Nash Rambler (1950–1955): Toto je první americký kompakt
Kompaktní automobily Rambler s pohonem zadních kol řadovým šestiválcem vyráběla automobilka Nash a v roce 1955 AMC. Výroba byla v letech 1958 až 1969 obnovena pod názvem Rambler American.
Americkou automobilku Nash se sídlem v Kenoshe (Wisconsin) založil v roce 1916 Charles Williams Nash (1864–1948). V roce 1932 se stal výkonným viceprezidentem George W. Mason, majitel továrny na chladničky Kelvinator. O pět let později dostala automobilka název Nash-Kelvinator a v roce 1941 začala vyrábět Nash 600, první hromadně vyráběný americký vůz se samonosnou karoserií.
George Mason (1891–1954), od roku 1937 prezident společnosti Nash-Kelvinator, po válce usoudil, že automobilům Nash se podaří soupeřit s Velkou trojkou (GM, Ford a Chrysler) vozem, který se bude něčím odlišovat od běžných modelů. Pod vedením hlavního technika Meade Moora a stylisty Theodora Ulricha začal Nash vyvíjet model Rambler, který byl menší než tehdejší americké vozy, ale přitom pohodlně uvezl pět cestujících. Na aerodynamickém designu se pracovalo už od konce druhé světové války a výsledkem byl revoluční Nash Ambassador Airflyte z roku 1949, jehož základní rysy převzal i nový Rambler.
Nový model byl vstupem společnosti Nash do segmentu levných vozů, dosud obsazeného na severoamerickém trhu značkami Chevrolet, Ford a Plymouth. Rambler měl proti nim menší rozměry a se samonosnou karoserií byl lehčí, takže jeho provoz byl ekonomičtější. Nash Rambler vytvořil na americkém trhu nový segment a stal se prvním hromadně vyráběným americkým kompaktním vozem. Během vývoje se počítalo s tím, že nový vůz bude nazván Diplomat a zařadí se do rodiny vozů Nash s podobnými jmény (Statesman a Ambassador). Když se ale zjistilo, že Dodge má již jméno Diplomat rezervované pro plánovaný dvoudveřový hardtop, zalistoval Nash ve své historii a vzkřísil jméno Rambler. Vůz tohoto jména vyráběl od roku 1902 Thomas Jeffery a jeho firmu koupil Nash v roce 1916.
Na začátku byl kabriolet
Řada kompaktů Rambler byla navržena s několika druhy karoserií, ale v prvním roce výroby se na trh dostal pouze jediný model, dvoudveřový kabriolet Landau (foto) s pevnými rámy oken dveří a bočních oken a stahovací plátěnou horní částí střechy (v Americe se jim říkalo fixed-profile). Byl to od Masona riskantní počin, kterým chtěl získat příznivý ohlas veřejnosti. Mason věděl, že nový vůz nesmí být prezentován jako malý levný automobil, ale jako dobře vybavený, stylový, ekonomický a snadno ovládaný vůz. Rambler byl uveden na trh v polovině modelového roku, v dubnu 1950.
Koncepce s pevnými rámy oken dveří a bočních oken umožňovala, aby byla plátěná střecha natahována a stahována pomocí elektricky ovládaného kabelového systému s vedením v postranních vodítkách. Pevné boky vozu zároveň vyztužovaly lehkou samonosnou karoserii. Nash Rambler měl rozvor náprav 2540 mm (100 palců) a vnější rozměry 4470 x 1867 x 1504 mm, byl tedy na americké poměry opravdu kompaktní. Dobré aerodynamice vozu napomáhaly oblé tvary a částečně zakrytá zadní i přední kola (podobně jako u větších modelů Nash). Toto řešení nijak výrazně neomezovalo schopnost zatáčení.
Zadní kola Rambleru poháněl přes třístupňovou manuální převodovku vpředu umístěný řadový šestiválec Nash 173 s rozvodem SV, objemem 2828 cm3 a nejvyšším výkonem 83 k (61 kW). Palivo dodával do motoru karburátor Carter. Vůz s hmotností 1180 kg dosahoval rychlost přes 130 km/h a v průměru spotřeboval 8 až 12 litrů benzinu na 100 km. Zrychlit z klidu na 97 km/h dokázal za 21 sekund. Jeho základní cena byla stanovena na 1808 dolarů, což bylo o něco méně než u srovnatelných kabrioletů na trhu. Byl přitom ve srovnání s konkurencí lépe vybaven, neboť byl bez příplatku dodáván s pneumatikami s bílými boky, ozdobnými kryty kol a elektrickými hodinami. Za tlačítkové AM rádio se muselo připlatit. V prvním roce výroby se prodalo 9330 kabrioletů Nash Rambler.
Kombi a hardtop
V modelovém roce 1951 byla nabídka modelů typu Nash Rambler rozšířena o třídveřové kombi (foto) a dvoudveřový hardtop. Kombi mělo stejné rozměry jako kabriolet, jen výška narostla o pár centimetrů na 1574 mm. Zadní dveře byly vodorovně dělené, přičemž horní díl s oknem se otevíral nahoru, zatímco dolní díl dolů, čímž vytvořil rovnou plochu, která prodlužovala úložný prostor.
Dvoudveřový hardtop, plným jménem Nash Rambler Custom Country Club (foto) měl bezrámová okna dveří a neměl pevné střešní sloupky B. Panoramatické zadní okno bylo příčkami rozděleno na tři díly, přičemž oba krajní díly zasahovaly částečně do boků. Silné sloupky C měly záporný sklon a byly opatřeny širokou ozdobnou lištou. Hardtop a kabriolet měly výbavu Custom a Super, rozšířené o pár bezpečnostních prvků.
Rok 1952 nepřinesl nějaké výraznější změny. Novinkou byla třídveřová dodávka Deliveryman bez bočních oken a s velkým zavazadlovým prostorem, prodávaná za 1892 $. Kombi Greenbrier mělo dvoubarevné lakování karoserie (střecha a zadní dveře byly většinou tmavší) a výrobce si jej cenil na 2119 $. Stejně drahý byl kabriolet Custom Landau. Modely Custom byly standardně dodávané s klimatizací Weather Eye a rádiem. O oblibě mezi zákazníky svědčí 53 tisíc vozů, prodaných v modelovém roce 1952.
Úpravy designu a více koní
Jediným faceliftem prošel Rambler v roce 1953 (foto), čímž se ještě více přiblížil větším modelům Nash, které prošly faceliftem o rok dříve. Na úpravách vzhledu se opět podílel italský návrhář Battista „Pinin“ Farina. Na snížené kapotě se objevila štěrbina větracího otvoru a soška, kterou navrhl George Petty znázorňující ženu hledící do budoucnosti a ukazující cestu. Nad oválnou maskou chladiče už nebyl velký znak automobilky Nash, ten se přestěhoval do středu jediné silné chromované lišty v masce chladiče. Zvětšené nárazníky navazovaly na lišty na bocích a větrací otvory pod sloupky předního okna byly nahrazeny širokou štěrbinou pod oknem.
Standardním motorem pro vozy s manuální převodovkou byl řadový šestiválec Nash Six 184 s objemem válců 3017 cm3 a nejvyšším výkonem 85,5 k (63 kW). Ve vozech Rambler s automatickou převodovkou Hydra-Matic od General Motors měl šestiválec s objemem 3 205 cm3 výkon 91 k (67 kW). Modely Custom se standardně dodávaly s topením/větráním interiéru Weather Eye a rádiem. V modelovém roce 1953 bylo vyrobeno 31.788 vozů Nash Rambler, z čehož nejvíce bylo hardtopů Country Club (přes 15 tisíc). Kabrioletů Landau se prodalo 10.600 kusů a zbytek tvořila kombi v různých provedeních.
Čtyři dveře pro sedan a pět pro kombi
V modelovém roce 1954 rozšířily nabídku modelů čtyřdveřové sedany a pětidveřová kombi (foto) s rozvorem náprav prodlouženým na 2743 mm (108 palců) a délkou 4912 mm. Byla to reakce na zájem zákazníků o větší a prostornější modely Rambler, které by vyhovovaly větším rodinám. Novinkou v příplatkové výbavě byl systém klimatizace interiéru spojený s vytápěním a větráním, za který si musel zákazník připlatit 345 dolarů.
Čtyřdveřový Nash Rambler se nabízel jen ve výbavě Custom a hardtop Country Club v levnějším provedení Super bez venkovní schránky na zadním nárazníku pro náhradní kolo. Kombi nazvané Cross Country mělo neobvyklou linii střechy. Až za zadní sedadla měla střecha a boční okna tvary totožné s čtyřdveřovým sedanem. Potom se střecha snížila a byla doplněna krátkým venkovním nosičem zavazadel.
Na začátku května 1954 oznámily automobilky Nash a Hudson spojení a vytvoření společnosti American Motors Corporation (AMC). Po tomto sloučení prodávali dealeři Hudsonu Ramblery pod značkou Hudson a nahradili jím kompakty Hudson Jet. Nejviditelnější změnou na modelech Rambler 1955 (foto) bylo otevření podběhů předních kol, čímž se zmenšil průměr zatáčení o 2 metry na pouhých 11 metrů. Designérům Edmundovi Andersonovi a Pinin Farinovi se zakrytí předních kol prosazené Georgem Masonem od začátku nelíbilo, takže až krátce po jeho smrti došlo k této změně.
Při faceliftu v roce 1955 došlo také ke změně přední masky Rambleru. Oválná maska dostala obdélníkové mřížování se znakem Nashe nebo Hudsonu uprostřed. Změnily se názvy jednotlivých provedení a kabriolety byly vyřazeny z nabídky. Interiér vozů Nash Rambler navrhla designérka Helene Rother a dala mu díky dražším materiálům eleganci a styl. O úspornosti Ramblerů svědčí rekordní spotřeba 8,56 l/100 km sedanu s automatickou převodovkou na soutěži Mobil Economy Run, konané v roce 1955.
Americký automobilový trh se v druhé polovině padesátých let stále více zaměřoval na velké vozy a zájem o kompaktní vozy se snižoval. Proto byla výroba vozů Nash Rambler v roce 1955 ukončena. Ekonomická recese v roce 1958 však přiměla automobilku AMC ke znovuzavedení výroby těchto kompaktních vozů pod názvem Rambler American.
