Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Lada Sport VFTS (1982-1986): Sovětské béčko závodilo i u nás

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 27. 12. 2018
20
14
Zobrazit náhledy (20)
Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS Lada Sport VFTS
Lady VFTS vypadaly brutálně a dělaly vítr v závodech a soutěžích za železnou oponou v osmdesátých letech minulého věku. Včetně Československa.

Sovětský VAZ se prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Avtoexport zúčastňoval závodů a soutěží prakticky od počátku své existence. Za vznikem speciálů stál povětšinou Litevec Stasys Brundza. Mladší generaci jeho jméno asi nic moc neříká, ale tenhle muž byl desetinásobným mistrem SSSR v rallye a jedním z nejznámějších jezdců východní Evropy 70. a 80. let minulého věku. Ještě s Moskvičem 412 vyhrál Tour d'Europe 1974, třeba v Rallye Acropolis 1976 dojel šestý absolutně. Samozřejmě se žigulíkem, byť ten měl v přídi řádně modifikovanou patnáctistovku... Znali jsme ho i z domácích podniků, později uspěl v Rallye Tatry a na Šumavě.

Právě Brundza byl tedy tím nejpovolanějším k tomu, aby stvořil divokou ladu ďábelské skupiny B. Rallyeové auto na základě modelu 2105 s označením VFTS se rodilo v letech 1982-1986. Zkratka znamenala „Vilnijuskaja fabrika transportnych sredstv“ (Továrna na dopravní prostředky ve Vilniusu). Nejednalo se pochopitelně o brutální „béčko“ ve stylu Peugeotu 205 Turbo 16.

Přeplňovaný čtyřválec před zadní nápravou a pohon všech kol bychom zde hledali marně, modifikace byly podobné naší Škodě 130 LR. Ta sice přišla později, ale na domácích rychlostních zkouškách jinak vynikající lady bez problémů porážela. I Sport VFTS odpovídal předpisům třídy B/10, kde mohly startovat atmosférické dvoukolky s maximálně šestnáctistovkami. Homologaci pod číslem B-222 získal 1. října 1982 po více než tříletém vývoji.

Šestnáctistovka

Dvouventilový čtyřválec OHC 1568 cm3 se dvěma karburátory Weber 45 DCOE bez přeplňování se nacházel podélně vpředu, měl litinový blok, hliníkovou hlavu i mazání se suchou klikovou skříní a jedním olejovým čerpadlem. Díky zvýšené kompresi (až 11,5:1) a dalším úpravám byl naladěn na 160 koní, tedy 118 kW/7000 min-1. Násobky maxima točivého momentu 165 N.m byly k dispozici v 5500 otáčkách a o jejich přenos dozadu se staraly jednokotoučová suchá spojka a mechanická čtyřstupňová skříň. Lada VFTS Sport byla 4090 mm dlouhá, 1725 mm široká a 1400 mm vysoká. Původně vážila kolem 930 kg. Na stovku byla schopná sprintovat během 8,4 s a jela až 192 km/h, záleželo na použitých převodech.

Spojku vyrobili u Sachsu, tlumiče dodal Bilstein, podvozek měl mimochodem standardní rozvor 2424 mm, vinuté pružiny, teleskopické tlumiče, vpředu příčné lichoběžníky se stabilizátorem a zadní tuhou nápravu s dvěma dvojicemi podélných ramen a panhardskou tyčí. Zůstalo i šnekové řízení a zadní bubnové brzdy. Typický znak představovaly mohutné plastové nástavce blatníků a integrovaný zadní spoiler, zcela chyběly nárazníky. Interiér byl klasicky strohý a dominoval mu tříramenný sportovní volant.

Rovněž pro okruhy

Auta se pravidelně objevovala hlavně v Poháru míru a přátelství a v národních šampionátech východoevropských zemí, kde byla konkurenceschopná a velmi úspěšná, nezřídka s potvrzenými ambicemi na stupně vítězů. Jezdili s nimi i českoslovenští jezdci v soutěžích a také na okruzích. Zde se používala větší kola o průměru 15 palců místo „třináctek“. Našim pilotům je postavil ze sériových 2105 Metalex ve svém provozu v Mělníku, dále si je ladili a upravovali většinou ve vlastní režii. Největších úspěchů dosáhl Václav Blahna v barvách Agroteamu JZD Slušovice. Okruhové speciály disponovaly až 180 koňmi (132 kW) a jely přes 200 km/h.

Na mezinárodní scéně se mohl zaskvět sovětský rallyeový tovární tým, fungoval „tržně“, takže si vybíral podniky, kde měla značka Lada silnou pozici, třeba finských 1000 jezer a trhací podnik pod řeckou Akropolí. V „Jezerech“ 1986 zcela dominovala kategorii B/10, kde získala prvních šest pozic! Nejúspěšnější byl celkově osmnáctý Nikolaj Bolšich s bratrem Igorem v roli spolujezdce.

Evo

Druhá evoluce VFTS v osmdesátém šestém již dostala pětistupňovou převodovku a karosářské díly (kapotu, zadní víko a dveře) z hliníku, podařilo se jí odlehčit až na muších 780 kg. Boční okna byla navíc z plexiskla. Zajímavostí oplývalo i schéma řazení: jednička se totiž nacházela zcela vpravo nahoře nad zpátečkou, zatímco dvojka, trojka a čtyřka na obvyklých místech. První rychlostní stupeň se totiž používal naprosto minimálně...

Po zrušení skupiny B ve velkých podnicích pokračovala ve východním bloku dále – Blahna s ní získal titul soutěžního mistra ČSSR 1987. V MS nestartovala nikdy, důležitými mezinárodními úspěchy se tak pochlubit nemůže, maximálně na evropských kolbištích kontinentálního šampionátu. Homologace jí skončila až 31. prosince 1991.

Nejméně třicet

V tovární režii se zrodilo třicet oficiálních kusů VFTS, kolik jich ale je celkově, to už nikdo nespočítá, navíc vznikají i novodobé kopie. Dnes se tato poměrně populární auta objevují v rallye historiků, nejen u nás, ale hlavně v Maďarsku a patří mezi veterány, neboť datum jejich debutu dávno překročilo tři dekády. Čas letí...

Nicméně výchozí model 2105, první z radikálně modernizované řady se začal vyrábět v lednu 1980 a skončil v prosinci 2010. Odvozená 2107 se v egyptské Káhiře montovala ještě v létě 2014, pak už došly stavebnice. Znamenalo to definitivní konec klasických žigulíků.

Témata

Diskuse: Přidat názor

Dotaz
scadar
| 29. 12. 2018
Diky za vycerpavajici prispevek, clovek je zase o neco moudrejsi - nicmene na prispevku od “kalouska” taky neco je, asi zkratka jde o uhel pohledu, jestli jde v Tebou popsanem reseni o jedno cerpadlo, nebo o dve-v-jednom...:)
Nasobky ?
Ja Prvni 123
| 28. 12. 2018
Já autora fakt nehájím... jednalo se mi o to, co bylo - patrně - zdrojem té formulace o násobku.
:-)

Ale máš pravdu, třeba ne...
Dotaz
kalousek
| 28. 12. 2018
... jedno čerpadlo mělo nízkotlaký okruh, který tlačil posbíraný olej do zásobníku mimo motor, a pak vysokotlaký okruh, který tlačil olej z toho zásobníků do sériových mazacích kanálů....

Je to asi věc názvosloví, ale já bych řekl že se v tomhle případě jedná o dvě čerpadla, Přestože jsou montované v jednom konstrukčním celku a mají společný pohon, každé z nich se stará o jinou část hydraulického okruhu
Nasobky ?
kalousek
| 28. 12. 2018
Jednoduché to není. Já té větě taky nerozumím a předpokládám že jí nerozumí ani sám autor. Pokud píše že o přenos násobků dozadu se starala jednokotoučová spojka, tak se nemůže jednat o moment až za převodovkou ale dotyčné násobky musí vznikat už v motoru. Což ovšem nedává celkem žádný smysl. Dá se asi vytušit co chtěl autor říct, ale napsané je to úplně blbě

"....Násobky maxima točivého momentu 165 N.m byly k dispozici v 5500 otáčkách a o jejich přenos dozadu se staraly jednokotoučová suchá spojka a mechanická čtyřstupňová skříň...".
Nasobky ?
Ja Prvni 123
| 28. 12. 2018
Ne, jedná se o to, že točivý moment násobíš celkovým převodem.
Teda úplně přesně ho tím celkovým převodem vlastně dělíš, ale pokud je celkový poměr menší než jedna, tak výsledkem je násobek.
:-)

Jednoduchý, ne?

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku