselém Kopci
Kde jinde poznat místo brambor v lidovém jídelníčku než na Českomoravské vrchovině? Zdejší tradici pěstování brambor si ve skanzenu na Veselém Kopci připomínají již od roku 2001 akcí Bramborová sobota. „Návštěvníci skanzenu mají možnost ochutnat pokrmy připravené z brambor podle tradičních receptů, které pracovníci skanzenu zaznamenali v okolních vesnicích. Bývá možné ochutnat uvařené brambory různých odrůd, prezentované zástupci šlechtitelské stanice (SATIVA). Odborníci z Výzkumného bramborářského ústavu z Havlíčkova Brodu zase podávají informace o pěstování, šlechtění a využití brambor,“ nastínila program kulinářského dne Ilona Vojancová. Definitivní podoba akce – zejména možnost ochutnávek – bude upřesněna podle aktuální situace. Vstupné je 120, 70 a rodinné 240 Kč, parkování před vstupem do skanzenu jen za 50 Kč (hodina i den).
Bigos: jistota za „čárou“
Při pokusu ochutnat „bigos“ (nikoliv bigoš, to je přezdívka pěšáka) jsme navštívili i restauraci takřka na česko-polské hranici ve Starém Bohumíně. Hotel Pod Zeleným dubem měl na jídelním lístku řadu skvělých krajových specialit jako slezský žurek, kluski, místní škvarkovou pomazánku aj. a své speciality jako Tomahawk či menu Oderberg (podle vlastního piva), ale „bigos“ tu stejně jako v řadě slezských restaurací připravují většinou v rámci regionálních akcí. Originality bigos zcela nahradily. Parkování u hotelu, který je dobře napojen na D1/A1. À propos, jistotu bigosu (základ hovězí, klobása, zelí, houby, koření, různé další varianty) podle infocentra v Českém Těšíně dává Dworek Ciecinski, jen pět minut od hraničního mostu. Auto raději nechte na naší straně řeky… V restauraci se domluvíte i česky a berou i naše koruny.
Hledejte koliby
Kde jinde si dát na Moravě původní regionální jídla než na kolibě? Zejména v oblasti Beskyd, Jeseníků a na Valašsku je jich celá řada. Nejznámější najdete ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm, několik dalších proslulých třeba na Pustevnách, kde cenu za konzumaci zvedne povinně celodenní lístek za parkování (150 Kč). Koliba ve skanzenu je jen pro návštěvníky Valašského muzea, takže tentokrát doporučíme kolibu U Janíka, původní turistickou hospodu (od roku 1873) z Rožnova pod Radhoštěm Na Horečky. Mají tu bezplatné parkoviště a mnoho regionálních jídel, převážně ze surovin od místních dodavatelů. Patří mezi ně i zdejší specialita: – pečené uzené koleno na černém pivu s pohankou přelitou podpečínkou, ve které vše doslova plavalo. Nestačily ani dva birelly. Doporučujeme halušky.
Autor: Tomáš Pudil
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat