Osmikolová podivnost, aneb když ani šest kol na autě nestačí
V začátcích amerického automobilismu nestačila čtyři kola, i šest bylo málo. Dávný pokus vyžehlit nerovnosti pomocí osmi kol dopadl jako většina podobných projektů.
Osm je tak akurátní množství kol na osobním automobilu. Teoretické navýšení už tak bizarního maxima šesti kol na exotických vozítkách zkoušel pokořit jeden z prvních průkopníků amerického automobilového průmyslu. Milton Reeves coby vlastník více než 100 patentů v roce 1911 testoval další z mnoha kontroverzních nápadů a v souladu s osmi namontovanými koly říkal nepřehlédnutelnému prototypu „Octoauto“. Podivně vypadající stroj nebyl první ani poslední pokus, ale rozhodně patřil mezi nejvýznamnější vynálezy.
Reeves se narodil během občanské války v Indianě. Patřil mezi první návrháře pojízdného kočáru bez koní, sestavený koncept zbavený zvířecí síly z konce 80. let 19. století je považovaný za čtvrtý (nebo pátý) americký automobil, který byl vytvořen. První postřehy pravého vynálezce začal vnímat ve věku 15 let, kdy si při brigádě na pile všiml, že jeho spolupracovníci nezvládají ovládat rychlost kladek používaných k pohonu pily, což byl problém často způsobující štěpení dřeva. Dospívající génius nabídl řešení pomocí převodu s proměnnými otáčkami, který umožňoval otáčení pilových listů zvolenou rychlostí podle potřeby.
Nedlouho po dvacátých narozeninách Reeves propadl myšlenkám motorizované přepravy a s finančním přispěním bratrů začal konstruovat svůj první automobil. Tehdy ještě čtyřkolový návrh údajně využíval převodovku s proměnnými otáčkami, která byla vhodná pro práci v tandemu s lodním dvoudobým dvouválcem Sintz o výkonu přibližně šesti koní. Třísedadlový dopravní prostředek mohl být řízen přes oj ze zadního sedadla, na výrobě studie v životní velikosti se podílela firma Fehring Carriage Company.
Následně z dílny Miltona vzešlo sedmimístné provedení „Big Seven“ a v roce 1898 postavil dvacetimístný autobus s obrovskými koly o průměru skoro dvou metrů. Proti hluku dvoudobého motoru senzačně sloužil výfukový systém s dvojitým tlumičem (první v oboru). Téhož roku ještě vytvořil dvě verze dvouválce – o výkonu 6, respektive 12 koní.
Místo pokračování vývoje automobilů si Reeves na pět let odskočil do oboru zemědělské a průmyslové výroby, aby se po pěti letech vrátil tam, kde skončil s auty. Ztracený čas v roce 1904 rychle nahradil odhalením dvou nových modelů aut: Model D disponoval výkonem 12 koní a Model E dával 18 až 20 koní. Hned následující rok byl hotový nový motor chlazený vzduchem a krytý ventilovou hlavou. Jednotlivě lité válce lemovaly vzduchové chladící komory a přívod sání či výfuku byly umístěny na opačných stranách agregátů úspěšně nasazovaných v modelech značek jako Auburn, Moon, Chatham, Autobug a Mapleby.
Všechny technické i technologické originality jednoho muže zastínilo osmikolové Octoauto. Čtyřnápravová limuzína dlouhá 6,1 metru působí nekonvenčním dojmem, přestože tehdy dílo dávalo smysl. V roce 1911 Reeves upravil Overland 1910 prostřednictvím dalších čtyř kol a odvážným spojením dvou aut vyrobil podvozek vezený na dvou sadách po čtyřech kolech.
Silnice z počátku 19. století byly křivé, roviny chyběly zejména mimo obydlená centra, proto cestující cítili každý výmol přenesený přes předchůdce pneumatik dále k listovým pérům a až na jednotlivé pasažéry. Reeves zvýšil pohodlí díky převzetí řešení z železničních vozů, které k rozložení hmotnosti a vyhlazení nerovností používaly čtyřkolové sestavy podvozkových částí. Změnu směru mu obstarávaly první dvě nápravy spolu s úplně poslední, zatímco pohon zastupovala třetí čili předposlední náprava, která zároveň jako jediná brzdila pomocí bubnových brzd na každém kole.
Přelomový způsob zapojení osmi kol najednou fungoval skvěle. Obecně uznávaný počin neměl výrazné odpůrce, výjimečně někdo zpochybňoval průpovídky Reevese o „jediném snadno ovladatelném autě na světě“.
Problém byl v ceně. Zástavba vycházela příliš draze, Octoauto pro čtyři lidi stálo 3200 amerických dolarů, což se dnes blíží odhadem 100.000 USD (2,7 milionu Kč). Konec jako přes kopírák podobných projektů dopadl nezájmem veřejnosti, chudí na osmikolku neměli a bohatých kupců nebylo dostatečné množství.
