Pamatujete si Maserati MC12? Designér vzpomíná, jak hezčí Ferrari Enzo vznikalo v rekordním čase

Maserati se léta prezentuje jako výrobce automobilů kombinujících luxus a pohodlí se sportovností. V roce 2004 se však rozhodlo vstoupit také do segmentu superaut, s modelem MC12, na něž loni zavzpomínal model MC20. Unikátní vůz znamenal i netradiční vývoj, jak nyní v rozhovoru s Jodie Kiddovou zavzpomínal autor jeho tvarů, designér Frank Stephenson, tehdejší vedoucí designu Ferrari a Maserati.

Automobilem se totiž Maserati rozhodlo účastnit okruhových závodů, což primárně ovlivnilo jeho vývoj. Frank Stephenson tak vzpomíná, že sériové auto bylo bok po boku navrhováno se závodní verzí. Díky tomu MC12 doba od prvních návrhů k prvním testů trvala pouhé čtyři měsíce, což je sice podle Stephensona zcela neobvyklé u sériového auta, avšak zcela běžné u závodního speciálu. Tým tak pracoval sedm dní v týdnu, aby splnil regule.

V Maroku narozený americký designér se zkušenostmi z BMW, Lancie i McLarenu přitom odmítá kritiku, že by MC12 bylo jen převlečené Ferrari Enzo, jehož technický základ včetně bloku motoru využilo. Stephenson připomíná, že nejenže byl vedle specifické karoserie upraven motor a změněn interiér, ale také došlo k natažení rozvoru a prodloužení převisů karoserie.

Jestliže tak Enzo bylo dlouhé 4.705 mm s rozvorem 2.650 mm, MC12 je 5.143mm automobil s rozvorem 2.800 mm. Šestilitrový vidlicový dvanáctiválec pak poskytoval výkon 630 koní (463 kW), zatímco u Enza to bylo ještě o 30 koní více.

Právě délka vozu ale designérům udělala těžkou hlavu. Stephenson vzpomíná, že FIA tehdy změnila pravidla kategorie GT, v níž mělo MC12 startovat, a tak se závodní verze musela zkracovat, a to o výrazných 15 centimetrů, aby splnila limit pětimetrové délky. Podle dnes jednašedesátiletého stylisty se to povedlo prostřednictvím zkrácené přídě, což není na první pohled prý vidět.

Právě přední partie MC12 zdobí charakteristické lišty, osobité pro tento model. Stephenson vzpomíná, že se nejednalo ani tak o stylistický detail, jako spíše prvek bezpečnosti. V kapotě bylo potřeba udělat velký otvor, do něhož se však klidně vešla hlava dítěte, a tak bylo potřeba nějak znesnadnit přístup sem. Výsledkem byly právě tyto lišty.

Nutno podotknout, že Stephensovi a jeho týmu se práce na MC12 povedly. Ostatně sám autor jej považuje za jeden z vrcholů své kariéry. Dodnes patří mezi nadčasová superauta. A úspěšné bylo i na závodních tratích, vždyť zvítězilo hned v 40 závodech z 94, v nichž bylo kdy nasazeno. Závodní Maserati MC12 GT1 přitom za svoji závodní kariéru získalo šest týmových titulů, dva konstruktérské a šest jezdeckých.