Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Po 12. etapě Dakaru: Kdo má hattrick? Podmolovy trable s kolem

Michal Štěpanovský Michal Štěpanovský 15. 1. 2021 • 06:32
82
Zobrazit náhledy (82)
Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team

43. ročník Rallye Dakar je minulostí. Pro české závodníky byl převážně úspěšný. Podruhé se jelo v Saúdské Arábii a také poslední den přinesl šťastné okamžiky v podobě etapové výhry Martina Macíka. Problémů Libora Podmola, kterému ochotně pomohl Roman Krejčí. Z šesté výhry se radoval také třiašedesátiletý veterán Josef Macháček.

Poslední úsek Dakaru z Janbu do Džiddy (452 km, 225 km RZ) nebyla nejjednodušší. Všem hrozila dunová pole, kde se dalo snadno uvíznout a přijít o sladkou vidinu úspěchu. Cílová rampa na břehu Rudého moře oživila některým závodníkům vzpomínky na Růžové jezero v Dakaru, kde končila původní trasa africké části soutěže.

Vyrovnaný rekord

Členové týmu ORION – Moto Racing Group prožívali po závěrečné etapě Dakaru kolotoč emocí. Po vynikajícím výkonu Martina Michka se v cíli radovali z historicky nejlepšího českého výsledku mezi motocykly. Rodák z Českých Budějovic však nakonec o celkové deváté místo kvůli dodatečné dvacetiminutové penalizaci přišel. 

„Ta devítka by byla třešnička na dortu, ale i tak jsem moc spokojený. Rval jsem se asi až tak úpěnlivě, že jsem minul jeden waypoint. Bylo to prý o 110 metrů,“ uvedl Michek, který celkově skončil desátý. Jeho týmový kolega Milan Engel se umístil osmnáctý. „Je úžasné, že máme oba dva jezdce v top 20. Ale ještě jednoho v desítce? To jsme fakt nečekali,“ jásal šéf stáje Ervín Krajčovič.

Michek jel v posledním dakarském dějství fantasticky. Odolal atakům Rakušana Walknera i Portugalce Rodriguese, kteří si dělali zálusk na jeho průběžnou pozici v pořadí a v cíli etapy měl 6. nejrychlejší čas. Dodatečná penalizace ho však odsunula až na 23. příčku a stála ho také propad o jedno místo v celkové klasifikaci. „Popravdě jsem se té penalizace trošku bál. GPS mi ale žádnou chybu neukazovala. Pořadatelé však na satelitech viděli něco jiného. Já to ale jako smůlu neberu. Takové nástrahy na Dakaru jsou, je to soutěž,“ vyprávěl a prozradil, že na pódiu dostal i plaketu za deváté místo. „Organizátoři na pódiu byli překvapení. S kamarádem Matthiasem Walkerem jsem si ale plakety vyměnili,“ pousmál se.

Desátý byl před Michkem na Dakaru mezi motocykly jen v roce 1998 Stanislav Zloch. „Po 23 letech jsme vyrovnali české maximum v motorkách. Je to bomba,“ řekl Michek. „Martin to zvládl neskutečně. Nemysleli jsme, že budeme někdy tak vysoko. Je to magická top ten, která obvykle patří jen továrním týmům,“ prohlásil Krajčovič. Poklonu vysekl i svému druhému jezdci Milanu Engelovi, který v dakarském finiši obsadil krásné 16. místo. „U Milana to bylo také skvělé. Přes všechny ty problémy, které tu měl, to dotáhl cíle na celkově osmnáctém místě. Je to jeho vlastnost, nikdy to nevzdá,“ zdůraznil Krajčovič, jemuž k výsledkům gratulovaly i členové některých továrních týmů.

V čem podle něj tkvělo Michkovo kouzlo? „Martin byl konstantní, zvládal navigaci. Nebylo to tak, že se vezl a čekal, až se něco bude dít. Měl dobré tempo, rychlost. Tu má v sobě díky motokrosu. Umí pracovat s motorkou,“ popsal Krajčovič. „Řekl bych, že klíčová byla moje vyrovnanost. Furt jsem se motal kolem patnáctého místa,“ ohodnotil se Michek, který před startem poslední etapy cítil nervozitu. „Byla velká, nemohl jsem pořádně ani dospat. Ale fanoušci na sociálních sítích mě dodali energii. Etapu jsem jel na maximum. Je to nádherné patřit do top 10 na nejtěžším závodě světa,“ hřálo ho u srdce. „Moje tituly vicemistra světa v motokrosu jsou vzácné. Tohle je ale nový úspěch, jsem toho plný. Dakar bych posunul na nejvyšší metu své kariéry,“ povídal Michek.

Buggyra slaví beduína

Tým Buggyra Racing slaví první celkové vítězství na Rallye Dakar 2021. Josef Macháček, vítěz kategorie lehkých prototypů, si dojel pro šesté vítězství, čímž dorovnal počet vítězství Karla Lopraise. Český veterán se řadí vedle Stéphane Peterhansela do úzké skupiny jezdců, kteří dokázali ovládnout nejslavnější dálkovou soutěž ve dvou odlišných disciplínách.

Dvojnásobný mistr Evropy v závodech tahačů, David Vršecký dokázal spolu s vývojovým týmem postavit během necelých dvou let vítězný speciál. „Už jsem sice něco vyhrál, ale toto vítězství ještě nedokážu dost dobře vstřebat, nějak mi to nedochází. Na to je ještě brzy. Velké díky patří týmu, který vložil neskutečně síly, ať už fyzické ale i materiální. Každý den auta fungovala skvěle. Dakar je kratší a rychlejší. Vše musí klapnout. Tohle je vítězství celého týmu,“ uvedl v cíli dvanácté etapy Josef Macháček. „Vyhráli jsme, ale podle dat ještě máme rezervy. Naštěstí má Pepa to nejlepší před sebou, takže ještě auto někam posuneme,“ pak pravil na adresu 63letého dakarského fantoma David Vršecký. 

Poslední tři etapy kryl, Macháčkovi záda při své dakarské premiéře Tomáš Enge. Rovněž jeho desáté místo lze považovat za výsledek z kategorie snových.  „Je to neuvěřitelné. Loni mi odešel táta, pak ale přišlo štěstí v podobě narození dvou, holčiček. Příprava na Dakar byla krátká, pořádně jsem nevěděl, do čeho jdu. Díky Vlastovi a celému týmu jsem si tím dokázal projít poměrně bez újmy na těle a duchu a dojel do cíle. Klidně bych jel dalších čtrnáct dnů,“ hodnotil emotivně premiérový start Enge.

Nad očekávání dopadly rovněž obě posádky týmu Tatra Buggyra Racing. Na devátém místě nakonec skončil Ignacio Casale, který pro změnu absolvoval premiéru za volantem kamionu. „Rád bych deváté místo věnoval otci, se kterým jsem před dvanácti lety poprvé startoval na Dakaru právě v kamionu. Děkuji rodině za její podporu a všem z týmu Buggyra Racing. Byl to můj nejlepší dakarský tým. Fantastickou práci odvedl navigátor Alvaro, ale i David, který s námi měl velkou trpělivost. Je to hodně emotivní,“ řekl v cíli spokojený, Chilan, který je nejvýše postaveným jezdcem startujícím s manuální převodovkou.

Svůj čtvrtý start proměnil v umístění v první desítce Martin Šoltys. „Letošní Dakar jsme si fakt užili, a to po všech stránkách. Jsem rád, že to na počtvrté vyšlo a že jsme v první desítce. Když pojedeme ještě desetkrát, tak to třeba i vyhrajeme,“ dodal s úsměvem v cíli etapy Martin Šoltys, který skončil na 10. místě.

Macík vyrovnal tátu

Pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek a mechanik David Švanda ze soukromého sedlčanského týmu Big Shock! Racing vyhráli poslední etapu Dakaru, potřetí si tak připsali etapové vítězství a v celkovém hodnocení vybojovali výborné 4. místo. 

Martin Macík má zároveň radost, že vyrovnal i nejlepší výsledek svého táty, šéfa týmu, Martina Macíka staršího, který v roce 2010 získal 4. místo na Dakaru v Jižní Americe. Členové týmu Big Shock! Racing po celou dobu závodu podávali výborné vyrovnané výkony a současně předvedli rychlost, která mnohé udivila. Etapu posádka dokázala vyhrát i bez předního skla, jen v lyžařských brýlích. Síla sehraného týmu, schopnost poprat se s nástrahami, které extrémně náročný Dakar nachystal, i energie fanoušků přinesla zasloužený úspěch. 

Závěrečná 12. etapa vedoucí do Džiddy nachystala pro závodníky závěrečnou porci 200 ostrých kilometrů. „I poslední etapa byla těžká, závodit se muselo až do poslední chvíle. Nebylo to zadarmo. Ale je to tam. Tři etapy jsme vyhráli, jsme čtvrtí celkově! Dokázali jsme, že rychlost máme. Moc děkujeme za neuvěřitelnou podporu všem. A navíc jsme dotáhli mého otce. Už máme všichni 4. místo z Dakaru,“ smál se v cíli Macík.

Letošní Dakar byl velice tvrdý, ale právě jeho náročnost pomohla týmu Big Shock! Racing zabodovat. Posádka byla s dlouhými, tvrdými a navigačně složitými etapami naprosto spokojená. „Za ta dlouhá léta, která běháme kolem Dakaru, jsme strašně rádi, že jsme letošního dobrodružství mohli být součástí. Tři etapová vítězství a čtvrté celkové s tak minimálním odstupem na bednu je pro soukromý tým heroický výsledek. Hlavním strůjcem úspěchu je Kocour, tedy Martin Macík starší, hlavní konstruktér, a jeho léta a léta vývoje, entuziazmu a neutuchající energie. Kluci v kabině se skvěle doplňují. Klobouk dolů před Matesem, co dokáže za volantem, s tím se musíte narodit. František je pan navigátor a týmový tmelič. David Švanda machr, který za velmi krátkou dobu dokázal pobrat znalosti z konstrukce aut a současně vydržet tu šílenou jízdu v kabině. Jsme stabilní konzistentní parta týmově smýšlejících lidí, známe se, víme, co od sebe čekat. To všechno hraje roli. Ty všechny drobné věci zapadly do sebe,“ říká manažer týmu Big Shock! Racing Martin Pabiška.

 

Podmol půjde za tátou na hřbitov

Spousta modřin, naražené rameno, žebro, koňary na obou nohách i na paži… „Jsem fakt zbitej, ale šťastný. Medaile, pro kterou jsem přijel, bude viset v mým pokoji a půjdu ji určitě ukázat na hřbitov tátovi,“ prohlásil v cíli Libor Podmol. Slavný freestyle motokrosař skončil v dakarské rallye na 31. místě. 

Nemuselo se to povést. Třicet kilometrů před cílem Podmolovi odešla po pádu přední pneumatika. Zachránil ho až Roman Krejčí, se kterými si kola vyměnil. „Zažil jsem na Dakaru úplně všechno. Velký pád, technické problémy a nakonec pomoc od přítele. Moc si toho vážím.“ Na 85. kilometru najel na kámen, motorka dostala ránu na přední kolo a český jezdec vypadl přes řídítka. „Spadl jsem do písku, což bylo v pohodě. Pokračoval jsem dál, ale třicet kilometrů před cílem už to nešlo, kolo bylo zničené. Už jsem myslel, že je konec, a že cíl neuvidím,“ popisoval náročné chvíle Podmol, kterému pomohl Roman Krejčí. Český závodník, který pokračoval po technických problémech v předchozích etapách mimo hlavní pořadí.

„Když mě viděl, zastavil a řekl mi, jestli nechci jeho přední kolo. S velkým vděkem jsem souhlasil. Výměnu předních kol jsme provedli před organizátory. Vyrazil jsem trochu ve stresu a povedlo se mi dojet do cíle. Nakonec to byl happyend,“ popisoval finální chvíle Podmol, který ještě v cíli na Krejčího počkal. „Dorazil s mým poškozeným kolem o hodinu později. Když se blížil, byl jsem moc rád a mohl už naplno slavit. Moc si toho jeho gesta vážím, kdybychom byli v obrácené situaci, udělal bych to pro něj taky. Dakar není jen o výsledcích, ale také o přátelství, zážitcích, které nezapomeneme do konce života.“ 

video

Celý Podmol Dakar Team je Krejčímu velmi vděčný. „Za mě je Krejčí největší hrdina. Já jsem mu zavázaný do konce života. Je to pro mě frajer. Tohle se nezapomíná,“ dodal Petr Vesecký, Podmolův hlavní mechanik. Podmol tak dovezl své jméno do cíle nejtěžší maratonské soutěže, které se zúčastnil v roce 1994 také jeho otec. Ten však Dakar nedokončil, později tragicky zahynul při autonehodě. 

Nejtěžší to pro Podmola bylo v prvních dnech. Hlavně ze začátku měl větší pád, při kterém urval navigační panel. „Úvod všechno hodně ovlivnil. Tam jsem si fakt uvědomil, že tady jde o kejhák. Třetí den jsem byl hodinu a půl na poušti kvůli technickému problému a tam jsem si zase říkal, že člověk může dělat cokoliv, ale stejně to nemusí dojet,“ popisoval Podmol. 

Sám přiznává, že nečekal, že Dakar je tak fyzicky a psychicky náročný. „Je to hrozně rychlé a nebezpečné. Kameny tady na motorkáře číhají na každém kroku. Viděl jsem za tu soutěž několik vážných pádů a jeden sám zažil. Byl jsem u toho, když tři jezdci resuscitovali toho mladého Inda. Není to tady fakt sranda,“ tvrdil Podmol, který zatím uvažuje, zda se zúčastní dalšího ročníku. „Nevím, jestli to příště pojedu na motorce. Tratě jsou tou nebezpečností dělané spíše pro auta, ne pro motorky, na to si tady jezdci hodně stěžovali.“ 

 

 

Prokop veze deváté místo 

Posledních 225 kilometrů měřeného úseku dvanácté etapy letošního Dakaru již pro posádku Benzina Orlen Teamu změnu v celkovém pořadí nepřineslo. Martin Prokop s Viktorem Chytkou si ze Saudské Arábie odvážejí skvělé deváté místo celkové klasifikace kategorie automobilů. 

Prokop letos zkraje ledna odstartoval již do svého šestého Dakaru, přičemž každý z nich dokázal dokončit. Nevylepšil sice své maximum v podobě šestého místa z roku 2019, ale mezi továrními posádkami a více než šedesáti automobily na startu je to pro soukromý tým fantastický výsledek! „Jsme šťastní za další dokončený Dakar a umístění v TOP 10, ale poslední den se nám to úplně nepovedlo. Chtěli jsme ještě zabojovat o osmé místo, ale udělali dvě špatná rozhodnutí a ztratili zase nějaký čas. Tak to prostě je, když se snažíme, patří k tomu trochu nervozita a dělají se chybky. Jsme ale v cíli a máme radost. Výsledek je lepší než minulý rok a je vidět, že máme zajímavé výsledky. Věřím, že jsme něco ukázali a do budoucna ještě předvedeme! Děkujeme všem za fandění a podporu,“ řekl Martin Prokop.

Šťastný Jantar Team v cíli

Poslední měřená etapa Dakaru 2021 uzavřela kruh po Saudské Arábii a přivedla závodníky zpět do Džiddy. Oba jezdci Jantar Teamu úspěšně absolvovali přes 8000 kilometrů závodu a po 4767 měřených testů stanuli společně na cílové rampě Dakaru 2021. David Pabiška dokončil svůj dvanáctý Dakar a všechny dokončil! V celkovém hodnocení obsadil 30. příčku a v hodnocení kategorie Original by Motul skončil na 4. místě! Rudolf Lhotský si v celkovém hodnocení připsal své nejlepší umístění za čtyři dakarské straty, když dokončil na 41. místě a na 9. příčce v kategorii Original by Motul bez asistence.

David Pabiška: „Každopádně to byl můj nejtěžší Dakar za celou kariéru. Nebylo to srovnatelné s ničím předtím. Jižní Amerika pro mě byla vlastně procházkou, ale tady v Saudské Arábii jsem měl občas pocit, že opravdu umřu. Samozřejmě to umocnila i kategorie bez asistence, kde i servis sebere spoustu sil, které pak chybí. Ale je super pocit být zase v cíli. Jsem tu podvanácté a stále ty emoce a všechno okolo chce člověk zažívat znovu a znovu. Díky všem, kteří se zasloužili o můj start na Dakaru 2021.“

Rudolf Lhotský: „Neskutečná dřina, ale stálo to za to. Jsem strašně rád, že jsem to dojel. Pro mě neskutečný zážitek. Člověk celý rok dře, připravuje se, trénuje a všechno se to zúročilo. Jsem v cíli a 41. pozice je pro mě obrovské výsledkové zlepšení. V Original by Motul jsem si dával za cíl být v TOP 5, což se nepodařilo, ale i s 9. místem můžu být spokojený. Děkuju rodině, partnerům a hlavně Jánovi Miloňovi, který dal celý projekt dohromady a umožnil nám odstartovat.“

Ján Miloň (majitel týmu): „Jsem neskutečně šťastný. Měl jsem tři přání. Dojet s oběma motorkami, což se povedlo. Druhým cílem bylo dojet i bez zranění a to se také povedlo a konečně třetím bylo umístění Davida v TOP 5 a Rudy v TOP 10. Ani nevím, proč jsem si to takhle stanovil, ale nyní je vidět, že sny se dokáží plnit. Děkuji oběma jezdcům za nasazení a partnerům, bez kterých by to nešlo, za jejich přízeň.“

Loprais bojoval do finiše

Aleš Loprais, Khalid Alkendi a Petr Pokora obsadili na Rally Dakar 2021 páté místo v konečném hodnocení kategorie kamionů. Posádka Instaforex Loprais Praga Teamu se v poslední etapě nadechla k závěrečnému náporu, který však nevydrželo obutí její Pragy V4S DKR.

Dvanáctá etapa Rallye Dakar 2021 zavedla účastníky z Janbu zpět do Džiddy, kde populární soutěž na počátku ledna odstartovala. Lopraisovu posádku ráno dělilo šest minut a dvacet sekund od čtvrtého místa v kategorii kamionů. A frenštátský jezdec o něj ještě zabojoval. 

„Dostal jsem ze sebe a z Lady maximum možného. Chtěl jsem dohnat ztrátu způsobenou včerejší technickou poruchou. Na trati bylo pár dun, což je mé milované teritorium. Právě tam se mi podařilo přeskočit tři kamiony startující přede mnou. Letěl jsem i v kamení, protože nebylo co ztratit, dalo se jen získat,“ vysvětluje Aleš Loprais, který na mezičase na 99. kilometru vedl o 2:42 min před Dmitrijem Sotnikovem s Kamazem a z náskoku průběžně čtvrtého Martina Macíka v tu chvíli umazával 3:22 min. 

Nasazené tempo ovšem nevydržela pravá přední pneumatika, která se zevnitř rozpadla. „Vůbec mě to nemrzí. Dohnání šesti minut bylo reálné, v polovině etapy jsme vedli o tři a půl minuty, nicméně na posun na vysněnou bednu to letos nebylo,“ pokračuje Loprais. „Tovární kamazy neponechaly nic náhodě. Jejich týmová strategie je tak dotažená, že šance ostatních jsou velmi malé. Neříkám, že je umístění na stupních vítězů nereálné, ale jejich dominance roste jak po technické, tak sportovně politické stránce.“

Po výměně defektu dokončili Loprais s Alkendim a Pokorou etapu s osmiminutovou ztrátou a v konečné klasifikaci rallye jsou pátí. Aleš Loprais při svém patnáctém dakarském startu dojel poosmé do cíle. Pokud soutěž dokončil, nebyl nikdy hůř než sedmý. V roce 2007 slavil třetí místo, k němuž v následujících letech přidal dvě sedmá, dvě šestá, nyní už také dvě pátá a jedno čtvrté místo. „Letos bych chtěl především poděkovat našim rodinám, fanouškům, které máme opravdu skalní, a samozřejmě našim partnerům. Moc nám všichni pomáhají a my si to dobře uvědomujeme. Bez vás všech by to prostě nešlo,“ vzkazuje s radostí z umístění v první pětce Aleš Loprais.

 

Ouředníček: Nejtěžší Dakar

Posádka Ultimate Dakar Racing týmu si splnila další dakarský sen a dotáhla svou účast ve 43. ročníku slavné pouštní rallye v Saudské Arábii až do cíle. Jak jinak, nebylo to kvůli stávkující technice opět vůbec jednoduché. Jenže kluci opět potvrdili, že to prostě nikdy nevzdají!

Měřený úsek poslední dvanácté etapy byl dlouhý dvě stě kilometrů. Číhaly na něm náročné duny. „Pořadatelé totiž připravili trasu, kde byly hned od začátku duny. A nebyly to vůbec jednoduché. Nešlo o žádnou mávací etapu, ale o pěkně drsnou závěrečnou prověrku,“ říkal v dakarském cíli pilot Tomáš Ouředníček. Navigátor David Křípal hodnotí poslední část soutěže podobně: „Z těch dvanácti letošních dakarských etap byla ta poslední jedna z těžších. Prověřil nás pekelně měkký písek v dunách. Už na desátém kilometru ležela na boku bugina, ze které vytekl benzín i chladící kapalina. S dalšími závodníky jsme posádku vytáhli ven a vrátili jsme jim výrazně poškozenou buginu na kola.“

Toyota Hilux zvaná Kráska se do poslední etapy rozjela pěkně. Tomáš ji ale šetřil, jak jen to šlo, protože posádka už neměla žádnou náhradní poloosu. „Pořád jsem poslouchal, co se na autě děje. V dunách se nedá jet úplně pomalu. A pak přišly trojkové duny a obrovské výjezdy, kde jsme Krásku museli držet pod krkem na plnej plyn celkem dlouho. Tam se motor začal přehřívat, teplota vyšplhala přes sto stupňů a začala nám z přepadu stříkat voda,“ vzpomínal na začátek problémů Tomáš. „Vyvřela voda, ukazovalo nám to teplotu 107 stupňů, takže jsme nemohli pokračovat. Nepříjemné chvilky takový kousek od cíle,“ vysvětlil David Křípal.

Posádka dolila všechnu vodu, kterou u sebe měla. A pomohl i jeden místní dakarský fanoušek. „Zajel pro další vodu do studny. Než jsme ji doplnili, Toyota vychladla a zase se rozjela. Pokračovali jsme v opatrné jízdě až před poslední úsek dun. Ufoukli jsme kola, ale ten písek už byl tak rozježděný, že se tam nedalo vyjet. Zkoušeli jsme to asi tak na čtyřikrát. Nakonec jsme to projeli,“ oddechl si Tomáš.

Cíl pořadatelé situovali na břehu oceánu, což mnoha účastníkům připomnělo klasický dojezd k Růžovému jezeru v senegalském Dakaru. „Po dojetí u mě propukly nejrůznější emoce, protože za sebou máme neskutečně psychicky náročný závod. Sáhli jsme si tolikrát na dno, že se to nedá srovnat se žádnou z našich předešlých dakarských účastí,“ řekl Tomáš Ouředníček.

Posádce Ouředníček – Křípal nakonec patří 42. místo v celkovém pořadí aut. „Co se týká našeho výsledku, ten vůbec nehodnotíme. My jsme si totiž společně zkusili ten poctivej, skutečnej Dakar, kdy člověk překonává nejen nástrahy tratě, ale i nástrahy techniky. A těch se letos vyskytlo víc než dost. Ale je to tam! Prožili jsme ducha Rallye Dakar a jsme v cíli! Je to naše obrovské vítězství,“ užíval si chvíle úlevy v cíli navigátor David Křípal.

video

 

Související články

Témata

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku
Články odjinud