Neohrožení babetisté: Chlap je věčný dítě!

Jezdili jsme na velkých motorkách, ale postupně z výletů zmizela vášeň. V tom se shodují členové z partičky kamarádů z Hrochova Týnce.

Sousedé z jedné ulice se před třemi lety z recese vydali na babetách na Ještěd. Chtěli vyzkoušet, jestli na to mají. Právě tam se obavy zlomily a od té doby vyrážejí za mopedovýlety pravidelně. Někdy jako velká tlupa, jindy ve dvou třech skalních členech. Právě s těmi jsme si povídali, když neváhali ani v podzimním chladu vyrazit na domluvené focení do Heřmanova Městce.

K čemu silnici?

Na místě setkání nás na první pohled upoutá postava dvoumetrového Radka Bystroně. Pořádný kus chlapa má v partě funkci hlavního mechanika, jinak je vojenským dispečerem, účastníkem zahraničních armádních misí a taky instruktorem autoškoly. Nejvíc ze všeho si ho tak umíme představit v nějakém armádních obrněnci, ale na mopedu vypadá nepatřičně jako vosa na bonbonu. „Měl jsem jawy i velkou Yamahu Ténére. Tohle je ale teprve ten správný relax. Co zažiješ na babettě, to jinde ne. Například občas zajedeme neplánovaně do lesa a řekneme si – no a co. Tak jedeme dál lesem,“ směje se a přidává další příběhy. Zpočátku totiž jezdili doslova tou nejkratší trasou, a tak nebyla o dobrodružné zážitky nouze.

Čeští bratři ukázali další parádní café racer postavený z Babetty. Jak se vám líbí?

Dnes už volí parta aspoň trochu sjízdnou trasu – silnice třetích tříd, cesty byť nezpevněné, a když je nejhůř, hlavní tah objedou po stezce. Už před vyjetím si ale určí zájmové body, které chtějí vidět. A cíle nemají malé: Karlův most, Pražský hrad nebo Staroměstské náměstí, nic pro ně není problém. „Na babettě dojedeš až do cíle. Jakmile seskočíš, už jsi chodec,“ vysvětluje Radek zásadní výhodu proti motocyklům.

Kromě toho vzbuzují v okolí spíš sympatie než averzi. Když jedou tři babetty za sebou, už se tím diváci baví. Kupříkladu na Karlův most je dokonce doprovodila obecní policistka. „Lidé si nás tam fotili víc než památky,“ říká Tomáš Líbal, pilot žlutého stroje a v civilu IT specialista.

Svět motorů 51-52/2021

Vždy s mezerou

Ačkoliv partička pečlivě volí vedlejší tahy, občas se husté dopravě nevyhne. Nejhůř prý bývá v dlouhých kopcích, kde už se babetta trápí na jedničku a nepomáhá ani pomoc jezdce šlapáním či heslo „pod kopcem se přikrčíš a plnej“. S kamionem za zády to jsou vždy nervy. „Nejezdíme proto hned za sebou, ale necháváme místo na předjetí. Často se nám stává, že se i cyklisté smějí a předjíždějí nás,“ říká majitel modré krásky Miloslav Tregl, v „civilu“ manažer prodeje.

Jeho stroj v modré metalíze ještě voní novotou. „Jenže lak byl čerstvý jediný den, když jsem v pravé zatáčce klopil až na koleno a vyválel se. I to k tomu patří,“ krčí rameny a vzpomíná, jak jednou kolega v partě nedobrzdil a naboural do jiného.

Znáte Latte Racer Betta? Stylový stroj vznikl přestavbou z Babetty

Vzhledem k dosahovaným rychlostem a minimální hmotnosti stroje se to ale vždy obešlo bez následků na zdraví nebo technice. À propos – výrobcem udávanou hmotnost jezdce do 80 kg splňuje právě jen Milan.

Příprava nutná

Kdo někdy jezdil na „pomstě z Kollárova“, dobře zná notorickou poruchovost stroje. Podle Hrošáků to není tak strašné, byť používají modely 210 z 80. let. I nejmladší kousek už má 30 let. „Vozíme s sebou spojku nebo tyristor zapalování, ale základem je pořádná péče před cestou. Kdo je připraven, není překvapen,“ říká lakonicky dvorní mechanik Radek s tím, že na babettě je potřeba naučit se jezdit.

Maličký dvoutakt pozná ochlazení nebo změnu vlhkosti vzduchu. Radí neždímat jej při rozjezdu a do kopců na plný výkon, jinak odcházejí spojky. „Jednou se mi zasekly čelisti, takže jsem se mohl rozjet, ale už ne zastavit. Před semafory na červené jsem proto pořád musel na místě kroužit kolečka a okolní řidiči žasli, co dělám,“ směje se Tomáš.

Přestože členové mají své mopedy dobře připravené, nikdy nevyjíždějí bez mechanika. „Udělali jsme to jen jednou a byli pořádně ve stresu,“ vzpomíná Milan. Stejně se ale nevyhnou opravám cestou, občas je potřeba najít nějaké zemědělské družstvo a poprosit o svářečku.

Legendy východního bloku: Hurá do terénu

Naproti všeobecně rozšířené představě se na porouchané babettě nikam daleko šlapáním nedopravíte. Takže už ji nouzově kousek mimo silnici táhli i na laně. Ale ještě nikdy se prý nestalo, aby museli volat domů odtah. „Dokud se nezadře motor na klice, dá se všechno opravit po cestě. Lidé nemívají mopedy v pořádku a pak jim nefungují. Po patnácti letech stání nestačí jen vyčistit karburátor. Typicky bývají ztvrdlé simerinky a propouštějí olej,“ ukazuje mechanik Radek. Mimochodem zlobí ho plotýnky, takže někdy nezbývá než si pod trucující moped lehnout nebo úkolovat vestoje kolegy.

Nechceme polykat kilometry

Pro partičku mopedistů je cesta cílem. I tak za sezonu ujedou 2500 km – na legračním stroji, který zvládne v průměru 100 km za tři hodiny. Na druhou stranu půldenní cesta stojí jen 80 Kč. Plánují průměrně 150 km na den, rekord mají 268 km. „To už ale nevíte. jak si sednout, to je největší potíž. Každý máme sedlo nějak upravené,“ ukazuje Milan. „Jedeme hodinu, dáme si kafe nebo oběd. A když dochází baterka v mobilu s navigací, prostě zastavíme někde u hospody a počkáme, dokud se nenabije. Nejsme lapači kilometrů.“

Protože se výlety na Babetách nedají moc plánovat – chcete do Berouna a skončíte v Praze –, řeší obvykle ubytování až cestou, což není pro skupinu 5-6 lidí vždy snadné. Aspoň bez nepromokavých obleků vůbec nevyjíždějí.

Cestovatel Jarda Šíma zdolal na motorce milion mil: Milionář z paneláku

Velkou část republiky už projezdili, babetty s nimi dojely na Ještěd, Sněžku nebo Ovčárnu na Pradědu. Příští rok by rádi do jižních Čech. Cizina je neláká, mopedy bez registračních značek tam beztak nesmí. „Navíc už jsme starší pánové a zapomínáme. Návštěva stejných míst po dvou letech pro nás znamená nové zážitky,“ loučí se s námi bezvadná partička v oparu namodralého dvoutaktního dýmu.