Packard – Americký Rolls-Royce (1. díl – před válkou)

James Ward Packard, jeho bratr William Doud Packard a jejich společník George Weiss (podílník v automobilce Winton) založili ve Warrenu (Ohio) firmu Ohio Automobile Company. První čtyřkolové vozidlo, Model A, postavili už v roce 1899. Poháněl jej ležatý jednoválec s objemem 2,3 litru a výkonem 9 koní. Postupně se výkon zvyšoval až na 12 koní a  Model C už dostal klasický volant a loukoťová kola. Model F, zvaný Old Pacific, vykonal tehdy transkontinentální jízdu ze San Franciska do New Yorku (v roce 1983 si tentýž perfektně restaurovaný model stejnou trasu zopakoval). To už se firma jmenovala Packard Motor Car Company a přešla na čtyřválce (Model K). Packard 24 (Model S) z roku 1906 už byl velkým pohodlným vozem s rozvorem 3023 mm. Jeho čtyřválec dával 24 koní a chladič motoru dostal tvar, který se stal pro Packardy typickým po mnoho dalších let.

roadster kabriolet man  

Brzy potom se výroba Packardů přesunula do Detroitu a hlavním manažerem se stal Henry Bourne Joy. Továrna na East Grand Boulevardu v Detroitu byla postavena podle plánů architekta Alberta Kahna a byla ve své době nejmodernější automobilkou na světě. Kahn také navrhl zkušební dráhu v michiganské Utice. Přelomem ve výrobě Packardů se stal rok 1912, kdy se začaly vyrábět modely s řadovými šestiválci s výkonem 48 koní (35 kW). Packard 6 se dodával ve velkém množství karosářských verzí, např. landauet, phaeton, imperial limousine, v provedení close-coupled s rozvorem 3378 mm a také jako třímístný runabout s rozvorem 3086 mm. Luxusní Packard 48 měl uzavřenou čtyřdveřovou karoserii v oblíbeném dvoubarevném provedení. Packard inzeroval šestiválec s objemem přes 8,6 litru a výkonem 48 koní (35 kW) pod názvem Vládce silnic (Boss of the Road). V červnu 1914 se na dráze v Indianapolisu prezentoval s tímto šestiválcem model 5-48 a v hodinovce dosáhl průměru přes 113 km/h.

První sériový dvanáctiválec

Na prvního máje v roce 1915 se představil první dvanáctiválec Packard, nazvaný Twin Six. Byl to vidlicový motor s objemem 7 litrů a výkonem 65 kW (88 k), sestavený ze dvou šestiválců s úhlem rozevření válců 60 stupňů. Brzy si získal pověst jednoho z nejvýkonnějších a nejtišších motorů v Americe. Druhá série motoru Twin Six přišla v srpnu 1916. Dostala odnímatelné hlavy válců a vylepšené vodní chlazení. Motor V12 třetí série (1917) měl výkon zvýšený na 90 koní a s ním spojená přepracovaná převodovka měla už řadicí páku napravo od řidiče. Vozy s motory Twin Six se dodávaly ve dvou sériích 1-25 a 1-35. Nové číslování Packardů souviselo se sérií motoru a rozvorem nad sto palců. Packardy Twin Six se vyráběly až do roku 1923 v počtu blížícím se deseti tisícům ročně, stále se svým typickým tvarem chladiče.

roadster kabriolet man  

Dvanáctiválce se dostaly i na závodní tratě. Dnes skvěle restaurovaný experimentální závodní vůz Packard 299 Racer (plným jménem Packard Twin Six Experimental Racer) se účastnil vytrvalostních závodů v Sheepshead Bay (Brooklyn) s leteckým prototypovým motorem V12. V roce 1919 s ním vytvořil automobilový závodník Ralph De Palma na písečné pláži v Daytoně národní rychlostní rekord téměř 240 km/h. Později byl vůz vyvezen do Argentiny. Packard 3-25 se v roce 1919 stal oficiálním zaváděcím vozem na dráze v Indianapolis (Racer 299 zde skončil šestý).

Během první světové války (USA vstoupily do války v dubnu 1917) vyráběl Packard vojenská osobní a nákladní vozidla a motory pro letadla i lodě. Na žádost americké vlády navrhl standardizovaný letecký motor, známý jako Liberty. Navržený koncept umožňoval stavbu motorů s různým počtem válců (4, 6, 8 a 12), ve větším počtu se ale vyráběly jen dvanáctiválce. Po válce použil Packard tento princip i ke stavbě automobilových motorů. Prvním byl tzv. Victory Six, řadový šestiválec s objemem přes 10 litrů a výkonem 220 koní.

Zlatá dvacátá léta

Packard prodával svoje vozy pod sloganem Zeptej se toho, kdo už jej má (Ask The Man Who Owns One) a vysloužil si pověst spolehlivých, elegantních, výkonných a kvalitních automobilů. Packard se ve dvacátých letech stal plnohodnotným členem trojice výrobců luxusních amerických vozů, známých jako Tři P (Packard, Pierce-Arrow, Peerless). V roce 1922 přišel Packard s druhou sérií svého šestiválce Single Six. Vozy s tímto motorem se dodávaly ve dvou verzích s rozvory 126 a 133 palců (3200 a 3378 mm). Příkladem vozů s šestiválcem druhé série je Packard 226 s kratším rozvorem a Packard 233 s delším rozvorem, oba z roku 1924. Dál se samozřejmě dodávaly vozy s dvanáctiválci Twin Six, jako např. sedan 3-35. Ten už měl mírně skloněné přední sklo, stejně jako kupé Packard 116.

roadster kabriolet man  

V roce 1924 se představil sedmimístný Packard 143 s pětilitrovým řadovým osmiválcem Single Eight první série a stal se prvním americkým vozem vyráběným sériově s osmiválcovým motorem. O rok později dostal osmiválec zjednodušený název Eight a šestiválec Six. Zvětšením vrtání se objem osmiválce zvětšil na 6306 cm³ a název na Super Eight. Osmiválcové modely se dodávaly s rozvory 136 a 143 palců (3454 a 3632 mm), často s karoseriemi od amerických firem Judkins, Fleetwood, Derham, Holbrook nebo Dietrich. Sedmimístný Packard 443 s osmiválcem čtvrté série (78 kW/106 k) byl typickým představitelem tehdejších amerických luxusních vozů. Šestiválcové modely se prodávaly tak dobře, že si Packard mohl dovolit snížit jejich cenu, takže se staly přístupnější více lidem. Po úspěšných letech ale přišla hospodářská krize a prodej luxusních Packardů klesal. Nepomohlo ani další snížení cen u všech modelů o 400 dolarů.

Twelve a One-Twenty

Packard přežil Velkou krizi a dál prodával svoje velké luxusní vozy Eight (na obrázku Packard Eight Boattail Roadster), Super Eight a Twelve (tak se nyní jmenovaly dvanáctiválce). Packardy jedenácté série se vyráběly v letech 1933–34 a patřily k nejlepším modelům v historii této značky. Na úplném vrcholu stály modely Twelve Sport Coupé a Twelve Sport Sedan s karoseriemi Dietrich. Pohled zepředu na model Dual Cowl Phaeton z roku 1934 vzbuzuje dodnes obdiv. Mimochodem, všimněte si na obrázku svislých otočných žaluzií na masce chladiče, ovládaných termostatem. Přesto se Packard, poučen krizí, rozhodl vstoupit i do kategorie levnějších modelů s cenou pod tisíc dolarů.

roadster kabriolet man  

Packard One-Twenty (120) se vyráběl v letech 1935–41. Vůz s rozvorem 120 palců (3408 mm) poháněl osmiválec s výkonem 81 kW (110 k). Kromě sedanu se vyráběly i další karosářské verze Coupé, Touring Coupé a kabriolet. Vůz se setkal s velkým zájmem zákazníků a už v prvním roce výroby se jich prodalo kolem 25 tisíc. Pro modelový rok 1936 byl výkon motoru zvýšen o 10 koní, takže rychlost vozu vzrostla na 140 km/h a prodej vzrostl na dvojnásobek. V dalším roce nabízel Packard ještě levnější model Six (se šestiválcem) a z modelu One-Twenty se stal Packard Eight. Pro modelový rok 1939 se ale vrátil k původnímu názvu. Poslední modely měly drobné kosmetické změny, které si můžete prohlédnout na obrázcích kabrioletu. Za pozornost stojí svislé mřížky, umístěné mezi světlomety a masku chladiče a zadní nárazník se čtyřmi svislými členy.

Na začátku čtyřicátých let se Packard rozhodl doplnit nabídku modelů o další levný model, vyráběný ve velkém počtu. Vůz navržený Howardem „Dutch“ Darrinem na podvozku modelu 120 dostal jméno Clipper. Poháněl jej osmiválec s výkonem 92 kW (125 k) a jeho karoserie se měly vyrábět v továrně Briggs Manufacturing Company, kde měla být výroba levnější než u Packardu. To se nepotvrdilo, takže pro Packard bylo výhodnější vyrábět si je vlastními silami. Díky moderní karoserii, stylovému interiéru a výkonnému motoru si Clipper získal velkou popularitu a jeho výroba pokračovala i po válce.

V únoru 1942 požádala vláda Spojených států všechny výrobce automobilů, aby ukončily výrobu osobních vozů a všechny kapacity daly k dispozici válečné výrobě. Z továrny Packard vyjel poslední Clipper a krátce na to byla zahájena výroba letadel, lodních motorů, ambulancí a vojenských vozidel. Na poválečné osudy značky Packard se podíváme v druhé části tohoto příspěvku.