Na co všechno se dá jezdit? Rostlinné oleje, kachní sádlo nebo whisky

Jízda na neobvyklé palivo je možná se zážehovým i vznětovým motorem. Asi nejpopulárnější „alternativní“ pohonnou hmotou je rostlinný olej. Tedy ten, co běžně používáme na vaření. Za tímto účelem je nejlepší si opatřit starší vozidlo se vznětovým motorem. Teoreticky vzato totiž diesel může jezdit na vše, co teče, maže a dokáže se působením kompresního tepla vznítit.

Ve starých dobrý

Situace ale přesto není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Co si máme představit pod pojmem „starší vozidlo se vznětovým motorem“? Určitě ne třeba Octavii TDI, ať už s rotačním čerpadlem či PD vstřikováním. Tím méně současný systém common-rail.

Rostlinný olej je totiž v porovnání s motorovou naftou mnohem hustší a tedy se vyznačuje výrazně vyšší viskositou. V praxi tak hůře teče. Tato vlastnost se dále zhoršuje s klesající teplotou. K mazání jemných a s extrémně malými tolerancemi sesazených moderních vstřikovacích systémů se rostlinný olej vůbec nehodí. A nejde pouze o commom-rail či PD jednotky. Už i rotační čerpadla by mohla mít problém, zejména ta elektronicky řízená radiální, třeba Bosch VP44. I u axiálních čerpadel může být problém, neboť jejich součástí je často také podávací čerpadlo a třeba někdejší produkty od firmy Lucas Rotodiesel (dnes Delphi) nevynikaly odolností ani při provozu na naftu. Navíc pro spalování rostlinného oleje je výhodnější motor s nepřímým vstřikováním.

Přesto diesel s rotačním čerpadlem na rostlinný olej jezdit dokáže. V roce 2005 to vyzkoušel sesterský Svět motorů, který za tímto účelem použil vůz Renault 19 1.9 TD z roku 1994, jehož motor pracuje s již zmíněným čerpadlem Lucas Rotodiesel. Tehdejší redaktoři s autem ujeli na fritovací olej přes 1000 km. Motor běžel překvapivě tiše. Důvodem je vyšší cetanové číslo oleje v porovnání s naftou a současně i přítomnost kyslíku, který svědčí spalování. Občas také motor zaškubal. Stále nižší okolní teploty ale způsobovaly, že natočit zejména studený motor se mnohdy podařilo až na několikátý pokus. Problém představoval ucpávající se palivový čistič, jímž prostě tuhý olej obtížněji procházel. Jeho výměna motoru hodně prospěla. Poté už zase běžel jak za mlada.

Nejlépe se s rostlinným olejem „popere“ staré řadové vstřikovací čerpadlo. Jeho aktivní služba však skončila s výběhem mercedesů 190 (W201) a W124 v polovině 90. let. Že na fritovací olej lze se starými mercedesy jezdit, ukázal opět Svět motorů na příkladu starého piana, tedy řadě W123 200D.

V Německu jsou zkušenější

Své o ježdění na rostlinný olej vědí také v sousedním Německu. O tom kdysi psal sesterský časopis Auto Tip v materiálu převzatém z německého Auto Bildu. Němec Wolfgang Blaube ujel na olej ze supermarketu neskutečných 500.000 km. Dokázal to s vozem Volkswagen Golf GTD z roku 1984. I ten využívá rotační vstřikovací čerpadlo, pro změnu od Bosche. Později se o stejné pokusil s novější verzí tohoto Golfu z roku 1991. Nový rostlinný olej vystřídal použitý. Aby Blaube zabránil problémům s ucpáváním palivového čističe, začal starý olej filtrovat, aby jej zbavil nečistot. Po sečtení všech nákladů nakonec dopěl k celkové částce na jeden litr oleje, která činila pouhé 3 eurocenty, tedy přibližně 1 korunu. Němci mají obecně větší zkušenosti s provozem na rostlinný olej. Kdysi tady údajně existovalo 168 oficiálních čerpacích stanic. Dnes už není jediná.

Daň se už platit nemusí

Bývaly doby, kdy provoz na rostlinný olej znamenal povinnost odvádět z každého „natankovaného“ litru spotřební daň. Ta v roce 2005 činila 9,95 Kč a důvodem bylo rozdílné daňové zatížení na potraviny a pohonné hmoty. Na ty druhé jmenované přirozeně o dost vyšší. Od 1. října 2009 ale již toto neplatí. Důvodem je skutečnost, že u biopaliv došlo k osvobození od spotřební daně. Rozdíl je tak pouze v sazbě DPH. Palivo, jakož i celá řada dalšího zboží mají DPH 20 procent, potraviny však 14 procent. Rostlinné oleje v nádrži auta jsou tudíž z finančního hlediska legální na rozdíl od jiných paliv vznikajících coby ropný produkt. Třeba LTO (lehký topný olej) či transformátorových olejů. I na ně zkoušejí někteří jezdit, a i to lze. Ovšem nelegálně.

S jízdou na rostlinný olej souvisejí i profesionální přestavby vozidel na něj. Ty počítají s dvoupalivovým systémem, kdy je možné jezdit jak na naftu i rostlinný olej. Proto je ve vozidle instalováno podávací čerpadlo ve dvou velikostech. A také výměník voda-olej, aby ten měl stálou teplotu.

Na co se dá ještě jezdit

Spalovací motor dokáže pracovat i s celou řadou jiných paliv. Benzinové motory tak mohou jezdit třeba na odpad z výroby tradičního skotského nápoje whisky. Tento způsob vyvíjejí údajně ve Velké Británii. Z odpadních látek, vznikajících při výrobě tohoto populárního alkoholického nápoje, by vznikla sloučenina biobutanol, která by se normálně nalila do palivové nádrže. Klasická whisky by použít nešla z důvodu velkého podílu vody. Její rychlé odpaření způsobuje ochlazení směsi a spalovacího prostoru, takže alkohol, byť smíchaný se vzduchem, by se patrně nepodařilo zažehnout. Kromě toho by se takové palivo dost prodražilo…

Jinou zajímavostí je jízda na kachní sádlo. Ne, to opravdu není vtip. Teoreticky to možné, sádlo je však opravdu tuhé, takže pro spalování by se muselo nejprve předehřát na přibližně 60 stupňů. Vznětový motor jezdící na něj by tedy musel být dvoupalivový. Studený by startoval normálně na naftu a teprve po ohřátí chladicí kapaliny na uvedenou teplotu by se přepnul na spalování sádla. Pouze provoz na sádlo by možný nebyl.