Martin Vaculík a ojetý Mercedes-Benz 190 (W 201): Sázka na skromnost

Do roku 1982 dělal Mercedes-Benz jen vozy vyšší střední třídy, luxusní limuzíny, kabriolety, sportovní modely a superdrahé terénní géčko. Řada 190 byla prvním stuttgartským vozem střední třídy, tehdy ne větším, než jsou dneska kompakty. Šlo o první mercedes, na který v prosperujícím Západním Německu dosáhl nejen pan ředitel, ale i leckterý jeho podřízený – když dostatečně dlouho šetřil. Zrovna tehdy žádná jiná automobilka nesahala Mercedesu ani po kotníky.

Nenajdete jiného výrobce, který by byl soustavně v čele technického vývoje, vždy první v zavádění komfortní i bezpečnostní výbavy či aktivních podvozků, zároveň však nezapomínal dělat auta hlavně kvalitní a dlouhověká, která perfektně slouží nejen prvnímu majiteli.

Všechny jiná impozantní vozy – Citroën, Alfa Romeo, Lancia či Cadillac – měly vždy z popsaného mixu jen něco. Vůbec nikdo pak neuměl nabídnout takový zvuk zavírání dveří a vůni v interiéru, která nevyčichne po dvou, ale často ani po čtyřiceti letech. V zachovalejších exemplářích modelu 190, odborně řady W 201, ji dodnes cítíte.

I Mercedes měl svoje Evo. Okřídlenému Baby-Benzu je třicet

Ty levné nechte ležet

Na přeživších 190 je hodně znát, že se kupovaly z těžce našetřených peněz, ne podnikatelských výnosů. Že si jich první majitelé nesmírně vážili a velmi si je šetřili. Dodnes se dají v německé inzerci najít desítky kusů po prvních majitelích s nájezdem do 100.000 km, to máte třeba jen 2500 km ročně. Přes stovku pak najdete aut, která mají třeba doložitelných 200.000 km a všechno původní. Taková stojí od 9000 eur (220.000 Kč) výše. I s polovičním rozpočtem se však dá objevit vůz, z nějž na vás ještě kvalita mercedesu ještě trochu dýchne a v němž vám možná někdo uvěří, že starým vozem nejezdíte kvůli chudobě, ale proto, že nový nechcete.