Podívejte se na unikátní muzeum čínských aut. Majitel je prý blázen...

Že čínské automobilky nemají tradici? Když budete pátrat po historii největších současných tamních výrobců, dostanete se až do padesátých let minulého století, Platí to pro Chang'an, FAW (First Automobile Works), SAIC Motor (Shanghai) i BAIC (Beijing). To znamená, že jsou starší než kupříkladu Lamborghini! Jistě, až do devadesátých let si běžný Číňan auto koupit nemohl, byla určena jen státním úřadům, firmám a jiným vyvoleným, ale ono to tak jednoduché není ani dnes, kdy jich tam místo desítek tisíc ročně vznikají miliony.

Museli jste mít tu správnou knížku (která v Říši středu pořád dost znamená). Luo Wen-jou takové štěstí měl, prostě a jednoduše, krátce po střední škole se stal vládním řidičem. Na videu natočeném Jamesem Wassermanem pro magazín Driven vzpomíná na 70. léta minulého věku i začátky soukromého vlastnictví aut, kdy provoz na silnicích řídili policisté, protože chyběla světelná signalizace. Do té doby nebyla potřeba...

Kdo by sbíral čínské vozy? A proč ne? I když i ty historické vycházely ze zahraničních vzorů, a to nejen sovětských (potažmo amerických), ale i třeba německých. Případně byly montovány v licenci ze sad. Ne, Číňané opravdu pouze nekopírují, i když to je samozřejmě kapitola sama pro sebe. Luo vlastní zhruba dvě stovky exemplářů, od hasičského náklaďáku po dlouhatánskou limuzínu Hongqi (Rudá vlajka) pro vůdce Maa z roku 1976. Té se státník nedočkal, zemřel před dokončením. Značka Hongqi se v rámci koncernu FAW používá dodnes. V kolekci, která se nachází na severu Pekingu, konkrétně v obvodu Chuaj-žou, najdeme třeba i ZIS-110 pro dalajlámu, který po jeho emigraci v roce 1959 osiřel.

Luo se také jako jediný Číňan zúčastnil prestižní mezinárodní soutěže historických vozidel, kterou sponzoruje známá firma Louis Vuitton. Je stejným bláznem do aut jako my všichni, pro svou vášeň právě po oné rallye dokonce prodal tři úspěšné firmy (autodopravu, servis a motokárovou dráhu), což se samozřejmě nesetkalo u jeho rodiny s pochopením. Prý ho pokládají za blázna, opravdového...

Ne, politiku na tomto serveru řešit nehodlám, tady jde hlavně o auta - a muzeum nepostrádá zajímavost, a to i pro odborníky. Čínská historická produkce navíc není z výše zmíněných důvodů v obecném povědomí... Sbírka je samozřejmě soukromá, nikoli státní, přesto po natočení tohoto filmu muzeum získalo peníze na rekonstrukci budovy od lokální vlády. Luo se o vozy sám stará, přitom moderní, se kterým by jezdil, nevlastní, využívá veřejné dopravy.