Nissan Almera (2000-2006) – Nejen ženská záležitost

Široký zadní sloupek mohl někomu připomínat Volkswagen Golf. Automobil byl vyvinut přímo pro evropský trh a byl postaven na nové globální platformě MS, kterou Nissan vyvinul už ve spolupráci s Renaultem. Tu Almera sdílela nejen se spřízněným minivanem Almera Tino, prodloužená verze byla také použita pro poslední generaci Primery. V nabité nižší střední třídě měla Almera zatopit bestsellerům. Nabízela se ale i na mimoevropských trzích včetně japonského pod různými názvy (Pulsar, Bluebird Sylphy, Sentra, Sunny).

Trocha historie

Pod kapotou měla Almera zážehové motory s objemy 1,5 a 1,8 litru. které se stejně jako celý vůz vyráběly v Británii. Patnáctistovka nabízela 66 kW, větší agregát pak poskytoval 84 kW. Vznětové pohonné jednotky zastupoval přímovstřikový čtyřválec 2,2 litru s výkonem 81 kW, který pocházel ze španělské továrny Nissanu a japonská automobilka jej označovala zkratkou Di. Všechny agregáty byly spřaženy s pětistupňovou manuální převodovkou, pouze k osmnáctistovce byl k mání i čtyřstupňový automat. Na ostré provedení GTI tentokrát zájemci čekali marně.

Stejně jako předchůdce, i nová generace se nejprve objevila jako tří a pětidveřový hatchback, sériová výroba byla zahájena na začátku roku 2000. Sedan doplnil řadu na jaře 2001. Hatchbacky neoslňovaly zavazadelníkem, ten měl pouze průměrných 355 litrů, sedan je na tom se 460 litry lépe, ovšem samozřejmě nabídne horší přístupnost. Rozvor náprav byl pouze 2535 mm, ale někteří konkurenti v nižší střední třídě nabídli ještě méně. Co se naopak vývojářům povedlo, byly jízdní vlastnosti a ovládání, v tomto ohledu byla Almera jedním z nejlepších vozů své kategorie.

nissan  

Na podzim 2002 přišel drobný facelift, omlazená Almera modelového roku 2003 měla premiéru na autosalonu v Paříži. Z nárazníků zmizely otěrové lišty, přední světlomety dostaly čirou optiku, změnila se i grafika zadních. Výkon patnáctistovky se lehce zvětšil na 72 kW, osmnáctistovka posílila o 1 kW. Původní vznětový agregát Nissanu nahradil překonstruovaný motor 2,2 dCi, později přišla i výkonnější verze se 100 kW, přibyl ještě menší 1,5 dCi se 60 kW. Oba disponují moderním vstřikováním systému common-rail. Inovace zasáhla také interiér, kde našly místo lepší materiály, přístrojová deska je hranatější a zmizely zastaralé otočné ovladače vnitřní cirkulace vzduchu a topení.

Na konci listopadu 2006 byla v továrně Nissan Motor Manufacturing v britském Sunderlandu vyrobena poslední Almera. Celkem jich vzniklo 639 tisíc. Japonská automobilka tehdy prohlásila, že nástupcem Almery je crossover Qashqai, nakonec ovšem na jaře roku 2007 začala do Evropy dovážet japonský model Tiida, který je ale výrazně vyšší. Ten se vyrábí již od roku 2004 a například v USA se prodává pod názvem Versa.

Almera N16 ovšem zcela neskončila. Jihokorejský Renault Samsung Motors totiž produkuje znovu faceliftovaný sedan pod označením SM3. Ten se exportuje jako Nissan Almera Classic od roku 2006 například do Ruska, na Ukrajinu nebo do střední Ameriky. V Evropě na západ od zemí bývalého Sovětského svazu se s ním ale již nesetkáte.

Bezpečnost a spolehlivost

Crashtest nezávislé společnosti Euro NCAP absolvoval pětidveřový Nissan Almera 1,5 v roce 2001. Testovaná verze Luxury byla vybavena celkem šesti airbagy a předpínači předních bezpečnostních pásů. Almera si odnesla za čelní a boční náraz celkem 26 bodů a čtyři hvězdičky, za ochranu chodců pak 16 bodů a dvě hvězdičky. Největší rizika hrozí při čelní srážce spolujezdci – vážně ohroženo je jeho pravé stehno a levé lýtko, levé stehno a hrudník pak můžou utrpět středně těžkou újmu. Řidič vyvázne jen s lehkými zraněními. Ve srovnání s první generací byl tento výsledek z říše snů, předchozí Almera totiž získala za člení a boční náraz v roce 1999 jen dvě hvězdičky a jedna jí byla ještě dodatečně škrtnuta.

Ve statistikách TÜV patří Nissan Almera druhé generace k mírně nadprůměrným vozům – mezi 2-3 roky starými ojetinami obsadil 42. místo ze 117 hodnocených s průměrem 4,2 % vážných závad. V kategorii 4-5 let mu patří 53. místo ze 109 s průměrem 8,9 %. Konečně mezi 6-7letými vozy pak Almera obsadila velmi lichotivé 19. místo z 94 hodnocených s průměrem 10,4 %.

Technici této společnosti upozorňují u nejstarších vozů této řady na problémy se světly, sužuje je také koroze podvozkových částí a dobře na tom není ani výfuk. Rez hlodá také na sloupcích dveří. Bolestí tohoto vozu jsou brzdy, a to i u mladších ročníků. Naopak hodně vydrží mechanické části podvozku, zejména nápravy. Dobře je hodnoceno také řízení, které vážnějšími závadami netrpí.

Almera ve třídveřové verzi s motorem 1,8 litru absolvovala také test časopisu Auto Bild na 100.000 km. Jak tato zátěžová zkouška dopadla?

Nejdříve ke kladům a záporům. Přední sedadla nabízela všestranné nastavení, jejich výplně pak rozumnou tvrdost, potěšil i dostatek místa vpředu. V interiéru byl dostatek odkládacích prostorů, například ve dveřích, za vnitřním zpětným zrcátkem, jedna přihrádka byla i pod držákem nápojů. Testovaný vůz byl vybaven ovládáním autorádia tlačítky na volantu. V zavazadlovém prostoru se nacházela velmi praktická boční síťka. Almera se ovládala velmi jednoduše a nekomplikovaně. Palivová nádrž měla slušný objem 60 l, což při rozumné jízdě zaručovalo slušný dojezd. Almera se ovšem dokázala rozjet až na 215 km/h!

nissan  

Redaktorům vadily příliš široké dveře, přístup na zadní sedadla pak byl i přesto poněkud akrobatický, což je ale nevýhodou všech třídveřových vozů, stejně jako horší výhled dozadu. Při maximální rychlosti byl ve voze již velký hluk. Ještě nepříjemnější byly pazvuky v převodovce. V interiéru vadilo slabé autorádio a nepraktické výškové nastavováni předních bezpečnostních pásů, je třeba ovšem dodat, že v současnosti vyráběné vozy této kategorie jej většinou postrádají. Ovladače navigace, kterou byl vůz také vybaven, byly umístěny zbytečně nízko. Sluneční clony pak byly příliš úzké.

Jaké závady potkaly testovaný vůz? Celkem třikrát byla měněna žárovka v pravém tlumeném světlometu, poprvé při 14.163 km, podruhé při 50.391 km a naposled v 79.286 km. Když počítač ujeté vzdálenosti ukazoval 66.907 km, snímač vačkového hřídele musel být nahrazen novým. V 75.791 km bylo seřízeno výškové nastavení předních světlometů. V 86.523 km byl vyměněn ventil zpětného vedení zplodin, který způsoboval nerovnoměrný běh motoru. Přední brzdy ale vydržely takřka 90.000 km, teprve tehdy byly vyměněny destičky.

Akumulátor se sice konce testu dožil, nabídl ale jen takřka poloviční proud, hřídele předních stěračů pak byly vyběhané a v jejich pohyblivých částech nebylo žádné mazivo. Stěrače se navíc při rychlostech nad 160 km/h přizvedávaly. Kapitolou samou pro sebe byla koroze, která se objevila na příčnících, styčných hranách, spojích plechů a připevňovacích šroubech. Povrchový hnědý mor napadl také výfuk. Stačilo k tomu jen 20 měsíců provozu. Vyhlášená spolehlivost Almery tak dostala trhliny...

Klady

Největším kladem jsou již v úvodu vzpomenuté jízdní vlastnosti a také celková ovladatelnost vozu. Nissan sice na přední nápravě použil klasické vzpěry McPherson, vzadu ovšem najdeme zavěšení Multi-link s torzně poddajnou příčkou, které měla již první Almera. Přitom podvozek je i dostatečně komfortní, vývojářům se podařilo najít kompromis. V dobře zpracovaném interiéru najdeme vše na svém místě. Vpředu je dostatek místa i pro osoby s výškou kolem 190 cm, čímž se předchůdce rozhodně pochlubit nemohl. Design je otázkou vkusu, oproti první generaci N15 sice druhá prokoukla, nejedná se ovšem o žádnou extravaganci jako v případě Primery P12. Lze říct, že tvary jsou spíše umírněné, ale na rozdíl od vysoké a hranaté Tiidy poměrně nadčasové, osloví pak zejména ženy. Z motorů můžeme s klidným svědomím doporučit základní zážehovou patnáctistovku, která je obzvláště po modernizaci, kdy dostala 6 kW navíc, velmi živá. Při klidné jízdě mimo město spotřebuje mezi 6 a 6,5 litry paliva. Všechny motory jsou navíc vybaveny rozvodovým řetězem, který nevyžaduje údržbu, pouze 1,5 dCi má řemen. Uživatelé moje.auto.cz si dále cení nízkých provozních a servisních nákladů a jisté výjimečnosti, přece jen těchto vozů u nás tolik nejezdí. Dobrá je také variabilita hatchbacku, po sklopení vznikne sice mírně se svažující plocha, ale bez schodu. Majitelé oceňují i dostatek odkládacích prostor. Japonské automobily nejsou všeobecně příliš lákavé pro zloděje.

nissan  

Zápory

Vzhledem ke krátkému rozvoru mají cestující vzadu méně místa pro kolena. Plasty v interiéru jsou trochu nudné, volant má pak větší průměr a tvar jeho středu nemusí padnout každému do oka. Základní výbava nebyla příliš bohatá, mezi předními sedadly jste ovšem mohli nalézt loketní opěrku, která zároveň sloužila jako odkládací prostor. Byla ale posunuta příliš vzad, takže neplnila účel, pro který byla zkonstruována. Sedadla bohužel postrádají boční vedení a na delších cestách nejsou příliš pohodlná, i sedáky by mohly být o trochu delší. Někomu může vadit necitlivé a přeposilované řízení, ovládací síly ovšem naopak potěší něžnou ženskou ručku. Základní patnáctistovka má také své mouchy - je poněkud hlučnější a výrobce u této verze použil delší převody. Při rychlostech nad českým dálničním limitem (150-160 km/h) je hluk už značný, v převodném ústrojí chybí šestka, která by jízdu zklidnila. Řadicí páka se v kulise pohybuje poměrně přesně, ale po delších drahách. Jinak velmi dobré jízdní vlastnosti narušují pouze přejezdy příčných nerovností, kdy se do interiéru přenášejí rázy. Brzdy můžou stačit u základního motoru, zejména u verzí s těžkými vznětovými motory 2,2 litru jsou ale slabší. Verze bez ABS měly navíc na zadní nápravě pouze bubny. Nissanu se jeho vznětový motor 2,2 litru vyloženě nepovedl. Je hlučný, má hrubý chod a je i dosti problémový.

nissan  

Závady

Automobil je velmi spolehlivý. Koroze napadá zejména výfukový systém, ale to už má většinou vůz najeto kolem 130.000 km. Existují i exempláře s najetými 250 tisíci kilometry, které vyžadují jen běžnou údržbu (výměna provozních kapalin a brzdových destiček). Takovouto porci zpravidla nevydrží žárovky. Problematické jsou také vstřikovače u vznětových motorů 1,5 dCi od Renaultu. Přední brzdové kotouče se snadno opotřebovávají, časté jsou také vůle v řízení. U zážehových motorů se objevovaly trable s pístními kroužky, poté rapidně rostla spotřeba oleje. Poruchy sužují i centrální zamykání. Vznětový motor 2,2 z produkce Nissanu pak mohou potkat problémy s měřiči množství nasávaného vzduchu, odejít může i turbodmychadlo či vstřikovací čerpadlo.

Ceny

Nejstarší Almery lze koupit od 75.000 Kč, takový vůz bude mít pod kapotou i vznětový motor, ale najel určitě přes 200 tisíc. 80 000-100 000 Kč dáte za diesel se 130-200 tisíci nebo za benzinovou patnáctistovku, i ta bude mít najeto ke 150.000 km. Almery z roku 2002 se pohybují kolem 130.000 Kč, na výběr jsou všechny motorizace, automobil má ale najeto jen výjimečně pod sto tisíc. Modely po faceliftu se dají koupit od 140 tisíc, za částku jen o málo vyšší se dá sehnat již velmi zachovalý vůz s nižším kilometrovým proběhem. Ceny nejmladších vozů se pohybují jen těsně nad dvousettisícovou hranicí. V autobazarech narazíte v drtivé většině na pětidveřové hatchbacky, třídveřový představuje vzácnost, méně je i sedanů.

nissan  

Co říká odborník

(Martin Seidl, manažer skladu Auto ESA)

Nissan Almera druhé generace je jedním z vozidel, u kterého se více cení benzínové motory oproti dieselům. Vznětový agregát o objemu 2,2 litru s přímým vstřikováním, šestnáctiventilovým rozvodem a výkonem 81 kW se měl se postavit motorům TDI od VW, nikdy se jim však nevyrovnal. Potřebuje ke startu delší žhavení, poté je hlučný a není prost vibrací, kvůli kterým později často odcházejí silentbloky. Při jízdě se pak projevuje výrazný turboefekt. Ze statistik vyplývá, že majitelé dieselových almer se trápí se závadami vstřikovacích čerpadel, senzorů množství nasávaného vzduchu, ale i poruchami turbodmychadel. Tento agregát tedy lze jen velmi těžko doporučit.

Po modernizaci dostala Almera vznětovou pohonnou jednotku 1,5 dCi od Renaultu, ty se potýkají s vadnými vstřikovači systému Common Rail. Agregát 2,2 Di byl přepracován, dostal také moderní vstřikování Common Rail a také nové označení dCi. Po roce přišla nejvýkonnější verze se 100 kW a šestistupňovou převodovkou, na trhu ojetých vozidel jich však najdete velmi málo, i u nich se však občas projeví závada na turbodmychadlech.

Jako ideální pohonná jednotka se jeví zážehový motor 1,5 16V, propůjčuje však vozidlu jen průměrnou dynamiku. Silnější 1,8 16V se potýká se zvýšenou spotřebou oleje, kdy se často měnily celé motory v záruce, není však pravidlem, že by každý trpěl tímto neduhem. V roce 2003 proběhla svolávací akce, kdy byly majitelům měněny snímače polohy klikového a vačkového hřídele, byl o tom proveden zápis do servisní knihy. Pokud se majiteli zničehonic motor zastaví, nebo nejde nastartovat, je to právě tato závada. Čidlo i s výměnou stojí v současnosti cca 2000 Kč.

Tří a pětidveřové varianty mají dobré jízdní vlastnosti, zásluhu na nich má zadní náprava typu Multi link a sportovněji naladěné tlumiče pérování. Při jízdě ve vyšších rychlostech je vůz stabilní a v zatáčkách se chová předvídatelně. U sedanu již jízdní vlastnosti nejsou takové, vůz se více naklání, neboť odpružení je nastaveno komfortněji.

Za zmínku stojí i občasné problémy se synchronizací převodovky a to zvláště u třetího stupně. Brzdy pracují bez problémů, často ovšem odcházejí žárovky H7.

Ceny startují u naftových motorů od 90.000 Kč, benzínové koupíte zhruba od 100.000 Kč. Zájem je především o faceliftované verze, které se prodávají cca od 135.000 Kč.

Přednosti

• spolehlivost
• jízdní vlastnosti
• ergonomie ovládacích prvků
• prostor na předních sedadlech
• živý základní motor
• spotřeba zážehového motoru 1,5 l
• nízké provozní náklady
• variabilita
• dostatek odkládacích prostor
• nízké riziko krádeže

Nedostatky

• prostor pro kolena zadních cestujících
• nudné a šedivé plasty v interiéru
• chudá základní výbava
• nepohodlná sedadla
• přeposilované řízení
• hlučnější zážehový motor 1,5 l
• delší dráhy řadicí páky
• rázy při přejezdech příčných nerovností
• slabší brzdy u vznětových motorizací

Nejčastější závady

• koroze výfukového systému
• praskání žárovek v předních světlometech
• problémy se vstřikovači u 1,5 dCi
• opotřebení předních brzd
• vůle v řízení
• poruchy centrálního zamykání
• opotřebení pístních kroužků a následná vysoká spotřeba oleje (motory 1,5 a 1,8 l)
• vadné měřiče množství nasávaného vzduchu (2,2 Di)
• poruchy turbodmychadla (2,2 Di)
• závady vstřikovacího čerpadla (2,2 Di)