Porsche 911 S/T: Vítěz třílitrových GT v Le Mans 1972 vstal z mrtvých

Aleš Dragoun 9. 4. 2016

Historie Porsche 911 je bohatá na různé sportovní verze. Dnes zapomenutou a málo známou kapitolu představuje vysloveně závodní S/T z let 1970 a 1971.

Největší hvězdou za volantem „estéčka“ byl bezesporu skvělý švédský soutěžák a první oficiální mistr světa právě v rallye Björn Waldegård, svého titulu však dosáhl až mnohem později a s jinými vozy.

911 pro závodní účely ze začátku 70. let minulého věku vyznávala klasiku. Tradiční v zádi umístěný šestiválcový plochý motor měl objem 2,5 l a dával 270 koní, tedy 199 kW. Taková porce výkonu si vynutila instalaci odvětrávaných kotoučových brzd na všechna kola. S/T vzniklo jen čtyřiadvacet kusů, jak uvádí sama automobilka, jiné zdroje hovoří o třiatřiceti. Závodily ve skupinách 3 a 4, tedy mezi sériovými a upravenými GT. Mohl si je koupit kdokoliv, ale na konci roku 1971 stál kus nemalých 49.680 marek

Podle tehdy nových předpisů FIA mohly mít širší rozchod kol oproti sérii o 51 mm, čehož u Porsche využili na maximální možnou míru. To znamenalo, že podběhy se natáhly tak, aby se pod ně vešla přední sedmi- a zadní devítipalcová kola, samozřejmě hovoříme o šířce, nikoli o průměru.

Na střechu a podlahu byla použita tenká ocel, což vedlo ke snížení hmotnosti. Z interiéru zmizela veškerá zvuková izolace, výdechy topení, mechanismus posouvání sedadel, víko odkládací schránky před spolujezdcem, popelník a sluneční clony, naopak zde našly místo sportovní sedačky od Recara. Nepoužívalo se ani zakrytování zadních torzních tyčí. Karoserie dostala plastové přední víko a oba nárazníky, všechna okna kromě čelního byla z plexiskla. Odlehčování šlo tak daleko, že lakýrníci používali méně barvy, protože i ta něco váží. Závodní speciál přece nebude aktivně jezdit několik desítek let...

Pokud nějaký přežil, musel být důkladně obnoven. Jako ten, který vystavuje Porsche na letošní Techno Classice v Essenu. Má se čím chlubit, na renovaci totiž pracovaly firemní dílny Porsche Classic. I když tyto devětsetjedenáctky zůstaly trochu ve stínu vítězů Rallye Monte Carlo, Dakaru nebo rovněž proslulých SC, konkrétní vůz vyhrál třílitrovou GT třídu ve 24 hodinách Le Mans 1972. Jednalo se o přímého předchůdce Carrery 2.8 RSR. V listopadu 1971 si jej objednal Američan Mike Keyser, který s ním následující sezónu jezdil jak za mořem, tak i světový vytrvalostní šampionát. V týmu Francouze Louise Mezmarieho se na Circuit de la Sarthe střídal se známým Němcem Jürgenem Barthem a Švýcarem Sylvainem Garantem. V celkové klasifikaci tenkrát dojeli třináctí.

Jejich 911 S-T byla objevena před několika lety nejmenovaným sběratelem právě v USA, bouraná a dosti zubožená. To co po nehodě zbylo, nepředstavovalo ani původní stav, protože později prošla konverzí na modernější typ G. Karoserii za ta léta napadla koroze a střecha byla neopravitelná, takže odborníci museli použít jinou. Na obnově vozu do jeho bývalého lesku a slávy pracovali přes dva roky, jednalo se o velmi těžký úkol, který však splnili do posledního detailu. Obávanému hnědému moru se dlouhodobě zamezilo ponořením plechů do speciální lázně s využitím metody katodového ponorného lakování (CDP).

Namíchat původní žlutý odstín továrního kódu 117 už nepředstavovalo problém... O dobových reklamách, černých pruzích a startovním čísle 41 nemluvě. Stroj evidentně patří podle současné curyšské registrační značky švýcarskému majiteli, takže práce byla evidentně zakázková.