TEST Mercedes-Benz E Coupe: První jízdní dojmy
Než se začneme věnovat autu samotnému, je třeba si ujasnit jednu věc. Ačkoli o tom lidé od Mercedesu nechtějí ani slyšet, E Coupe je vlastně nástupcem modelu CLK a tedy logicky trochu noblesnější konkurent trojkového kupé a Audi A5, čemuž odpovídá i jeho cenová politika. Ovšem oproti CLK udělalo přece jen citelný krok blíže „éčku“, zejména pak elektronickými systémy, noblesním zjevem i vytříbeným chováním. Podle slov funkcionářů Mercedesu se napříště třída C bude asi muset spokojit s hatchba… ehm, promiňte, kupátkem CLC.
Ale pojďme se již věnovat novince samotné. Na nový sedan třídy E můžete mít svůj názor a nemusí nutně motivovat k sepsání tisíců děkovných dopisů na adresu designcentra Mercedesu. Ale zkuste si nezamilovat E-Coupe s rysy obdivovaného CLS, když jej vidíte naživo a můžete si jej obejít a osahat. Určitě se nemůže chlubit stylistickou čistotou a elegancí ápětky a už vůbec nevzbuzuje takové bušení srdce jako BMW 3 Coupe. Asi nejlépe ho vystihují pojmy noblesa a luxus, éčko prostě vypadá hodně draze a je v zásadě jedno, jakou má barvu laku nebo interiéru. Ručím vám za to, že před pětihvězdičkovým hotelem s ním budete ze zmíněné trojice působit asi nejpřirozeněji.
V kabině mě vítá volant poněkud mercedesovských rozměrů s širokým rozsahem seřízení. Sedadla dokáží skloubit pro značku s trojcípou hvězdou ve znaku donedávna nepředstavitelnou kombinaci pohodlí, dobrého bočního vedení a nízkého posazu. Materiály v kabině sice nedosahují standardu Audi, ale znechuceni kokpit E Coupe rozhodně opouštět nebudete. Stejně jako předtím CLK, i E Coupe chybí středový sloupek karoserie, takže si lze stáhnout boční okna i vzadu a vytvořit tak volný prostor pro přístup vzduchu do kabiny, jenž můžete dovnitř pustit i panoramatickým střešním oknem. Co je pozitivní, na rozdíl od CLK se éčko už nekroutí.
Že vám k tomuto vozu nejlépe sedí prošedivělé vlasy, bekovka a spolujezdkyně v šátku a s nepochopitelně rudým odstínem rtěnky? Může být. Éčko totiž posádku hýčká zvukem motoru, pro nějž je výraz šelest tím nejtroufaleji urážlivým termínem, podvozek pohlcuje nerovnosti vozovky v této třídě bezprecedentním způsobem a ať už zvolíte jakýkoli motor, nedostatkem dynamiky trpět nebudete, i když se bude pohonná jednotka zrovna líně převalovat někde lehce nad 2500 otáčkami¬. Jenže za volantem ani zdaleka nemusí sedět řidič na sklonku produktivního věku, tohle auto totiž má na to získat si přízeň i těch, kteří se rádi svezou ostřeji. Může za to hned několik vlastností tohoto vybraně oblečeného kupé.
Tou první je řízení, které je veskrze éčkové. Ten tam je převod, jenž nás nutil v každé ostřejší zatáčce přehmatávat. Tento vůz má nějakých 2,6 otáčky mezi krajními polohami, což v kombinaci s tradičně znamenitým rejdem znamená, že je opravdu hodně strmé. Současně je přesné, s optimálně nastaveným účinkem posilovače a ten tam je i pocit, že je v autě místo tyče řízení použitá guma. Prostě kam éčko nasměruji, tam jede, a tváří se při tom tak samozřejmě, jako by tomu tak bylo vždycky.
Tou druhou je samotný podvozek, jenž kombinuje hned několik chvályhodných vlastností dohromady – minimální náklony v zatáčkách, stabilitu, znamenitou trakci a velkou ochotu zatáčet. Zadokolka má prostě něco do sebe (a se čtyřkolkou se po kupé zatím nepočítá). Kupé se sebejistě a se zanedbatelnými náklony vrhá do každé zatáčky a jednotlivé oblouky vykružuje s nečekanou ochotou, chutí a jistotou. Snad ještě raději má ale v rychlém sledu se střídající zatáčky. Při překlápění z jedné do druhé dochází jen k velmi malým změnám těžiště a řidič zažívá i v ostrém tempu takové potěšení z jízdy, jaké bych u auta s podobnou vizáží a image nečekal. Přitom éčku zůstala typická uživatelská přívětivost mercedesů, takže měřit na toskánských okreskách síly třeba s takovým trojkovým BMW, jeho řidič už by byl mírně zchvácený, zatímco člověk za volantem mercedesu musí věnovat jízdě jen o málo více pozornosti, než když jede pohodovým tempem a užívá fascinujících přírodních scenérií a středomořské architektury.
Limity podvozku přicházejí ke slovu až v okamžiku, kdy řežu zatáčky tempem, které majitelé tohoto auta zřejmě vůbec nebudou mít v plánu okusit. Pneumatiky nejprve dají pískáním najevo, že už toho mají plné lamely a teprve potom přichází na řadu pozvolný nedotáčivý smyk. Pokud nejsem k plynovému pedálu vysloveně neohleduplný, nemá E Coupe prakticky problémy s přetáčivostí, pohon zadních kol naopak umožňuje parádní výjezdy ze zatáček. Pokud ovšem zrovna máte verzi s automatem, což je snad u mercedesu povinnost, je třeba si připlatit za páčky pod volantem a před zatáčkou si podřadit. Jak sedmikvalt u šestiválců, tak pětikvalt u čtyřválců totiž zůstal mercedesovsky rozvážný a než po stlačení plynového pedálu podřadí, výjezd ze zatáčky je zkažený.
Jako každé auto, i E kupé se svým projevem na silnici liší v závislosti na použitém motoru. Vůbec nejvíce zábavy mi nabídlo E 250 CGI s přímovstřikovou přeplňovanou osmnáctistovkou se 150 kW. Motor má sympatický kovový zvuk, překvapivě ochotně se vytáčí a přední nápravu zatěžuje jen minimálně, snad jen prodleva turba by mohla být trošku menší, následná dynamika to však hravě vynahradí. Naopak lehkým zklamáním byla verze E 500 s osmiválcem 5,5 l/285 kW. Ten už působil na klikatých silničkách docela těžkopádně a přestože je jeho bublání i dynamika silně návyková, asi bych dal přednost E 350 CDI. Tenhle motor totiž éčku neuvěřitelně sedne. Je dokonale odhlučněn, za plynem jde rychleji než E 500 a v nízkých a středních otáčkách je dynamičtější. Navíc působil i obratněji, a to i přesto, že je ještě o pár kilo těžší než E 500. Pro tohle kupé prostě ze zkoušených verzí (E 500, E 350 CDI, E 250 CGI a E 250 CDI) naprosto ideální záležitost, i když věřím tomu, že by E 350 CGI fungovalo také velmi dobře.
Co říci na závěr? Mercedes-Benz E Coupe je zábavnější než standardní céčko a stejně noblesní jako třída E. Je opravdu radost ho řídit a přitom je velmi uživatelsky přívětivý. Pokud bych vůči němu snad měl mít nějaké větší výhrady, směrovaly by k brzdám. Při ostrém jízdním stylu zůstávají až příliš sametové a na pedál na se při intenzivním brzdění musí šlapat docela intenzivně. Jinak je ale E Coupe skutečně velmi zdařilou kombinací těch nejlepších vlastností tříd C a E, navíc s cenou od 1.180.000,- Kč za obě E 250, s 1.285.000,- Kč za skvělé 350 CDI, 1.359.000,- Kč za 350 CGI a 1.749.000,- Kč korun za vrcholné E 500.
| Mercedes třída E Coupé - základní technické údaje | |||||
| Motor | E 250 CGI BlueEfficiency | E 350 CGI BlueEfficiency | E 500 | E 250 CDI BlueEfficiency | E 350 CDI BlueEfficiency |
| Převodovka | 5A | 7A | 7A | 6M (5A) | 7A |
| Zdvihový objem [cm3] | 1796 | 3498 | 5461 | 2143 | 2987 |
| Válce/uspořádání | 4/4 | 6/4 | 8/4 | 4/4 | 6/4 |
| Nejvyšší výkon [kW/min-1] | 150/5500 | 215/6400 | 285/6000 | 150/4200 | 170/3800 |
| Nejvyšší toč. mom. [Nm/min-1] | 300/2000 | 365/3000 | 530/2800 | 500/1600-1800 | 540/1600-2400 |
| Max. rychlost [km/h] | 248 | 250 | 250 | 250 (249) | 250 |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] | 7,6 | 6,3 | 5,4 | 8,1 (7,2) | 6,1 |
| Komb. spotřeba [l/100 km] | 7,0 | 8,5 | 10,9 | 5,3 (5,8) | 6,8 |
| Cena [Kč] | 1.180.000,- | 1.359.000,- | 1.749.000,- | 1.180.000,- (1.238.120,-) | 1.285.000,- |
