TEST Kia Sportage 2,5 TDI

Doby, kdy toto jihokorejské auto kralovalo segmentu levných terénních aut, již pominuly. Za několik let výroby vyrostla v této třídě řada konkurentů, kteří nezřídka stojí méně a nabízejí více. Poslední modernizací tedy Kia spíše reagovala na již dané trendy, než aby razila cestu novinkami.

Změny v designu jsou znát hlavně na přídi vozu, které dominuje maska chladiče s vnitřním prolomením, změnil se také tvar světlometů, přednímu nárazníku s integrovaným spoilerem prospělo výraznější členění a užitek v provozu naleznou i masivní bloky chránící nárazník při běžném popojíždění. Na kapotě přibyl "hrb" přívodu vzduchu a standardně se také dodávají boční dvoubarevné plastové profily.

Podstatnější změny se ale udály v interiéru. Přepracovaná palubní deska sice působí stále lacině, ovládání všech funkcí se však podařilo zpřehlednit. Posuvná táhla topení nahradily otočné ovladače, přibyl držák na nápoje a hlavně počet odkládacích prostor. Nově tvarované výplně dveří s příjemným čalouněním spolu s lepšími potahy sedadel pak konečně dávají řidiči pocit, že řídí plnohodnotné auto, nikoli jen pracovní nástroj do lehkého terénu. K relativnímu pohodlí pak přispívá i loketní opěrka a příjemně zesílil i věnec čtyřramenného volantu.

TEST Kia Sportage 1.6 T-GDI MHEV DCT – Vrchol není nutný

Zákazníky výrazně preferovaný turbodiesel je charakteristický především velmi pozvolným náběhem výkonu a poměrně velkým hlukem v nízkých otáčkách. Dopřejeme-li mu dostatečný rozjezd, chová se ve vyšších rychlostech velmi kultivovaně a ani v kombinaci s očekávatelným vyšším aerodynamickým hlukem nezatěžuje uši posádky více, než je obvyklé. Doménou tohoto motoru je ale především nízká spotřeba, jejíž průměrnou hodnotu 8,6 litru jsme i při zátěžových částech testu překročili jen minimálně.

Ani inovace ale nezměnila nic na koncepci pevného rámu a zadní tuhé nápravy, takže auto se sice v terénu příliš nekroutí, na silnici má ale zadní část tendenci typicky "odskakovat" Při jízdě po pevném povrchu se Kia chová kultivovaně a ani náhlé vyhýbací manévry nezpůsobují větší náklony vozu. Rovněž nově instalovaný tříkanálový systém ABS dávkuje účinek brzd o poznání přesněji, než před inovací. Brzdy samy mají poměrně ostrý nástup a vůz je i při maximálním účinku plně ovladatelný.

Kiu Sportage si ale zákazníci kupují především kvůli jejím schopnostem jízdy mimo silnice. Vezmeme-li v potaz nepříliš velkou světlou výšku, vykazuje toto auto až nadprůměrnou průchodnost terénem. Pozitivně se na tom projevují samočinné elektropneumaticky řazené volnoběžky v předních kolech či pohodlně přiřaditelný pohon předních kol ke stávajícím zadním. Samosvorný diferenciál zadní nápravy a redukční převodovka tak dovolují překonat i terénní záludnosti, které bychom od auta této třídy nečekali.

Kia Sportage je v testech často srovnávána s vozem Suzuki Grand Vitara (test jsme zveřejnili 01/2000) Oba vozy patří do stejné typové i cenové kategorie, přesto jsme toho názoru, že Kia Sportage nabízí za totožnou cenu mírně větší užitnou hodnotu, ať už jde o ABS či klimatizaci v základní výbavě, nebo o příjemnější interiér. Za své peníze zákazník dostane každopádně dobře vybavený vůz, se kterým se nemusí stydět jet do divadla, ani se bát jízdy v terénu.