Nejdelší výrobní linka světa! Cadillac Allanté létal letadlem a překonával 14.500 km!

Cadillac Allanté je dnes pozapomenutým automobilem, který si pamatují leda tak fanoušci amerických vozů. Jenže v historii automobilismu hraje nesmazatelnou roli, protože jeho výroba byla patrně vůbec nejsložitější ze všech aut. Luxusní kabriolet z přelomu osmdesátých a devadesátých let totiž během montáže překonával vzdálenost 14.500 kilometrů!

V globálním světě není transport jednotlivých komponentů pro výrobu automobilů do různých koutů světa ničím neobvyklým, třeba Rolls-Royce dováží do své britské továrny v Goodwoodu motory z Německa, zatímco karoserie pro Bentley Bentayga vznikají ve slovenské Bratislavě, jenže transkontinentální produkce Cadillacu Allanté byla ještě zvláštnější než dnes známá řešení.

Kostrou automobilu bylo zkrácené šasi modelu Eldorado, které vznikalo v USA. Odtud základ (šasi + elektronika, sloupek řízení nebo klimatizace) zamířil do Itálie, k firmě Pininfarina, kde byla zhotovena karoserie auta, jejíž tvary byly navrženy právě italskou karosárnou. Z továrny San Giorgio hotové karoserie zamířily zpět do amerického Detroitu, kde probíhala finální montáž – vůz byl doplněn motorem a dalšími komponenty.

Bylo by logické využít při takto logisticky složité produkci služeb lodí, které by výrobu alespoň částečně snížily, jenže Allanté měl být vlajkovou lodí značky, a tak se na náklady tolik nehledělo. Proto částečně zkompletovaný kabriolet mezi Itálií a Spojenými státy létal letadlem! Pro tento účel byl užíván speciálně upravený Boeing 747 italských aerolinek Alitalia, kam se vešlo 56 karoserií.

Cadillac přitom tvrdil, že toto řešení má své výhody. Za prvé továrny nemusely tolik řešit skladování aut. Hlavně v případě amerického výrobního závodu by bylo jen nárazové, sklad by se naplnil jen v době, kdy by do Ameriky dorazila loď naplněná tisícovkou aut. Navíc by transport lodí byl potenciálně nebezpečný kvůli hrozící korozi z důvodu slané mořské vody.

Netradiční řešení leteckého přesunu mezi letišti v Turíně a Detroitu sama automobilka nazývala honosně jako Letecký most Allanté. Kritici se ale tomu posmívali a hovořili spíše o nejdelší montážní lince na světě. Vždyť Allanté při cestě z USA do Itálie a zpět překonával vzdálenost dlouhou zhruba 14.500 kilometrů!

Logistika přitom nebylo to jediné, co Cadillac musel při výrobě Allanté řešit. Automobilka třeba zpočátku vůbec nebyla spokojena s kvalitou práce Pininfariny, proto muselo být v Itálii implementováno laserové měření karoserií. Ideálem nebyly ani standardy kvality laku, nějaké ty nečistoty v nanesené vrstvě Italové zkrátka neřešili.

A ve výsledku unikátní produkce automobilu moc nelákala ani zákazníky. Výrobce Allanté hodně věřil, velkolepě počítal s až 8.000 prodanými kusy za rok, což by tehdy odpovídalo celé polovině severoamerického trhu s luxusními kabriolety. Jenže takových čísel automobil nikdy nedosáhl, v prvních letech výroby vzniklo jen asi 3.000 aut ročně, pozdější doplnění nabídky o levnější provedení zvýšilo prodeje na 4.670 aut v roce 1993. To už se ale blížil konec Allanté, v tehdejším roce byla ukončena jeho produkce.

Nakonec tak mezi lety 1987 a 1993 vzniklo 21.395 exemplářů Allanté. Zpočátku byl vůz poháněn 4,1litrovým osmiválcem o výkonu 130 kW, který byl spárován se čtyřstupňovým automatem. V roce 1989 však motor nahradil větší, 4,5litrový osmiválec se 150 kW. Díky němu se zrychlení z 0-96 km/h zkrátilo s dosavadních 9,3 sekundy na 7,9 sekundy. Rok 1993 byl pak ve znamení příchodu nově vyvinutého osmiválce L37 rodiny Northstar, který z objemu 4,6 litru dával 220 kW a 393 N.m. Díky němu Allanté zrychlil na 96 km/h za 6,4 sekundy.

Prodejní neúspěch přitom nelze zdůvodnit tím, že by Allanté neměl co nabídnout. Design od Pininfariny byl na poměry tehdy konzervativního Cadillacu velice nekonvenční, výbava pak byla velice zajímavá – auto nabízelo sedadla Recaro nastavitelná v deseti směrech nebo ABS. Základem byl i hliníkový hardtop doplňující plátěnou střechu, zatímco za příplatek byl mobilní telefon umístěný ve středové konzoli.

Jenže právě bohatá výbava znamenala společně s nákladnou výrobou i vysokou cenu. Allanté v roce 1987 byl prodáván za 54.700 dolarů, zatímco třeba Cadillac Eldorado Coupé za 23.740 dolarů. Cena přitom neodpovídala kvalitě, zákazníkům mimo jiné vadil nízký výkon nebo plátěná střecha, kterou dovnitř zatékalo. Cadillac se tyto problémy sice snažil řešit nabídnutím silnějšího motoru a přepracováním střechy, zájem o Allanté ale příliš nezvýšil.

Allanté tak pro Cadillac nakonec nebyl příliš úspěšný projekt. Kabriolet byl drahý, ne příliš kvalitní, a tak zamýšlenému zlepšení image značky nepomohl, to spíše naopak. Netradiční způsob výroby mu už ale nikdo nevezme.