Pneumatiky - první díl

Pár obecných slov o pneumatikách

Pneumatiky mají vliv na bezpečnost, komfort a hospodárnost provozu každého automobilu. První vzduchem plněnou pneumatiku vynalezl J. B. Dunlop v osmdesátých letech devatenáctého století. Od té doby prodělaly pneumatiky v průběhu let bouřlivý vývoj. Změn doznal jednak tvar, kdy původní úzké pláště byly nahrazeny tzv. balonovými a pozdějším vývojem vznikly současné nízkoprofilové. Vedle toho probíhal vývoj různých desénů, materiálů a technologie výroby. Na konstruktéry moderních pneumatik jsou kladeny vysoké nároky. Moderní pneumatika má zaručovat co nejlepší stabilitu jízdy, přesnost řízení, jízdní komfort, schopnost brzdění na mokru, odolnost proti vzniku aquaplaningu, nízký valivý odpor, životnost, nenáročnost na údržbu. Protože si některé požadavky do jisté míry protiřečí, je výsledkem optimální kompromis ze všech požadavků.

Dělení pneumatik a jejich materiály

Základní dělení pneumatik je na letní a zimní, ale lze je rozdělit i do dalších podskupin. Spojením vlastností letních a zimních pneumatik vznikly pneumatiky univerzální (celoroční), které jsou tak jistým kompromisem a provoz v extrémním zimním či letním počasí není pro ně ideální. Jsou tak určeny pro méně náročné uživatele. Z konstrukčního hlediska je dnes naprostá většina používaných pneumatik radiálních. Tyto pneumatiky se objevily již koncem čtyřicátých let minulého století, ale trvalo téměř dvacet let než se prosadily. Diagonální pneumatiky se přestaly vyrábět až sedmdesátých letech, někde dokonce později. Podle maximální rychlosti vozidla, na kterou jsou pneumatiky zkonstruovány, jsou stanoveny jejich rychlostní kategorie. Poměrem výšky k šířce se dělí pneumatiky na standardní s poměrem 65 až 80 procent a nízkoprofilové s běžným poměrem 30 až 35 procent. Desény jsou pak směrově orientované a asymetrické. Vedle toho existuje navíc dělení na "černé" a "zelené" pneumatiky, které se od sebe odlišují valivými vlastnostmi, což má za následek nižší spotřebu u "zelených" pneumatik.

Základním materiálem pro výrobu pneumatik je kaučuk, který tvoří až 38 procent. Asi 30 procent připadá na plnidla, jako jsou saze, silika (podle podílu siliky se pneumatiky dělí na "černé" a "zelené"), sloučeniny uhlíku a křída. Výztuhy (ocelové pletivo, vlákna z rayonu a nylonu) tvoří 16 procent, deseti procenty jsou zastoupeny změkčovadla (oleje a pryskyřice) a čtyřmi procenty chemikálie pro vulkanizaci. Zbytek tvoří chemikálie pro ochranu před stárnutím a ostatní suroviny. Konstrukce pneumatik má běhoun s desénem, nárazník, ocelový a textilní kord, bočnice a patky s výztužným patním lanem.

Rychlostní kategorie pneumatik

Dnešní automobily dosahují vysokých rychlostí, proto byla také konstrukce pneumatik přizpůsobena těmto rychlostem. Rychlostní kategorie jsou do rychlosti 210 km/h odstupňovány po 10 km/h, nad touto rychlostí je to 30 km/h. Každé rychlosti je přiřazen symbol vyznačený na pneumatice. Pro běžné pneumatiky se používají následující rychlostní kategorie (symbol-rychlost v km/h): F-80, G-90, J-100, K-110, L-120, M-130, N-140, P-150, Q-160, R-170, S-180, T-190, U-200, H-210, V-240, W-270, Y-300 a ZR přes 240. Cena pneumatik pro vysoké rychlosti je vyšší, přesto je hazardem situace, kdy na vozidle jezdící rychlostí 190 km/h jsou pneumatiky kategorie Q pro rychlost do 160 km/h. Naopak pro pomalejší vozidla jsou takovéto pneumatiky neekonomické.

Desén a jeho hloubka jsou důležité

Konstrukce desénů pneumatik je mnohdy značně rozdílná. Některé desény jsou schopné lépe odolávat aquaplaningu (ztrátě přilnavosti na vozovce s vrstvou vody), jiné mají lepší brzdné či záběrové vlastnosti, umožňují snadnější řízení, nabízí delší životnost, komfortnější cestování a při jízdě méně hluku. Důležitá je i hloubka desénu, která by u letních pneumatik měla být minimálně 2 mm, u nízkoprofilových je toto minimum 3 mm a zimní by neměly mít hloubku menší než 4 mm. Nižší hodnoty by měly být důvodem výměny pneumatik, čímž lze zabránit řadě nepříjemností, které nás mohou na silnicích potkat. Například při brzdění na mokré vozovce s desénem pneumatik o hloubce 2 mm dosáhneme téměř dvojnásobné brzdné dráhy než s hloubkou desénu 5 mm. Stejně tak je brzdná dráha s novými letními pneumatikami při brzdění na sněhu více než dvojnásobná než při použití zimních pneumatik.

Volba profilu

Zlepšená kvalita silnic v posledních letech způsobila rozšíření nízkoprofilových pneumatik. Pro vozovky s horším povrchem je vhodnější zvolit standardní pneumatiky, které lépe absorbují nerovnosti a díky menší šířce mají menší odpor valení, což znamená také nižší spotřebu automobilu. Nejsou ovšem příliš vhodné pro sportovní způsob jízdy. Pro razantní způsob se jeví vhodnější nízkoprofilové pneumatiky s poměrem 30 až 60 procent, které mají lepší jízdní vlastnosti na suché a kvalitní vozovce. Na sněhu a na horším povrchu se jejich vlastnosti ovšem výrazně zhoršují, protože hůře pohlcují nerovnosti. Také spotřeba je u širších nízkoprofilových pneumatik vyšší a vedle toho nabízení méně jízdního komfortu. Svou roli při výběru pneumatik má i design vozu, protože nové pneumatiky by měly s tímto vozem dokonale ladit.

Vše je v technickém průkazu

Výrobce předepisuje, jaké pneumatiky lze pro konkrétní vozidlo použít a dále stanovuje i alternativní způsoby obutí vozu. Pokud se bude uživatel řídit těmito pokyny, zabrání se možným komplikacím během provozu vozidla. Někdy ovšem i běžná kontrola na silnici nebo technická prohlídka odhalí, že jsou instrukce výrobce porušovány. Kompletní obutí není levnou záležitostí a je tedy pro majitele vozu finanční zátěží, která je v tomto případě ztrátou. Nelze pominout ani riziko nehody, při jejímž vyšetřování se klade na pneumatiky značný důraz. V případě, že vůz s nepovoleným obutím je na straně viníka, ale i na straně poškozené mohou být sankce za tuto nerozvážnost podstatně vyšší a to pokuta či neplnění pojistného.