Kawasaki a trio nejextrémnějších motocyklů z její historie
Kawasaki má ve své historii řadu výjimečných motocyklů a mezi ty nejvýjimečnější pak patří modely, které se pyšní výjimečnými konstrukčními řešeními. Ta pak stojí za jejich nezaměnitelným charakterem a jízdními výkony.
Kawasaki Heavy Industries, Ltd.má své kořeny poměrně hluboko v devatenáctém století. Samotná společnost vztahuje svůj počátek k roku 1878, kdy Shozo Kawasaki založil loděnice Kawasaki Tsukiji Shipyard, které se o osmnáct let proměnili v Kawasaki Dockyard Co., Ltd. Následoval vznik několika téměř samostatně působících společností, věnujících se různým oborům a teprve v roce 1969 došlo k vytvoření koncernu Kawasaki Heavy Industries, Ltd.
V první polovině dvacátého století bylo jméno Kawasaki spojeno s výrobou lodí i ponorek a od roku 1911 i s parními lokomotivami, zatímco letecké oddělení bylo založeno v roce 1919 a první vlastní letoun dokončilo v roce 1922. Následně se ve dvacátých letech společnost věnovala i konstrukci a stavbě mostů. Třicátá léta přinesla mimo jiné i výrobu užitkových automobilů a autobusů.
Kawasaki Heavy Industries, Ltd. se dodnes věnuje lodím, vlakům i letadlům a řadě dalších oborů. Motocykly, jimž se věnuje od padesátých let dvacátého století a pod vlastní značkou Kawasaki je nabízí až od první poloviny let šedesátých, představují pro mamutí koncern jednu z jeho výkladních skříní. Tomu pak plně odpovídá řada skutečně výjimečných modelů, figurujících v historii značky od šedesátých let do současnosti.
Dodnes vyvolávají označení Mach IV, Z1, GPZ900R či ZXR750 zvýšenou tepovou frekvenci u řady motorkářů a je ve výsledku úplně jedno zda měli možnost tyto motocykly vlastnit a sedlat nebo ne, protože se jedná o legendy šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých let.
Vedle těchto legend pak má Kawasaki ve své minulosti i současnosti stroje, které jen těžko hledají konkurenci nebo ji výrazně překonávají a to díky použitým konstrukčním řešením i výkonům.
Šestiválcová Z1300
Kawasaki Z1300 není jediným motocyklem s napříč uloženým řadovým šestiválcem a řada motorkářů dá přednost stejně starému modelu CBX1000 značky Honda pro jeho větší eleganci, ale tento motocykl je překonával propracovanější technikou i výkony.
Hranaté tvary spolu se skutečně velkými rozměry plně odpovídají představám o moderním sportovním motocyklu z konce sedmdesátých let. Kawasaki Z1300 zamířila do sériové výroby v roce 1979 a dodnes dokáže rozklepat kolena i ostříleným borcům jen díky své vizáži.
Srdcem stroje s konvenčním trubkovým rámem, byl kapalinou chlazený řadový šestiválec o objemu 1286 cm3, který s výkonem 88 kW (120 k) při 8000 min-1 výrazně překonával konkurenční Hondu CBX1000. Ve své původní podobě měla třináctistovka rozvor kol 1580 mm, celkovou délku 2265 mm, šířku 785 mm a sedlo ve výšce 810 mm. Hmotnost stroje připraveného k jízdě se pohybovala okolo 320 kg.
Co Kawasaki Z1300 postrádala na eleganci, to doháněla svými jízdními výkony. Maximální rychlost se totiž pohybovala okolo 220 km/h. Výkonu a s ohledem na hmotnost překvapivě dobré ovladatelnosti v osmdesátých letech s chutí využíval finský kaskadér Arto Nyqvist, který uměl tohoto mastodonta postavit do nádherné svíčky.
V průběhu osmdesátých let se Kawasaki Z1300 dočkala vývoje. Nejprve došlo na úpravu pohonné jednotky, kdy v polovině osmdesátých let trojici karburátorů nahradilo vstřikování a označení se změnilo na Z1300 DFI a výkon stoupl na 96 kW (130 k).
Vedle klasického naháče, zastupujícího ve své době kategorii supermotocyklů, se v roce 1984 objevil i cestovní model ZN1300 Voyager s přepracovaným rámem a sedlem ve výšce 757 mm. Tento dálniční křižník lze velmi jednoduše identifikovat podle rozměrné kapotáže, rozměrného sedla a trojice kufrů na zádi.
Šestiválce značky Kawasaki nesly podle trhu, na němž byly nabízeny různá označení a tak se lze setkat i s KZ1300, což je náhač pro severoamerický trh, kam jako ZG1300 mířil i cestovní Voyager. Výrobu velkých šestiválců ukončila Kawasaki v roce 1989 a za jejich nástupce lze do jisté míry považovat čtyřválcové modely s označením ZZR představující v provedeních 1100, 1200 a 1400 vždy jedny z nejvýkonnějších motocyklů na trhu.
Přeplňovaná GPZ
Kawasaki GPZ 750 Turbo byla reakcí na konkurenční motocykly značek Honda, Suzuki a Yamaha poháněné turbodmychadlem přeplňovanými motory. Vedle nich tento model, který zamířil na trh na podzim roku 1983, nabízel nejvyšší objem, nejvyšší výkon a zároveň i největší spolehlivost.
Vzduchem chlazený řadový čtyřválec o objemu 738 cm3 v modelu GPZ 750 Turbo kombinoval vstřikování benzinu Kawasaki s turbodmychadlem Hitachi, umístěným pod výfukovými svody před motorem. Výsledkem byl nejvyšší výkon 82,4 kW (112 k) při 9000 min-1, který si musel poradit se strojem o hmotnosti 254 kg s plnou nádrží.
Kawasaki v případě GPZ 750 Turbo vsadila na vzhled ve stylu větší a starší GPZ 1100, který následně rozvíjela u o rok mladší GPZ 900, kterou proslavil Tom Cruise ve filmu Top Gun. Turbo se vizuálně lišilo především leštěným hliníkovým klínem v kapotě kolem turbodmychadla.
Z motocyklů s motorem přeplňovaným turbodmychadlem je zástupce značky Kawasaki, nabízený v letech 1983 až 1987, se schopností akcelerovat z 0 na 100 km/h za 3,7 s, maximální rychlostí 225 km/h a zároveň nejkultivovanějším jízdním projevem i podle dobových testů tím nejlepším a zároveň i obchodně nejúspěšnějším.
Legendární Ninja
Kawasaki Ninja H2R na podzim roku 2014 oživila myšlenku motocyklu s přeplňovaným motorem, ale namísto turbodmychadla sází na kompresorem přeplňovaným litrovým čtyřválcem a dodnes i díky tomu stojí mimo všechny kategorie.
K pohonu tohoto modelu slouží řadový čtyřválec o objemu 998 cm3, který i díky přeplňování kompresorem disponuje výkonem 228 kW (310 k) při 14.000 min-1, resp. až 240 kW (326 k) při stejných otáčkách za využití náporového sání Ram Air. Točivý moment vrcholí hodnotou 165 N.m při 12.500 min-1. Tyto hodnoty míří prostřednictvím šestistupňové převodovky na zadní kolo stroje s pohotovostní hmotností pouhých 216 kg.
Hlavním nedostatkem modelu Ninja H2R je ovšem skutečnost, že není homologován pro běžný silniční provoz, což naštěstí napravil s minimálním odstupem představený model Ninja H2, který se v roce 2017 dočkal rozšíření nabídky o exkluzivní verzi Ninja H2 Carbon.
Kawasaki Ninja H2 a Ninja H2 Carbon jsou osazeny kompresorem přeplňovaným čtyřválcem o objemu 998 cm3, naladěným na nejvyšší výkon 150,8 kW (205 k) při 11.000 min-1, resp. až 158,3 kW (215 k) při stejných otáčkách za využití náporového sání Ram Air. Točivý moment vrcholí hodnotou 133,5 N.m při 10.000 min-1. I zde je standardem šestistupňová převodovka.
Pro modelový rok 2019 se model H2, který je homologován pro běžný silniční provoz dočkal u svého čtyřválce o objemu 998 cm3 zvýšení výkonu z dosavadních 150,8 kW (205 k) na 170 kW (231 k). Za tímto výrazným nárůstem výkonu stojí řada nových komponentů, z nichž lze zmínit vzduchový filtr, sání či svíčky a došlo i na nové nastavení řídící jednotky.
Exkluzivní model Ninja H2 Carbon sdílí rám, motor i řadu dalších komponentů s Ninja H2, ale odlišuje se od něj hojným využitím uhlíkových vláken, z nichž je podobně jako u okruhové verze vyrobena například kapotáž a částečně i koncovka zakázkového výfukového systému značky Akrapovič.
Kawasaki Ninja H2 SX je prozatím posledním členem rodiny H2. Tento model byl představen na motosalonu EICMA 2017 v Miláně a na rozdíl od svých sourozenců, představujících nekompromisní supersporty, je prezentován jako sportovně-turistický model. To ostatně naznačuje designem rozměrnějších kapot a mohutnější zadní stavbou s pohodlnějším dvoumístným sedlem.
Pod těmito komponenty se ukrývá s ohledem na jízdu dvou osob zesílený trubkový rám s rozvorem kol prodlouženým z dosavadních 1455 mm u H2 na 1480 mm. Cílem tohoto prodloužení spolu se změnou úhlu hlavy řízení z 27 na 30 stupňů jsou klidnější jízdní vlastnosti oproti čistě sportovním H2 a H2R.
K pohonu zde slouží přepracovaný kapalinou chlazený řadový čtyřválec o objemu 998 cm3 s přeplňováním kompresorem, u nějž došlo ke snížení hmotnosti o 3 kg. Pro model Ninja H2 SX byl tento motor naladěn na nejvyšší výkon 147,1 kW (200 k) při 11.000 min-1 a točivý moment 137,3 N.m při 9500 min-1. Tyto hodnoty míří na zadní kolo prostřednictvím šestistupňové převodovky.
Kawasaki Ninja H2 SX míří na trh v několika provedeních, nabízejících různé stupně výbavy a provedení podvozků. Aktuálním vrcholem je pak H2 SX SE+ Performance Tour, které se může mimo jiné pochlubit pokročilým elektronickým podvozkem, sportovním titanovým výfukovým systémem Akrapovič nebo bočními kufry.
Foto: Kawasaki, Mecum Auction, Inc., Bonhams, Wheelsage.org, archív
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat