Lexus LC 500 Convertible v Česku: Už mám rád podzim

Když se mě někdo zeptá na takovou tu tradiční hospodskou otázku, „jaký auto by sis koupil, pokud bys měl neomezenej rozpočet“, už roky odpovídám stejně. Porsche 911 GTS. Tohle auto mě naprosto fascinuje tím, jak úžasně funguje jako celek. Jasně, taková tradiční novinářská větička, zde ale nejvýstižnější. GTS je stále pohodlné a naprosto v pohodě každodenně využitelné, zároveň je však velmi příjemně ostré. Verze GTS patří u Porsche obecně k mým nejoblíbenějším. Když si vzpomenu na pár dní za volantem Cayennu GTS Coupé… Vidíte, že řídíte velké SUV, ale cítíte, že řídíte velice sportovní kupé. Těžko si to představit, musíte vyzkoušet. Nebo se zeptat Standy.

TEST Porsche Cayenne GTS Coupé – Zlato, potřebujeme hypotéku!

Takže zase jednou automaticky prohodím, že Porsche 911 GTS. Pak si ale vzpomenu na konec roku 2017 a test Lexusu LC 500, který jsem uvedl bombastickým titulkem „Největší bomba roku“. A znovu vylezou vzpomínky na v prvé řadě naprosto unikátní a jednoduše neuvěřitelný atmosférický osmiválec, a pak už to jde v rychlém sledu – nepochopitelně komfortní podvozek, zvlášť v kombinaci s agilitou, nádherný design karoserie i interiéru, dokonalé zpracování… Úplně nejvíc vzpomínám na to, jak snadno se tohle auto vodilo bokem. Neřídím vyloženě blbě, ale kontrolovaný drift nepatří k mým oblíbeným disciplínám, protože to jednoduše moc neumím. S Lexusem LC 500 to je ale absolutní hračka i na letišti s velmi hrubým a nestálým povrchem.

TEST Lexus LC 500 – Největší bomba roku!

Totální nadšení ve mně vzbudilo tohle auto. Jakmile tedy přišla pozvánka na české svezení, okamžitě jsem si ji naprosto sobecky uzurpoval. Čekalo mě sice kraťoučké svezení, ale Lexus LC si vždycky rád připomenu.

Fakt je to kabrio?

Ondra Mára psal ve svém zevrubném textu o boji designérů za čistotu a eleganci, aby to prostě kabrio staršímu bráchovi kupé nepokazilo. Můžou to být prázdné a spíš marketingové řeči, v případě LC Convertible si ale říkám, když tak vedle něj postávám, že ten boj designéři vyhráli. A že plátěná střecha zabírá tak málo prostoru a působí natolik nenápadně, že se silueta od kupé zase tak neliší. Připomenu, že kvůli plátěné střeše (přesněji řečeno kvůli změně z kupé v kabriolet), přibralo auto necelý metrák a vítr ve vlasech si někteří z nás můžou užívat už za patnáct sekund, manipulaci se střechou přitom LC Convertible zvládne až do rychlosti 50 km/h. Kufr kabria se proti kupátku zmenšil o 48 litrů na konečných a spíš symbolických 149 litrů. K odkládání nejrůznějších drobností, věcí, tašek, bude posádka jistě využívat hojně spíš zadní sedačky, které se k tomuto účelu ostatně hodí víc, než k sezení.

Poprvé za volantem Lexusu LC500 Convertible: Nejlepší svezení roku

Ještě zmíním novou barvu karoserie, velice poeticky pojmenovanou „západ slunce nad Manhattanem“. Nebo tak něco. V ceníku jsem ovšem našel méně poetické označení Blazing Carnelian, nevím, kterému jménu dává Lexus přednost, tahle oranžová však rozhodně velice sluší kupé i kabrioletu. Velmi příjemně mě překvapil oranžový interiér – podle fotek bych řekl, že je to možná už moc, ve skutečnosti ale takto výrazný vnitřek vypadá skvěle.

Nemám rád kabria. Skoro nikdy

Já se tedy přiznám. Kabriolety moc nemusím. Ještě tak nějaký příjemně svižný menší roadster, zvlášť u sporťáků jsem ale nikdy nepochopil, proč bych si měl zážitek z jízdy kazit rozmělněnou tuhostí karoserie, kterou průvan a úžeh vykompenzovat fakt nikdy nedokázal.

Jediné kabrio se mi líbilo tak, že jsem celý týden jezdil poctivě se střechou dole a takto otevřen absolvoval i několikahodinovou cestu na Moravu. Byl to eskový mercedes. Dokonale komfortní, s perfektní ochranou proti větru a s tuhou karoserií. Zde přirozeně nešlo o sportování, příkladná tuhost jen ještě povyšovala bezprecedentní pohodlí.

Na to jsem byl hodně zvědavý. Ondra Mára sice v prvních jízdních dojmech vyjmenovával celou řadu výztuh (u náprav mají tvar V, pod podlahou zase X, výztuhy najdeme i za zadními sedačkami, mezi zadními tlumiči a v zadní části středového tunelu), i tak jsem se však trošku obával.

Na definitivní verdikt si pro jistotu počkám až do klasického týdenního testu - Lexus LC 500 Convertible se u nás zastaví ještě tento měsíc, teď se zcela alibisticky vymluvím na minimální čas strávený za volantem a na spíše kvalitní silnice v okolí Mcel. Takhle za prvních pár kilometrů bych si ale skoro dovolil znovu naznačit něco o příkladné tuhosti. Kroucení nebo pazvuky ani v náznaku, nezaznamenal jsem vůbec nic nepatřičného.

Ale ten největší zážitek…

… je stále samozřejmě motor. S filtrem pevných částic sice přišel o část svých parametrů (341 vs. 351 kW a 530 vs. 540 N.m), pořád je to ale atmosférický pětilitrový osmiválec, a to by mělo stačit samo o sobě.

A stále stačí. Jestli občas přemýšlíte, proč někteří z nás brečí po atmosférických motorech, tady tento stesk pochopíte po prvním důraznějším přidání plynu. Jakmile motor proletí kolem pěti tisíc, pak šesti a míří k sedmi, děje se něco dnes už naprosto výjimečného – zaprvé motor do otáček opravdu letí, neplouží se, a výkon skutečně citelně roste. Ta špička, kterou si zasloužíte, tam skutečně je. S turbem je kolikrát jedno, kdy zařadíte, tady byste se nevhodně brzkým vyšším kvaltem připravili o to nejlepší.

Modernizovaný Lexus LC500 dostal upravený podvozek a shodil pár kilo

S řazením, respektive s manuálním módem, souvisí lehká výtka. Deset rychlostí je na mě už skutečně moc. Pravda, nemusíte je při sportovnější jízdě využívat všechny, i tak se ale docela naklikáte. V automatickém režimu je práce převodovky bezpřipomínková, její činnosti si skoro nevšimnete. Prý se nově umí pohybovat v efektivnějším pásmu otáček, které řidiči nejčastěji využívají. Možné to je, jak píšu, v automatice se chová velice nenápadně.

Další nadšené momenty připravil zvuk. Přiznávám, s lety jsem v tomto směru asi ostýchavější, když jsem nedávno jezdil s osmiválcovým mustangem, připadal jsem si kvůli tomu naprosto nepřeslechnutelnému divadlu i v nejtišším režimu trošku hloupě. Atmosférický osmiválec v lexusu má ale úžasně ryzí zvuk, neafektovaný, ale zase ne úplně utlumený, připadá mi zcela přirozený. Však taky není přibarvený žádnými umělými dozvukovadly. Není to pubertální rachot, ale čistý zvuk sporťáku.

A další zážitek - hrozně se mi líbil automatický tepelný ofuk hlavy. Lexus sám poznal, že léto už skončilo, a když jsem sundal střechu, automaticky na mou holou hlavu poslal teplý vzduch. Při krátkém svezení jsme neměli k dispozici větší větrolam, nad městskými rychlostmi už tak začínalo trochu foukat, do stovky se ale ještě dalo jet celkem v pohodě. S instalovaným deflektorem se snesitelná rychlost určitě zvýší k dálničnímu limitu.

Ještě tedy jedno auto

Až se mě zase bude někdo ptát na nejlepší auto s libovolným budgetem, možná k Porsche 911 GTS (přes to nejede vlak) přidám ještě Lexus LC 500 Convertible. Nevím, možná se mi už blíží krize středního věku, ale tohle kabrio opravdu skvělé je. Hlavně se totiž proti úchvatnému kupé nijak nezhoršilo, pořád je to fantastické auto. A třeba někdy na léto takhle se střechou dole… Může to být fajn.

A je rozhodně dobře, že ten budget mám neomezený, protože otevřené LC stojí minimálně tři miliony, vrcholné provedení Sport+ je pak o půl milionu dražší.

Ještě bych se úplně na konec trošičku rozplynul nad tím, že i přes skoro sto metrákový nárůst hmotnosti a tedy už minimálně dvoutunovou pohotovostní hmotnost tuto hmotu v zatáčkách nijak zvlášť necítíte. Určitě pomáhá nízké těžiště a skvěle rozložená kila, i tak ale tahle pocitová lehkost stojí za zmínku.

A ještě jednu dobrou věc plátěná střecha přinesla – zabrala místo baterkám, takže otevřený Lexus LC jako hybrid nekoupíte. Pokud by vůbec někoho náhodou tahle nemístnost napadla. A pozoruhodně svébytný lexusácký infotainment používat nemusíte. Tohle auto je až moc dobré na to, abyste si dojem kazili nepodstatnými naschvály. Takže Porsche 911 GTS a Lexus LC 500 Convertible.