První Mercedes třídy S slaví padesátiny! Připomeňme si řadu W116

Luxusní limuzíny německé automobilky Mercedes-Benz mají dlouhou tradici, ale ne vždy se ve spojení s nimi objevovalo označení „třída S“, případně „S-Class“ či „S-Klasse“. Prvním takto označeným modelem byla řada W116, která se představila v roce 1972. Letošek tedy znamená padesáté narozeniny nejen řady W116, ale také třídy S jako takové.

Písmeno S však Mercedes používal už dříve, zřejmě nejstarším příkladem je Model 170 S z roku 1949. Tehdy šlo o zkratku slova „Special“ nebo „Super“, ovšem označení „třída S“ se objevilo právě až s řadou W116. Tehdy Mercedes začal také používat označení „třída“, byť označení „třída E“ a „třída C“ pro menší modely se začalo používat až v roce 1993.

Je příhodné, že první třída S byla od základu novým vozem – od podvozku přes motory až po design. Oproti předchůdci, řadě W108/109, vůz do všech směrů narostl, vyjma výšky, která byla drobně redukována. V základním provedení měřil 4.960 mm na délku, 1.870 mm na šířku, 1.430 mm na výšku a jeho rozvor byl 2.865 mm. Vzhled vsadil na hranatější tvary a poprvé se u této modelové řady objevuje horizontální orientace světlometů. V souvislosti s tím byla rovněž snížena a rozšířena čelní maska.

Při vývoji se kladl velký důraz na bezpečnost, jíž se přizpůsobovalo téměř vše. Vylepšeny byly deformační zóny, klíčové části konstrukce vozu posíleny a nádrž na palivo byla přesunuta ze zádě nad zadní nápravu. I palubní deska a volant jsou navrženy tak, aby byl při případné srážce co nejméně ohrožen řidič a spolujezdec. Světovou novinkou se pak v průběhu kariéry modelu stal protiblokovací brzdový systém ABS, vyvinutý ve spolupráci se společností Bosch a představený v roce 1978.

Mercedes se při popisování podvozku řady W116 rád odkazuje na studii sportovního vozu Mercedes-Benz C 111 s motorem Wankel. Zavěšení předních kol je řešeno dvěma příčnými rameny, zatímco vzadu je použito zavěšení se šikmými rameny, které se s výkonnějšími verzemi třídy S dočkalo dalšího vylepšování.

Pod kapotou první generace třídy S se nacházela trojice zážehových osmiválců o objemech 3,5 litru (M116, 147 kW/200 k), 4,5 litru (M117, 165 kW/225 k) a 6,8 litru (M100, 210 kW/286 k), kterou doplnil 2,8litrový řadový šestiválec M110 (118 kW/160 k s karburátorem, 136 kW/185 k se vstřikováním). Na americkém a kanadském trhu se kvůli snížení flotilové spotřeby objevil také přeplňovaný vznětový pětiválec OM617 o objemu 3,0 litru a výkonu 85 kW (115 k).

Jedním z nejrychlejších vozidel své doby se stalo provedení 450 SEL 6.9 představené v roce 1975. V této verzi zvládl luxusní koráb sprint z 0 na 100 km/h za 7,4 sekund a maximální rychlost oficiálně činila 225 km/h, což byla spíše konzervativní hodnota. O pohon se staral výše zmiňovaný osmiválec M100 o objemu 6.834 cm³ s maximálním výkonem 210 kW (286 k) při 4.250 ot/min a maximem točivého momentu 550 Nm při 3.000 ot/min. Součástí výbavy 450 SEL 6.9 bylo hydropneumatické odpružení s vyrovnáváním světlé výšky.

V roce 1979 byl představen nástupce, řada W126, přesto výroba řady W116 vydržela až do následujícího roku. S přehledem nejvíc kusů vyjelo z výrobní linky s šestiválcem M110, konkrétně 280.473 vozidel. Za šestiválcem co do počtu kusů následují provedení s osmiválci W116 a W117, kterých bylo dohromady vyprodukováno 156.548. Turbodieselem OM617 poháněných vozů vzniklo 28.634 a vrcholné provedení 450 SEL 6.9 s osmiválcem M100 bylo vyrobeno v 7.380 exemplářích. Celkem se první generace třídy S vyrobilo 473.035 kusů.