Kuchyňský odpad může posloužit i v autech, tvrdí vědci. Už zkouší slupky a skořápky
Ne, neděláme si legraci. Vědci z Ohio State Univerzity skutečně začali ověřovat možnost využití kuchyňského odpadu v automobilech.
Pokud jste dosud slupky, vaječné skořápky a další odpadky z kuchyně vyhazovali na kompost, možná jste jen zbytečně mrhali surovinami pro výrobu nových součástek do automobilů. Američtí vědci, ve spolupráci s minimálně jednou automobilkou, totiž začali studovat možnosti využití „rajčatových slupek, vaječných skořápek a dalších přírodních odpadů“ k využití při výrobě dílů v automobilovém průmyslu, jak dnes upozornil web Autoblog. Součástky z těchto materiálů by pak podle dosavadních odhadů měly být nejen ekologičtější, ale hlavně levnější na výrobu a dokonce by mohly i déle vydržet!
Katrina Cornish, profesorka a výzkumnice na Ohio state Univeristy, dle rozhovoru pro Automotive News věří, že rajčatové slupky jsou dostatečně silné, aby mohly být použity v dílech, jako jsou silentbloky podvozku, silentbloky motoru, pneumatiky, hadice a další podobné komponenty. A totéž prý platí pro vaječné skořápky. Obě tyto suroviny by prý mohly snížit množství sazí, jaké se v současnosti v automobilovém prostředí využívá.
Saze totiž vznikají při spalování těžkých ropných produktů, což samozřejmě není nic pozitivního pro životní prostředí a kvalitu vzduchu. Rajčatové slupky a vaječné skořápy ale vznikají jako odpad, který se běžně vyhazuje. Jsou tak lacinější na získání, neubližují přírodě a navíc by (teoreticky) měly usnadnit další recyklaci. Silentbloky, pneumatiky a hadice jsou totiž spotřebním zboží, které se mění takřka neustále.
Není to přitom poprvé, co se podobné nápady objevují na scéně. Již v roce 1941 vyvíjel Henry Ford automobil, jehož plastová karoserie byla vyrobena ze směsi přírodních materiálů. Přesné složení sice není známo, nakonec však měly být využity například sojové boby, pšenice nebo konopí. A relativně ekologickou karoserii vlastně nesl i Trabant, neboť jeho Duroplast byl pryskyřičný plast vyztužený bavlněnými a vlněními vlákny.
Zpátky ale k výzkumu, nad kterým bude nejspíš řada lidí kroutit hlavou. Co vědce k podobnému studiu vlastně motivovalo? Paradoxně je to budoucnost, ve které by automobily měly být především sdílené. U sdílených automobilů se totiž počítá s větším proběhem, podobně jako u vozů Taxi, což bude znamenat rychlejší opotřebení a častější návštěvy servisu.
Řada společností a vědců se tak snaží vyvinout nové komponenty, které by vydržely podstatně vyšší nájezd. Často tak sahají i po molekulární změně materiálů a doufají, že se jim jednou podaří objevit směs, díky které by mohly některé komponenty vydržet nájezd až 1 milion mil (1,6 milionu km), uvádí web Automotive News.
Do objevu takových komponent je však nejspíš ještě hodně daleko. Například díly vyrobené s příměsí slupek rajčat a vaječných skořápek ještě čekají testy, které budou muset prokázat jejich životnost a odolnost. Alternativní materiály totiž budou muset vydržet přinejmenším totéž, co v současnosti používaná guma s příměsí sazí. A samozřejmě nesmí být výroba o moc dražší.
