Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Rallye Dakar: Návrat Čechů domů a ukradený pas zachránce

Michal Štěpanovský Michal Štěpanovský 17. 1. 2021 • 06:36
44
Zobrazit náhledy (44)
Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team

V sobotu pozdě v noci se vrátili do republiky čeští účastníci z 43. ročníku Rallye Dakar. Stejně jako při cestě do saudskoarabské Džiddy, i pro cestu zpátky letěli speciálem, který pobral i slovenské jezdce a jejich doprovody.

Nepřiletěli však úplně všichni. V nemocnici v Džiddě zůstal jezdec kamionu Jaroslav Valtr, který měl v poslední etapě havárii a zůstává v nemocnici na pozorování. Smůlu měl také motorkář Roman Krejčí, který v poslední etapě pomohl Liboru Podmolovi. Na letišti mu totiž před odletem někdo ukradl pas a on se vrátí domů později.

Josef Macháček (Buggyra Zero Mileage Racing) vyhrál kategorii Light Vehicle Prototype a radoval se z šesté výhry na Dakaru, předchozích pět zvládl jako řidič čtyřkolky. „Nejhorším okamžikem byl druhý den, kdy jsem měl poruchu palivového čerpadla a bylo jasné, že budeme končit etapu za tmy. Naštěstí jsme to zvládli a všechno další na soutěži bylo jenom lepší. Nejhezčí okamžik samozřejmě přišel ve chvíli, kdy jsme se blížili k cíli poslední erzety, a bylo jasné, že to dáme. Teď se budu těšit z toho, co se podařilo. O tom zda budu pokračovat, je ještě předčasné mluvit.“

Martin Michek (Orion – Moto Racing Group) byl po dojetí do cíle poslední etapy dokonce devátý v kategorii motocyklů, ale o historický zápis ho připravila penalizace dvaceti minut za minutí jednoho waypointu (bod časové kontroly). Loni v létě bojoval o život po kolapsu jater a svým neuvěřitelným návratem do sedla motorky napsal silný životní příběh. „Určitě nejsem zklamaný, vždyť se mi povedlo něco, na co se čekalo v Česku třiadvacet let. Doufám, že to kluky, co chtějí závodit, určitě inspiruje. Když jsem byl na trati poslední erzety, ukázalo mi on-line, že ten waypoint mám, ale v cíli se pořadatelům neobjevil. Nakonec se ukázalo, že jsem ho minul asi o sto deset metrů. Rychlostně jsem ukázal, že do desítky jsem schopen jet. Mám ještě rezervy v navigaci, kde mi ještě ve srovnání s továrními jezdci chybí větší zkušenost a naježděné tisícovky kilometrů. V posledních třech etapách mě stálo bloudění docela dost minut. Musím v tomhle směru ještě zamakat a pak bude ještě lepší výsledek.“

Tomáš Kubiena (Story Racing) na pátý pokus dokončil Dakar na čtyřkolce a navíc startoval ve vlastním týmu. „Skládal jsem ho v průběhu roku a nakonec jsme na poslední chvíli museli vyměnit dva mechaniky, protože měli covid. Největší problém nastal ve druhé etapě, kdy jsem si bolestivě narazil hrudník a chvíli to vypadalo, že ani tentokrát nedojedu. Naštěstí pětka byla pro mě šťastná. Určitě je to příjemná zkušenost a rád bych v ní pokračoval.“

Ondřej Klymčiw (Klymčiw Racing) má sebou čtyři starty na Dakaru s motocyklem. Letos jel s vozem Škoda 130 LR v nově zavedené třídě Classic pro historické automobily. „Bylo to po všech stránkách něco úplně jiného. Musel jsem poslouchat navigaci, což jsem nikdy nedělal a Petr Vlček mi četl itinerář, s čímž také nemá zkušenost. Auto projelo neskutečné terény a pískoviště, pro někoho duny, ale já tomu říkám pískoviště. V místech, kde zapadaly landcruisery a „géčkové“ mercedesy, tam škodovka projela. Máme nějaké seznamy úprav, především musíme zvýšit světlost auta, protože schytalo neuvěřitelné množství ran. Určitě se však chceme na Dakar příští rok vrátit.“

Martin Macík (Big Shock! Racing) vyhrál letos tři etapy a s kamionem Iveco byl čtvrtým místem nejlepším českým jezdcem v kategorii kamionů. Výsledkem vyrovnal úspěch svého otce, který dosáhl na stejný výsledek v roce 2010. „Myslím, že pořadatelé nachystali o sto procent těžší soutěž, než byl loni. Byl to Dakar, se vším všudy jaký má být. Každý den se několikrát změnily povrchy, bylo to náročné i na kilometry. Vážně hodně obtížné. A pokud jde o kamazy před námi? Dokázali jsme, že se dají v etapě porazit, ale tenhle výsledek ještě nedělá konečné umístění. Letos chtěli mít první tři místa a veřejně přiznali, že jeli takovou taktiku, abychom je o jejich vysněný výsledek nepřipravili. Ale porazit je celkově? Asi nic těžšího nás na Dakaru nemůže potkat.“

Motorkář Jan Brabec (Strojrent Racing) musel od šesté etapy startovat mimo soutěž. „Bouchla mi zadní guma a rozmlátila zadní nádrž. Tím to pro mě skončilo. Další pokračování jsem bral jako dobrý trénink a sbírání zkušeností na další rok. Určitě bych pořadatele pochválil za zavedení airbagových vest pro motocyklové jezdce. V mém případě mi třeba několikrát pomohly, aby si člověk třeba nepolámal žebra. Ve srovnání s loňským ročníkem byl letošní stejně rychlý, ale v noci nebyla taková zima jako minulý rok.“

Martin Prokop (Orlen Benzina Team) obsadil deváté místo v kategorii automobilů. „Podle mých dosavadních malých zkušeností, pokaždé když si závodníci na něco stěžují, pořadatel jim to připraví další rok náročnější, aby dokázali, že jezdci nemají pravdu. A to platilo v tomto ročníku. Těžké terény, náročná navigace, byl to dlouhý těžký a bolavý Dakar. Ukázalo se, že pokud chceme jet na úrovni s továrními posádkami, tak auto hodně trpí a dochází k závadám. Pokud chceme jet se světovou špičkou, je třeba udělat auto celkově silnější a zainvestovat do něj.“

Tomáš Enge (Buggyra Zero Mileage Racing) má za sebou úspěšný debut a podle svých slov se do Dakaru zamiloval. „Už od dětských let jsem se zamiloval do rallye. Teď jsem si vyzkoušel tu nejvíce extrémní podobu a jsem z toho nadšený. První dva dny jsme po technických potížích dojížděli pozdě v noci, ale mě to nedělalo problémy. Bral jsem to tak, že tohle zkrátka k Dakaru patří. Nakonec jsme tyhle problémy zásluhou báječných kluků mechaniků překonali a dorazili do cíle. Pro mě se tak otevřela v mém životě nová závodní kapitola.“

Rudolf Lhotský (Jantar Racing) zaznamenal při svém čtvrtém startu svůj nejlepší dakarský výsledek. Navíc závodil v kategorii Original by Motul, kde byl každý jezdec sám sobě mechanikem. „Jel jsem tam s tím, že se nechci vozit, ale závodit. To se podařilo. Měl jsem v průběhu soutěže několik pádu, ale nic dramatického. Chytly mě zuby, trochu jsem otekl, ale to se naštěstí dalo dohromady. Prý to byla alergická reakce na něco, nevím. Po každém dojezdu etapy si člověk říkal, že jen vyměním olej a filtr, Stejně jsem pokaždé strávil u motorky čtyři pět hodin, abych všechno zkontroloval a měl jistotu, že se na trati nic nestane.“

David Pabiška (Jantar Racing) startoval na Dakaru podvanácté a pokaždé dojel až na cílovou rampu. „Tenhle ročník byl určitě nejtěžší ze všech, které mám za sebou, ale určitě také nejstudenější. Loni jsem tam byl jako mechanik, ale to mi taková zima nepřišla. Duny nebyly letos příliš obtížné, ale náročné byly rychlostní zkoušky na svou délku. V Jižní Americe byly kilometrově stejně dlouhé, ale tady byly mnohem techničtější a jezdecky složitější. A když k tomu člověk přidá ještě povinnost postarat se po každé etapě sám o svoji motorku, tak to byl vážně pořádný zápřah po všech stránkách.“

Libor Podmol (Podmol Dakar Team) zažil ve svém životě za řídítky hodně, ale dakarské kilometry ochutnal vůbec poprvé. Vypadá to, že i naposledy pokud jde o motorku, protože rád by se na Dakar vrátil trochu jinak. „Je to hrozně nebezpečné, a pokud chce jet člověk do nejlepší desítky, což bych rád, tak je to doslova boj o život. Navíc jsem to málem nedojel. V poslední etapě se mi povedlo trefit pískem navátý šutr, šel jsem přes řídítka, no lidově řečeno hrozná „držka“. Když bylo přední kolo rozpletené, zastavil jsem a zkoušel měnit špice, aby v tom kole alespoň něco zůstalo. Najednou zastavil Maňas (motorkář Roman Krejčí) a řekl: „Vem si moje kolo“. To moje si provizorně opravil a naštěstí dojel do cíle. Bohužel mu v letišti před odletem někdo sebral pas, takže doufám, že se dostane domů, co nejdříve. Každopádně vím, že teď si dám měsíc pauzu a budu řešit, co dál. Pokud pojedu Dakar, tak asi už nikdy na motorce.“

Tomáš Ouředníček (Ultimate Dakar) jel Dakar posedmé. V roce 2009 dosáhl jako navigátor Miroslava Zapletala na sedmé místo absolutně. Podle svých slov však ještě nezažil nic těžšího než to, co jeho a navigátora Davida Křípala potkalo letos. „Zásadní bylo, že jsme neměli šanci vyzkoušet si auto ještě před soutěží. Každý den to vypadalo, že končíme a naši skvělí mechanici pokaždé dali auto dohromady. Často jsme zažili nerváky, o kterých se mi bude ještě dlouho zdát. Nebýt mého navigátora Davida Křípala, který nikdy neztratil odhodlání, že dojedeme, tak bych možná skončil dřív. Poučili jsme se. Víme, co a jak zlepšit do příštího Dakaru.“

Manažer týmu Orion – Moto Racing Group Ervín Krajčovič je bývalý úspěšný motokrosový jezdec. Ve světovém šampionátu v motokrosu vedl svůj tým Delta Racing a od roku 2015 nasazuje jezdce na Dakaru. Letos byli oba jeho svěřenci velmi úspěšní. Martin Michek vyrovnal desátým místem třiadvacet let starý výsledek Stanislava Zlocha. Milan Engel obsadil krásné osmnácté místo. „Nevím, jestli jsem úspěšný manažer, ale určitě šťastný, spokojený. Jsem rád, že mám kolem sebe partu skvělých lidí. Letošní Dakar byl vzhledem k tomu co se děje ve světě i u nás doma, opravdu vymodlený. Desáté místo v absolutní světové konkurenci byl můj sen a ten se povedlo letos naplnit. Jsem opravdu šťastný za všechny lidi, jaké mám kolem sebe a kteří pomáhají.“

Související články

Témata

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku