Legendární DeLorean DMC-12 do detailu (1981–1982): Zpátky do budoucnosti!
DeLorean DMC-12 je dvoumístný sportovní vůz s motorem vzadu, vyráběný společností DeLorean Motor Company (DMC). Název DMC-12 s číslem označujícím cenu na americkém trhu v tisících dolarů pochází z předvýrobního období a nebyl oficiální.
Automobilku DMC založil 24. října 1975 v Mekce amerického automobilového průmyslu Detroitu (Michigan) konstruktér a manažer John DeLorean (1925–2005). Během své kariéry působil v automobilkách Pontiac a Chevrolet, patřících do koncernu General Motors. V roce 1982 byl DeLorean obviněn z obchodování s kokainem a koncem října 1982 vyhlásila společnost DMC bankrot.
Karoserii vozu navrhl Giorgetto Giugiaro, zakladatel designového studia Italdesign. Vůz byl typický svými křídlovými, nahoru otevíranými dveřmi (gull-wing) a vnějšími panely karoserie z kartáčované nerezové oceli. Výkon motoru ale neodpovídal vzhledu a ceně vozu. DeLorean DMC-12 se proslavil ve filmové sci-fi trilogii Zpátky do budoucnosti (Back to the Future) z let 1985, 1989 a 1990, kde hrál roli stroje času (time machine).
První prototyp vznikl v říjnu 1976 pod vedením amerického konstruktéra Williama T. Collinse, který předtím působil jako hlavní konstruktér značky Pontiac. Prototyp byl původně označen jako DSV-1 (DeLorean Safety Vehicle). V další fázi vývoje se jmenoval DSV-12 a v sériové podobě nejčastěji DeLorean DMC-12. Na konečných úpravách se významnou měrou podílel Colin Chapman, zakladatel automobilky Lotus Cars.
DeLorean DMC-12 se vyráběl v Dunmurry, nedaleko od středu Belfastu (Severní Irsko). První sériový vůz byl dokončen 21. ledna 1981 a během výroby, ukončené v prosinci 1982, prošel řadou drobných úprav designu na kapotě, kolech a v interiéru. Odhaduje se, že celkem bylo vyrobeno kolem 9000 vozů DMC-12. Jejich cena postupně narostla až na 25.000 amerických dolarů. Několik prototypů bylo vyrobeno se sklolaminátovou karoserií. Sloužily k výcviku pracovníků v sériové výrobě.
Prodej vozů DeLorean byl od začátku výrazně nižší, než počet vyrobených vozů. Nejvíc, 720 kusů, se jich prodalo v říjnu 1981, ale počet neprodaných vozů se dál zvyšoval. Na konci roku 1981 bylo vyrobeno 7500 vozů, ale prodaly se jen 3 tisíce. Není proto divu, že společnost DMC spadla do nucené správy. Všichni dealeři byli požádání, aby pomohli řešit problémy s prodejem zakoupením šesti vozů DeLorean pro vlastní potřeby. Moc to nepomohlo, stejně jako zvýšení záruční doby na 5 let nebo 80.000 km.
Pohonná jednotka a podvozek
Původně se počítalo s použitím rotačního motoru Wankel, umístěného uprostřed. Když však byla výroba motorů v Comotoru, společném podniku firem NSU a Citroën se sídlem v Lucembursku ukončena, stal se favoritem vidlicový šestiválec Ford Cologne. Ani ten se ale do konečné podoby DMC-12 nedostal a zvažovalo se spolehlivější kompletní hnací ústrojí z Citroënu CX 2000. Řadový čtyřválec s objemem 1985 cm3 od Citroënu se však znovu ukázal jako málo výkonný. Nakonec byl zvolen motor V6 PRV (Peugeot-Renault-Volvo) s rozvodem OHC a objemem válců 2849 cm3 (vrtání x zdvih: 91 x 73 mm. Motor měl největší výkon 132 k (97 kW) při 5500 ot/min a točivý moment s vrcholem 207 Nm při 2700 otáčkách. Některé vozy, které zůstaly v Evropě měly výkon až 156 k (115 kW). Motor umístěný podélně za zadní nápravou (foto) měl blok válců a hlavy z hliníkové slitiny, vačkový hřídel poháněný řetězem a nepřímé mechanické vstřikování paliva Bosch K-Jetronic.
Kupé DMC-12 mělo pohotovostní hmotnost 1244 kg a dosahovalo nejvyšší rychlost 220 km/h. Z klidu na 100 km/h zrychlilo za 9 s a v průměru spotřebovalo 10 až 15 litrů benzinu na 100 km.
DeLorean DMC-12 měl nezávislé zavěšení všech kol s pérováním vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči. Přední kola byla zavěšena na dvojitých trojúhelníkových ramenech, zadní náprava měla víceprvkové uspořádání. Vůz měl hřebenové řízení s 2,65 otáčkami volantu a průměrem otáčení 11 metrů. 14palcová kola s ráfky z hliníkové slitiny byla obuta do radiálních pneumatik Goodyear NCT s ocelovým pásem. Kupé DeLorean DMC-12 mělo na všech kolech kotoučové brzdy s posilovačem. Prodávalo se s pětistupňovou manuální převodovkou nebo třístupňovým automatem.
Karoserie
Giorgetto Giugiaro (Italdesign) vycházel při návrhu sportovního vozu DeLorean DMC-12 (foto) z konceptu Porsche Tapiro z roku 1970. Panely karoserie byly vyrobeny z nerezavějící oceli a všechny vozy DeLorean vyjížděly z továrny nenalakované. Řada dochovaných vozů DeLorean má nalakovanou karoserii, ale všechny dostaly nátěr až po opuštění továrny. Aerodynamické dvoumístné kupé DeLorean mělo rozvor náprav 2408 mm a vnější rozměry 4267 x 1990 x 1140 mm (délka x šířka x výška). Dvoumetrová šířka vozu vyniká při pohledu zepředu, kde upoutá široká maska chladiče umístěného vpředu a dvojice obdélníkových světlometů po stranách masky. V předním plastovém nárazníku jsou umístěna směrová světla. Plasty obklopují celou příď včetně malého předního spoileru.
Panely z nerezové oceli jsou připevněny k podvozku ze skelných vláken. Spodek karoserie je připevněn k podvozku s epoxidovým povlakem a rámem ve tvaru Y na obou koncích, odvozenému z platformy Lotus Esprit. Dalším charakteristickým rysem DeLoreanu jsou nahoru výklopné křídlové dveře. Těžké dveře jsou podepřeny přednastavenými torzními tyčemi a vzpěrami plněnými dusíkem, které vyvinula společnost Grumman Aerospace. Křídlové dveře byly oblíbené, neboť umožňovaly využívat užší parkovací místa.
Raritou bylo několik vozů DeLorean s karoserií opatřenou povlakem z 24karátového zlata (foto). Vozy byly vyrobeny v rámci reklamní kampaně pro finanční společnost American Express a nabízely se za 85 tisíc dolarů. Prodaly se jen dva kusy.
Interiér
Interiér kupé DMC (foto) se nabízel ve dvou barvách, šedé nebo černé. Ke standardní výbavě patřila kožená sedadla Bridge of Weir, klimatizace, stereofonní kazetový přehrávač, rádio, elektrické ovládání oken dveří, sklopný a teleskopický sloupek volantu, tónovaná skla, boční lišty karoserie, přerušované stěrače čelního okna a elektrické odmlžování zadního okna.
Na začátku sériové výroby se DeLorean potýkal s řadou problémů. Před odesláním k dealerům musely vozy projít Centrem pro zajištění kvality a 30 zaměstnanců evropské továrny bylo posláno do USA, kde proběhl výcvik řešení problémů. Spolehlivost a kvalita vozů DMC se postupně zvyšovala a většina problémů byla vyřešena. Vozy absolvovaly čtyři svolávací akce.
V roce 2012 se v Miláně představila konverze na elektrickou verzi EVE (Electro Vehicles Europe) vycházející z DMC-12. Nedávno se v tisku objevily zprávy o obnovení značky DeLorean v podobě elektrického DMC-EV s pohonem elektromotory v každém kole. Baterie 70 kWh má zajistit dojezd 400 km. Vyrábět jej má firma Lynx Motors a cena dosahuje v přepočtu částku 5,8 milionu korun.
