Modely série 70 vyráběla automobilka Oldsmobile ve třech generacích s pohonem zadních kol řadovými šestiválci a osmiválci s objemem 3,5 až 4,2 litru.
Americkou automobilku Oldsmobile založil v srpnu 1897 Ransom Eli Olds, jeden z pionýrů amerického automobilového průmyslu. V letech 1908 až 2004 byla automobilka Oldsmobile divizí koncernu General Motors (GM). Vraťme se do třicátých letech minulého století, kdy Oldsmobile vyráběl osobní vozy série F, poháněné řadovým šestiválcem a sérii L s větší karoserií a pohonem zadních kol řadovým osmiválcem. Série F byla v roce 1939 přejmenována na sérii 60 a řada L byla nahrazena sérií 70, používající řadové šestiválcové a osmiválcové motory. Série 70 (Dynamic) využívala koncernovou platformu B. Od roku 1940 začal Oldsmobile vyrábět vozy série 90, používající větší platformu C ve spojení s řadovým osmiválcem. Jelikož všechny série začaly nabízet modely s šestiválcovými i osmiválcovými motory, určovala druhá číslice v názvu počet válců. Série 70 byla tedy nahrazena sériemi 76 a 78.
Oldsmobile série 70 byly velké vozy zaujímající v rámci hierarchie GM střední pozici. Značky Chevrolet a Pontiac, používající platformu A, byly cenově dostupné modely a Cadillac spolu s Buickem patřily do luxusní kategorie. Oldsmobile a Buick používaly platformu B a Cadillac největší platformu C.
Konkurenti z Velké trojky, Fordův Mercury a Chryslerův DeSoto, nabízeli svým zákazníkům srovnatelnou úroveň luxusu jako Oldsmobile, ale za nižší cenu. V pozdějších letech nahradil koncern GM Oldsmobile série 60 a 70 sérií Oldsmobile 88. Tím posunul Oldsmobile na vyšší příčku a Chevrolet s Pontiacem získaly na trhu lepší pozici za nižší cenu. Tato generace vozů GM přišla se zvětšením šířky, aby se na přední a zadní lavici vešly tři osoby, tedy šest cestujících. Dosáhlo se toho odstraněním stupaček na bocích a náhradou řadicí páky manuální převodovky na podlaze voličem automatické převodovky Hydramatic na sloupku řízení.
První generace (1939–40)
Velký (full-size) vůz Oldsmobile série 70 nazvaný Dynamic byl v rámci modelů Oldsmobile ročníku 1939 cenově (základní cena 963 dolarů) i výbavou uprostřed mezi sériemi 60 (Special) a 90 (Custom Cruiser). S rozvorem 3.048 mm (120 palců) a na koncernové platformě B se nabízel ve čtyřech verzích karoserie: dvoudveřové Business Coupe (foto) a Club Coupe, čtyřdveřový sedan a dvoudveřový kabriolet. V roce 1940 se k nim přidalo pětidveřové kombi s dřevěnými bočními panely. Za tvary karoserií byl odpovědný Harley Earl, šéf designerů General Motors a později viceprezident GM.
Modely ročníku 1939 ve stylu Art Deco měly nadčasový vzhled s délkou rovných 5 metrů a výškou 1,67 m. Přední maska měla střední část zasahující do boků a dvě postranní obdélníkové mřížky umístěné pod světlomety zapuštěnými do kapkovitých krytů mezi blatníky a motorovou kapotou. Přední blatníky byly ostře ukončeny před dveřmi a propojeny se zadními blatníky stupačkami. Chromované nárazníky měly dva nebo tři svislé členy (ten středový byl větší). Celkový dojem vylepšovaly pneumatiky s bílými boky.
Modelový ročník 1940 (foto) se lišil jen pozměněnou přední maskou s vodorovným mřížováním střední části a svislým pod světlomety. Ty byly umístěny v krytech méně vyčnívajících nad blatníky. Změnil se i tvar nárazníků s ploutvičkami na obou koncích. Všechny modely první generace měly dělené šípovité přední okno. Palubní deska ve stylu Art Deco měla před volantem obdélníkový panel s přístroji a rychloměrem s vodorovnou stupnicí. Na dvířkách před sedadlem spolujezdce byly umístěny velké obdélníkové hodiny.
Zadní kola první generace série 70 poháněl řadový šestiválec s objemem 3,5 nebo 3,8 litru. Ten větší měl nejvyšší výkon 95 k (70 kW). Zákazníci mohli volit mezi třístupňovou manuální převodovkou nebo od roku 1940 čtyřstupňovou automatickou převodovkou Hydramatic. V roce 1940 vyrobil Oldsmobile v továrnách v Michiganu, Kalifornii a New Jersey necelých 79 tisíc vozů série 70, přičemž nejvíc bylo sedanů (42.467 kusů).
Druhá generace (1941–48)
Vozy Oldsmobile Dynamic šestiválcové série 76 a osmiválcové 78 jsou považovány za počátek druhé generace série 70. Rozvor náprav byl zvětšen na 3.175 mm (125 palců), délka narostla na 5.359 mm, šířka na 1.930 mm a výška zůstala bez větší změny na 1.656 mm. Na výběr byla dvoudveřová kupé se stupňovitou a splývavou zádí (fastback) a čtyřdveřový sedan se šesti (foto) nebo čtyřmi bočními okny. Základní tvary karoserií se proti první generaci moc nezměnily, včetně šípovitého předního okna. Na přídi se spotřebovalo více chromu a na blatnících se objevily široké ozdobné lišty. Stupačky mezi blatníky byly nahrazeny prolisy a závěsy dveří byly zapuštěné. U sedanu se zadní dveře otevíraly po směru jízdy, stejně jako přední.
Pohon zadních kol obstarával u série 76 řadový šestiválec s objemem 3.902 cm3 a výkonem 102 k (75 kW) a u série 78 osmiválec s objemem 4.214 cm3 a výkonem 111 k (82 kW). S vozy o hmotnosti kolem 1.650 kg měly tyto motory dost práce a dovolily jim dosáhnout rychlost jen 120 km/h. V modelovém roce byl název řady 70 změněn na Dynamic Cruiser, ale ne na dlouho. V letech 1942 až 1945 byla výroba osobních vozů v USA zastavena a nahrazena výrobou pro potřeby americké armády.
V roce 1946 byla civilní výroba amerických automobilek obnovena a Oldsmobile začal prodávat modely Dynamic Cruiser série 70 v podobě dvoudveřového kupé a kabrioletu, čtyřdveřového sedanu (foto) a pětidveřového kombi. Základní cena sedanu byla stanovena na 1.568 amerických dolarů (model DeLuxe byl o 100 $ dražší). Za příplatek se dalo pořídit elektronkové rádio, elektrické hodiny, plastový volant a stěrač zadního okna. Elektrické vybavení bylo skromné, protože všechny vozy měly jen 6V systém. Sedanů se v roce 1946 prodalo přes 30 tisíc.
Poválečné modely série 70 vycházely z předválečných, jejich karoserie ale byly dosti výrazně modernizovány. Světlomety se přestěhovaly do blatníků, přední maska se zjednodušila na 4 vodorovné lišty na koncích zahnuté směrem dolů a přední blatníky byly prodlouženy až do poloviny předních dveří. Ke standardní výbavě patřily středové opěrky loktů u předních sedadel, gumové podlahové rohože, lakovaná přístrojová deska s dřevěným dekorem, sluneční clony, 16palcová kola a automatický sytič usnadňující spouštění studeného motoru.
V roce 1947 slavil Oldsmobile padesáté výročí založení automobilky, ale u série 70 nebylo, kromě dvoubarevného lakování karoserie a příplatkového rozmrazování čelního okna, nic nového. Místa, kde se tyto vozy montovaly se rozšířila o Atlantu v Georgii a Wilmington (Delaware). Oldsmobile Dynamic 76 se v malém počtu montoval i v Austrálii. Hlad po nových vozech částečně uspokojilo přes 38 tisíc dvoudveřových modelů a necelých 31 tisíc čtyřdveřových.
Také v roce 1948 zůstalo u série 70 vše při starém, včetně délky 5.410 mm a hmotnosti kolem 1.650 kg. U pojmenování modelů série 70 zmizel název Cruiser, takže se vrátilo k názvům Dynamic 76 a 78.
Třetí generace (1949–50)
První po válce navržená série 70 byla postavena na koncernové platformě A s rozvorem náprav zkráceným na 3.035 mm (119,5 palce). Modely nazvané Seventy-Six (místo číselného označení 76) byly navrženy ve stylu pojmenovanému Futuramic a použitém i u GM modelů Pontiac a Chevrolet. Oldsmobile Seventy-Six se stal základním modelem, neboť série 60 byla vyřazena z výrobního programu, stejně jako osmiválcový model 78, nahrazený modelem Oldsmobile 88.
Oldsmobile Seventy-Six se nabízel s rozsáhlou řadou karoserií: sedan (foto), kombi, kabriolet a kupé (hardtop a fastback). Hlavní novinkou bylo zapuštění předních blatníků do boků, zaoblené dělené přední okno a nová přední maska se dvěma vodorovnými lištami. Zkrácením rozvoru došlo i ke zkrácení délky vozu (sedan byl dlouhý 5.131 mm a široký 1.910 mm).
Dvoudveřové kupé Seventy-Six Holiday hardtop (bez pevných střešních sloupků B) se vyrábělo přivařením střechy z ocelového plechu na karoserii kabrioletu. V modelovém roce 1950 jich bylo vyrobeno jen 144 kusů ve standardním provedení a 394 kusů v provedení DeLuxe s cenou od 2.108 dolarů.
