Pony car vs. muscle car: Jaký je rozdíl mezi koníkem a svalovcem?
Ford Mustang, Chevrolet Camaro, Dodge Challenger nebo Pontiac GTO jsou legendární americké sporťáky, které na první pohled není potřeba blíže představovat. Jenže když se o nich mluví, často se v jejich souvislosti užívá označení muscle car. Jenže třeba takový Ford Mustang by měl být správně nazýván jako pony car. Jaký je tedy rozdíl mezi pony carem a muscle carem?
Začněme označením pony car, které se začalo užívat v souvislosti s první generací Fordu Mustang. Na něj ostatně odkazuje, protože pony je anglický výraz pro koníka nebo poníka. První generace Fordu Mustang v polovině šedesátých let doslova nadchla Spojené státy a stala se prodejním hitem. To zaujalo i další automobilky, které chtěly Mustangův úspěch zopakovat, a proto mu postavily svého konkurenta. Namátkou zmiňme třeba Chevrolet Camaro, Pontiac Firebird či Plymouth Barracuda.
A jelikož rostoucí konkurence nebyly typické sporťáky, ale vozy primárně inspirované Mustangem, začalo se hovořit o vzniku nového segmentu. Ten potřeboval svůj název, který mu dal jistý novinář Dennis Shattuck. Ten údajně poprvé použil spojení pony car, a to právě pro souhrnné označení Fordu Mustang a jeho konkurentů.
Od té doby je pony car chápán jako sportovní automobil americké značky, který je poháněn vpředu uloženým motorem, schovaným pod dlouhou kapotou. Důležitou vlastností pony caru je také dostupná cenovka a v té době také orientace na mladé zákazníky nebo na americké poměry kompaktní rozměry.
Zpětně vzato se označení pony car začalo používat i pro vozy s vlastnostmi Mustangu, které se prodávaly ještě před jeho příchodem. Za pony car je tak dnes považována také třeba první generace Fordu Thunderbird a Chevrolet Corvair.
S postupem času, jak konkurence Mustangu rostla, přicházely další a další modely, které se od výchozího „koníka“ více a více odlišovaly. Jestliže originální Mustang byl 4,7 metru dlouhým kabrioletem s řadovým šestiválcem o výkonu 74 kW, najednou tu byly třeba Dodge Charger a Pontiac GTO, které už měly hodně přes pět metrů a pod kapotou už v základu silný osmiválec.
Takových aut opět přibývalo, a tak si i tato kategorie zasloužila vlastní pojmenování, muscle car. Jelikož muscle je anglickým výrazem pro sval, typickými charakteristikami tohoto auta jsou agresivní vzhled a silný motor pod kapotou, jmenovitě osmiválec. V počátcích této kategorie se muscle cary od pony carů lišily nejen silnějším motorem, ale také většími vnějšími rozměry. S tím rostla i cena, „svalovci“ už nebyli tak dostupní jako „poníci.“
Jenže v sedmdesátých letech nastala ropná krize, která vyústila v konec mnoha muscle carů. Žíznivý osmiválcový dravec zkrátka nebylo něco, co zákazníci v době rostoucích cen pohonných hmot chtěli. Proto postupně muscle cary vymizely a začaly se zase vracet až o pár desítek let později.
V dnešní době se označení pony car a muscle car v mnoha ohledech stírá a pro jeden automobil se užívají oba názvy. Jenže tak jednoduché to není, rozdíly mezi oběma typy aut najdeme dodnes. Zatímco pony car zůstává americkým sportovním vozem s motorem vpředu a dostupnou cenovkou, muscle car je dnes od něj odvozenou silnější a rychlejší verzí. Zatímco tak Ford Mustang je dodnes pony carem, na jeho základech postavený Shelby Super Snake je muscle carem.
Některým fanouškům muscle carů ale toto použití nevyhovuje a označení používají tak jako v šedesátých a sedmdesátých letech. V takovém případě je z několika muscle carů (vedle Shelby Super Snake také třeba Chevrolet Camaro ZL1) vlastně jediný, Dodge Challenger SRT. Ten s uchovává obří rozměry (na délku má přes pět metrů), a přestože nabízí i šestiválec, většina jeho verzí je poháněna osmiválcem. A navíc se rozhodně nezajímá o nějaké zkulturnění jako Camaro a Mustang, ale zůstává svalovcem myslícím hlavně na burnouty.
