Plánujete jet letos autem k moři? Dojeli jsme k Jadranu za 2454 Kč!

Je poslední květnový pátek, tři hodiny ráno a my usedáme do dieselového KGM Rexton. Naším cílem je Kvarnerský záliv v severozápadní části Chorvatska. Jedna z nejkrásnějších oblastí Jadranu, propojující Istrii na severu a Dalmácii na jihu, leží z naší redakce 790 kilometrů.

Třetí hodinu ranní volíme úmyslně: z minulosti víme, že nejvíc času cestou k moři ztratí Češi doma. Dostat se na hranice s Rakouskem bývá přes den peklo. Zvlášť když se aktuálně opravuje most Šmejkalka pod Prahou.

V minulosti jsme hranice překračovali buď v Dolním Dvořišti na jihu Čech, nebo v Mikulově na Moravě. Poprvé zkoušíme malý přechod v Nové Bystřici jen dvacet kilometrů od Jindřichova Hradce. Tam přímo na výpadovce na hranice upozorňujeme na čerpačku Tank Ono. Litr nafty tady vyjde na 29,50 Kč. Stejná cena platí všude, tedy i na zmíněném přechodu v Dolním Dvořišti. Rozhodně doplňte nádrž do plna – v Rakousku stojí u dálnic litr nafty přes dvě eura, tedy přes padesát korun!

5 věcí, na které myslet před cestou autem na dovolenou

Marek Bednář

Bezpečnost

17

Cesta tmou ubíhá příjemně, auta téměř nepotkáme. A když na závěr Česka svítá, cítíme se za volantem báječně. S nadsázkou řečeno, přibrzdíme na českých silnicích jedinkrát – to když nám v lesích před hranicemi přebíhá přes silnici čiperná veverka…

Veteráni z Heldenbergu

Do Rakouska vjíždíme po sto třiceti minutách a 155 českých kilometrech úplně sami: nikde ani noha, nikde ani kolo. Silnice číslo 5, na níž trávíme následujících čtyřicet kilometrů, se hezky vine, jen stěrače rextonu tu a tam přejedou čelní sklo, neb lehounce mží.

Po půlhodině Rakouskem přejíždíme z pětky na silnici č. 2. V šest ráno nás na ní vítá první větší město. Jmenuje se Horn a až tady registrujeme čerpací stanici s obchodem a personálem. Všechny předchozí benzinky byly samoobslužné.

Za Hornem přejíždíme z dvojky na čtyřku, čili E49, a po dvaceti minutách na ní po rovných dvě stě minutách z Prahy zastavujeme na první přestávku. Volíme pro ni Heldenberg, kde mají své tréninkové centrum lipicáni a také se tu nachází krásné muzeum veteránů. Dvacetiminutovou přestávku využíváme také k tomu, abychom si pořídili desetidenní rakouský dálniční kupon. To jde snadno v telefonu. Radíme to udělat na oficiálním webu Asfinag. Nabízí ho i jiné internetové stránky, ale někde za něj chtějí výrazně víc než daných 12,40 eura. Jinde, jako třeba na edalnice.evignet24.com, zase neberou správně zadanou registrační značku a s červenou hláškou „chybný formát SPZ“ nepustí dál. Asfinag funguje bezvadně a do minuty máme v e-mailu potvrzení o vinětě i zaplacení.

Michal Dokoupil: Levná dovolená? Do Norska s elektromobilem! • Zdroj: auto.cz

Sbohem, Rakousko

Dálnice začíná po dvaceti kilometrech od naší přestávky, na A22 najíždíme přesně v sedm hodin ráno. Pár minut poté vjíždíme do ranní Vídně, provoz je čilý, ale kolony žádné, jen si hlídáme povolenou osmdesátku.

Při přejezdu na A23 hlásí dopravní značení dokonce jen šedesátku. V půl osmé, kdy máme rakouské hlavní město za zadním sklem, už se dá jet stovkou. Čeká nás 180 trochu nudných kilometrů po A2. Výhodou je, že na této dálnici z Vídně do Štýrského Hradce nejsou žádné další poplatky – jako třeba za několikakilometrové tunely na jiných rakouských dálnicích.

Zato nás překvapuje až příliš mnoho zúžení do dvou pruhů. A když už z jednoho takového úseku vyjedeme, vylétne z dodávky před námi černo – řidiči při sto třiceti rupne levá přední pneumatika a nepříjemnost tak tak ustojí. Končí téměř na svodidlech.

Někdy až extrémně úzké pruhy na opravované dálnici pokračují až do Štýrského Hradce, naštěstí oranžové nálepky se správným směrem Graz rakouští silničáři nalepili i na samotný asfalt, správný pruh tak neminete.

Druhou pauzu volíme v devět hodin. Máme za sebou šest hodin a 480 ujetých kilometrů z pražské redakce. I tentokrát využíváme pauzu k nákupu dálniční viněty – tentokrát slovinské. Ta je pouze sedmidenní, zato stojí šestnáct eur.

Už s ní, respektive potvrzením v telefonu, přejíždíme u Štýrského Hradce z A2 na dálnici A9 a po čtyřiceti kilometrech na ní v rovných deset hodin dopoledne vjíždíme do Slovinska.

Slovinsko pod tři hodiny

Týdenní známku za víc než čtyři stovky chceme ve Slovinsku využít co nejvíce, a tak dálnice těžíme, jak jen to jde. Nevolíme tedy trasu na Záhřeb, ale po Mariboru pokračujeme po dálnici na Lublaň a pak ještě dál až k Postojně. Má to velkou výhodu: v Chorvatsku nebudeme platit skoro nic za mýto.

Navíc 230 kilometrů Slovinskem ubíhá parádně. Na rozdíl od Rakouska nás tady čeká jedno jediné zúžení, a to po necelých padesáti kilometrech. Ale kolony ani v páteční dopoledne žádné, takže se dá v zúžení jet v pohodě předepsaných šedesát. Cestu nám zpestřuje několik tunelů, některý má i tři kilometry.

Lehce po půl dvanácté, po sto padesáti kilometrech ve Slovinsku a sedmi stech z Prahy si hlídáme přejezd z dálnice A2 na A1 směr Terst a Koper. Až tady vjedeme do krátké kolony, dalších čtyřicet kilometrů utíká rychle a my se s dálnicí loučíme. Dál na Koper bychom pokračovali, pokud bychom chtěli na Istrii.

My ale deset minut po poledni sjíždíme na silnici číslo 6. Čeká nás třičtvrtěhodinka plná pěkných vesnic a městeček jako Prestranek, Selce, Pivka, Zagorje, Kněžak a také nádherný úsek plný serpentin mezi Šembije a Ilirskou Bistricou.

Je padesát minut po poledni, kdy příjemně prokroucení vjíždíme po 770 kilometrech z Prahy do cíle naší cesty.

Jak nenaletět při nákupu dálniční známky? Sledujte detaily

Marek Bednář

Novinky

25

Dobro došli do Chorvatska

Vjezd do cílové destinace na hraničním přechodu Rupa nemůže být luxusnější: Chorvatsko rovnou začíná dálnicí A7. Což také znamená, že za tři minutky přichází to, co tu celé stovky kilometrů nebylo: cestarinski prolaz neboli placení mýta. Na naší cestě je první a také poslední. Kartou platíme 1,10 eura a po krásném asfaltu svištíme dál natěšení, kdy se před námi zaleskne modrá hladina Jadranského moře. Trvá to jen deset minut.

Opatija, prý herbář nejkrásnějších středomořských vůní a jeviště krajiny nádherných Kvarnerských ostrovů, nám otevírá náruč přesně v jednu odpoledne – rovných deset hodin od chvíle, kdy jsme v Praze usedli za volant našeho KGM Rexton.

Díky konečné spotřebě 7,3 litru, což při 790 kilometrech a ceně za litr nafty 29,50 Kč znamená 1700 korun za palivo, jsme s přičtením dálničních poplatků ve výši 754 Kč dojeli k Jadranu za velmi příjemných 2454 korun.

Kde zastavit ve Slovinsku

Jen pět minut od dálnice A1 leží Postojna s 24 kilometrů dlouhým krasovým podzemím zvaným Postojenská jeskyně. Lidstvo ji zná minimálně přes osm set let, první zdokumentovaná návštěva je z roku 1213. Systém je vytvořen řekou Pivka a zahrnuje jeskyně Postojna, Otok, Pivka, Črna jama a Magdalena. To ale není zdaleka všechno.

Stačí popojet 15 kilometrů a v obci Predjama se před vámi rozprostře další div: skalní hrad. Nedobytný středověký klenot se na 123 metrů vysokém skalním útesu tyčí také přes 800 let. Podle Guinnessových světových rekordů se za největším jeskynním hradem světa nachází síť tajných tunelů, ze kterých se prý rytíř Erazem vydával na loupeživé výpravy. Jeskyně pod hradem je dnes domovem kolonie netopýrů. Archeologické nálezy dokazují, že jeskyně pod hradem byla obývána už v době kamenné. Ve vstupní části Konjiski hlev se našly pozůstatky Římanů, zatímco jeskyně Imenski rov obsahuje rytiny jmen ze 16. století.

Skalní hrad v obci Predjama | Zdroj: Svět motorů

Autem po Chorvatsku: Kvarnerské cestování

Malebné pobřeží pevniny, za ním majestátní hory, na druhé straně náhrdelník utkaný z úžasných ostrovů a mezi tím průzračně modrý Jadran. Kvarner je jedním z nejmagičtějších míst Evropy. A navíc: autem se tady jezdí báječně.

Rychlost, s jakou Chorvaté vybudovali po válce za nezávislost v devadesátých letech nejen dálniční síť, ale i další spojnice na pobřeží, zaslouží obdiv. V Kvarnerském zálivu jsme si užívali širokých táhlých silnic, po nichž se jezdí mezi městy jedna báseň. Jen v historických centrech městeček je úzko. Právě díky parádní silniční síti jsme za dva dny viděli a navštívili tolik míst!

Novi Vinodolski

Zde jsme rozbili svůj tábor – a byla to skvělá volba. Oblíbené letovisko, kterému místní říkají jednoduše Novi, je centrem vinodolského údolí. Všude rostou stromy, takže auta i v horkém létě parkují hezky ve stínu. Pláže jsou upravené, často s travnatými plochami, jedna doslova střídá druhou. Jadranská magistrála, která město spojuje s Crikvenicí a Rijekou, je hned u historického jádra, kde jsme bydleli. Město žilo o prvním červnovém víkendu slavnostmi, běžeckým závodem nebo večerním koncertem v typickém chorvatském stylu.

Crikvenica

V antické historii to byla veledůležitá součást obchodních cest. A víc než sto let je známá také jako místo, které léčí duši a tělo pomocí talasoterapie. Zaujala nás tu romantická Pěšinka lásky, horská stezka, která člověka odmění překrásnými panoramaty a dávnými pevnostmi: třeba v té se jménem Badnja podle legendy velký had hlídá ještě větší poklad. V centru se nám líbilo moc hezky upravené přístaviště s moly táhnoucími se daleko do moře, na nichž se dá ležet a skákat rovnou do Jadranu.

Dálniční známka 2025 zdraží! O kolik? A jak je to u sousedů?

Marek Bednář

Novinky

46

Senj

Staré přístavní městečko, rozprostírající se podél úpatí horského masivu Velebit. Středověká pevnost Nehaj, tyčící se na zalesněném kopci nad městem, dokazuje, že dějiny města píšou už třetí tisíciletí své existence. K pevnosti jsme snadno dojeli autem, míst na parkování bylo kolem dost a nic jsme neplatili. Z přístavu ve městě vyrážejí trajekty na blízké ostrovy Krk a Rab.

Sveti Juraj

Nenápadná kvarnerská perlička. Většinu roku v této vísce s přístavištěm pod horami vládne klid a pomalé životní tempo. Místní, kterých tu trvale žije kolem tisícovky, se dodnes věnují tradičnímu rybolovu a zemědělství. Míst na ubytování není moc, ale najdou se a odměnou je pak oddechová atmosféra, pohoda a romantické koupání. My ale trefili nejrušnější víkend roku, jaký Sv. Juraj tradičně zažívá: 16. ročník motorkářského srazu. Pokud se odsud vydáte dál na jih, jste za dvacet minut v Národním parku Severní Velebit s impozantními scenériemi.

Risnjak

Národní park s rozlohou přes 60 km² je královstvím velkých zvířat, kromě lesů mu dominují horské masivy Risnjaka a Snježnjika. Jméno Risnjak dostal podle rysa, který je v místních lesích jako doma. Turistické a cyklistické stezky vedou k přírodním skvostům jako Kamačnik, Zeleni Vir, Vražji prolaz či k jeskyni Lokvarka. Dáte-li se stezkou podél Kupy – jedné z nejkrásnějších chorvatských řek – od pramene v tyrkysovém jezeru, narazíte na Údolí motýlů. Létá jich tu na pět stovek druhů!

Risnjak, Chorvatsko | Zdroj: Svět motorů/Linda Šprinclová

Ostrov Krk

Cíl naší cesty před rokem, který jsme ve velkém rozebrali ve Světě motorů 26/2024. Ač měří přes 400 km² a je se stejně velkým Cresem největším jadranským ostrovem, projet křížem krážem se dá za den. Dostupnost je díky Krčskému mostu skvělá, nabídka ubytování pestrá a krásných městeček i přírodních památek zrovna tak. Východní část vydaná napospas vichrům z horských průsmyků ukrývá drahokamy jako Vrbnik nebo Risku. Jihu dominují horské hřebeny, na které je nejhezčí se dívat třeba z Bašské zátoky. Vyrostlo tu mnoho kempů – víc než jinde v Chorvatsku. Je téměř jisté, že i když přijedete na Krk o prázdninách, ubytování seženete vždy.

Ostrov Rab

Nejjižnější z Kvarnerských ostrovů ční od hladiny moře až přes 400 metrů. Dovolenkáři jezdí hlavně na západní pobřeží k zátoce Sveta Fumija a poloostrovu Frkanj. Město Rab zdobí hned čtyři zvonice a staré jádro města zve do středověké atmosféry včetně rytířských her, kterým dominují luk a šípy. Na ostrov musíte využít dvacetiminutový trajekt ze Stinice do Mišnjaku. Teď v sezoně vyjde na osmnáct eur pro až devítimístné auto.

Ostrov Pag

Ostrov proslavený solí a sýry. A to zvlášť i společně: sůl se kromě těžby ještě snáší s větrem na místní pastviny a právě osolené louky dělají z pažského sýra lahodnou pochoutku. Velkou výhodou je, že podobně jako Krk spojuje ostrov s pevninou most.

Učka

Přírodní park Učka se táhne od východního pobřeží Istrijského poloostrova a spojuje ho s Kvarnerem. Rozkládá se totiž na 160 km2, zahrnuje i stejnojmennou horu s náhorní plošinou Ćićarija nebo tunel Učka, kterým projedete z Kvarneru právě na Istrii. A květinu Campanula tommasiniana prý spatříte jedině ve štěrbinách skal Učky.

Do Chorvatska tradičním naftovým kombíkem: K moři za 2525 Kč!

David Šprincl

Novinky

40

Ceny v Chorvatsku

Na jednu věc se připravte: v restauracích i obchodech zaplatíte za jídlo víc než v Česku. Pizzu dostanete v restauraci za dvě stovky (8 €), jídlo s přílohou za tři (12 €), čepované pivo běžně za stovku (4 €). V obchodech vyjde plechovkové na pětadvacet až padesát korun (1 – 2 €), podobně jako klobásy či čokoláda. Pečivo stojí podobně jako u nás, zelenina také: třeba misku malých rajčat jsme koupili za šedesát korun (2,50 €) a mozzarellu k nim za padesát (2 €). Ceny paliv rozebíráme níže, za parkování jsme na začátku června neplatili nikde, ale cedule ve městech hlásí, že v létě vyjde hodina zhruba na třicet korun.

Cesta zpět: Vedro, kolony, uzavírky

Jak skvělou volbou bylo vyrazit k moři ve tři ráno, dokázala cesta zpět. Jadranu jsme zamávali v jednu odpoledne – a domů dorazili až v pondělí.

Třicet stupňů, modrá obloha, osvěžující moře – domů se nám nechce, ale pracovní pondělí volá. Ručníky a plavky v Crikvenici coby poslední zastávce našeho kvarnerského putování a poznávání balíme těsně před jednou odpoledne a do navigace KGM Rexton ťukáme sídlo redakce Světa motorů. Mapy nám nabízejí jako nejrychlejší trasu přes rakouskou dálnici A9. Dáme na ni – ale později toho litujeme.

Útrapy začínají už ve Slovinsku. Obě dálnice A1 i A2 směrem do Chorvatska zejí prázdnotou, ale tím naším se suneme v koloně, která se vždy rozjede jen na chvilku a pak zase stojí. Před Lublaní je to peklo, podpořené ještě třiatřiceti stupni ve stínu. Cesta Slovinskem, kterou jsme předevčírem zvládli hravě pod tři hodiny, nám teď zabere tři a půl. Těšíme se na průjezdné Rakousko, ale to je v neděli vpodvečer ještě horší.

Hned třikrát musíme z dálnice sjet, protože je policií uzavřená, po objízdných trasách se kupí auto na auto, takže se na hranice Česka v Dolním Dvořišti dostaneme až po víc než pěti hodinách. A to ještě platíme na A9 dvakrát za tunely. Do redakce se dostáváme až hodinu po půlnoci a pro příště víme, že pojedeme nudnou dálnicí A2 ze Štýrského Hradce na Vídeň, která nevede přes hory, nehrozí totálními uzávěrkami a neplatí se na ní žádné další poplatky.

Natankujte doma!

Na cestu k moři platí jasná rada: těsně před hranicemi doplňte nádrž až po víčko. Paliva v tuzemsku totiž meziročně výrazně zlevnila. Jak ukazuje tabulka, s průměrnou cenou nafty pod 33 Kč za litr je Česko třetí nejlevnější zemí EU, a hlavně výrazně pod Chorvatskem, Slovinskem a Rakouskem. A to i těsně před hranicemi stojí litr nafty dokonce pod třicet korun. V Itálii natankujete litr za bezmála čtyřicet korun. „Pokles cen na českých čerpacích stanicích vykázal v uplynulém roce dynamičtější tempo než v jiných zemích. Česko kvůli tomu poskočilo proti loňskému červnu ze sedmé na třetí příčku nejlevnějších zemí u nafty a z desáté na čtvrtou v případě benzinu,“ vysvětluje Damir Durakovič, generální ředitel Axigonu. Přímo v Chorvatsku si řidiči připlatí za litr benzinu i nafty v průměru bezmála tři koruny.

Čím jsme jeli: KGM Rexton 2.2 diesel (148 kW) Premium 4WD – Spořivý mastodont

Parťáka na našem putování nám dělalo velké rodinné SUV, kterému snadno odpustíte většinu kompromisů, když se podíváte do ceníku. Obří a skvěle vybavené auto startuje na 899.900 Kč a působí rozhodně luxusněji, než by za tyto peníze člověk čekal. Naše po strop našlapaná nejvyšší varianta Premium přijde na 1.199.900 Kč, a to standardně s nádherným koženým interiérem, všemi myslitelnými prvky, pohonem všech kol a osmistupňovým automatem. V úzkých historických uličkách chorvatských městeček se potýkáme s manévrováním: přece jen auto měří skoro pět metrů na délku a dva na šířku.

Když ale ostatní řidiči uvidí robustní masku chladiče a výšku přes 1,8 metru, raději uhnou. Na dálnici si zase pochvalujeme rozhled jako z dodávky. Uživatelsky příjemná i komfortní je ergonomie a celkové ovládání, vše navíc ťukáme klasickými nebo dotykovými tlačítky. Včetně vypínání některých asistentů: takzvané inteligentní řízení rychlosti máme vypnuté vždycky, protože auto si často myslí, že je povolená devadesátka tam, kde značka dovoluje sto třicet, a nechat na sebe otravně pípat opravdu nepotřebujeme. Jen k přestávce nás auto vyzývá ikonkou kávy častěji, než bychom čekali – třeba už dvacet minut poté, co jsme vyrazili z poslední pauzy.

KGM Rexton 2.2 diesel (148 kW) Premium 4WD | Zdroj: Svět motorů/Linda Šprinclová

V pětimístné verzi nabízí rexton kufr s objemem přes 1050 litrů, s takovou se na letní dovolenou zabalíte hravě. Starý známý přeplňovaný vznětový čtyřválec o objemu 2,2 litru a výkonu přes dvě stě koní si s tímto mastodontem poradí snadno. Naladěním i charakterem dává vzpomenout na turbodiesely ze staré školy, zátah od nízkých otáček je solidní, odezva motoru na sešlápnutí plynu rychlá a osmistupňová automatická převodovka řadí hladce. A spotřeba? Ta nás příjemně překvapila: že zvládneme osm set kilometrů k moři v průměru za 7,3 litru, jsme vážně nečekali. Čtyřkolka je připojitelná, a to otočným voličem na středové konzole v režimech 2H, 4H a 4L.

Plusy

• Poměr cena/výkon
• Majestátní vzhled
• Prostorný a luxusní interiér
• Robustní podvozek

Minusy

• Složitější pohyb a parkování ve městech

Zdroj: Svět motorů, video: auto.cz