Rallye s Johnem Hauglandem: Jiný kraj, jiná rallye
Třetí den už je na účastnících dost znát. Málokdo to přizná, ale každý se už těší jenom do cíle. Dopolední etapa dlouhá 150 km nás tak s Johnem dokonale uklimbává.
Z letargie nás probírá až odpolední start do poslední etapy soutěže. Vyráží se z letiště Neuhardenberg a závod veteránů je tady velkou slávou. Na letištní ploše je plno diváků, místní domorodci dorazili se svými renovovanými trabanty, wartburgy a emzetami a stánek dokonce rozbalila i německá Polizei.
Oběd (tradiční currywurst) máme v hangáru s letadly za zády, atmosféra je prostě parádní. A k tomu skvělá disciplína, která Johnovi vlije krev do žil: závod po vzletové ploše s pevným startem na 1,7 kilometru. Průměrná rychlost je 53 km/h, což je daleko více než v předchozích zkouškách a Johna to evidentně i víc baví.
Později se od něj dozvídám proč. U Johna doma v Norsku se totiž prý jezdí veteránské závody jinak. Měřený úsek má klidně desítky kilometrů volnou krajinou i vesnicemi. Principem je dodržet stejný rychlostní průměr po celou trasu. Nikde se nesmí příliš odchýlit. A aby toho nebylo málo, tak jsou prý průměry nastaveny poměrně vysoko, takže si přijde na své i fanoušek rychlosti.
John se takových klání v devadesátých letech také účastnil a dokonce k tomu má dodnes vlastní roadster MG. Dnes už s ním prý vyjede třikrát do roka, stejně jako se svou Škodou 130 RS. Nakonec ale uznává, že i nám známá podoba setinových rallye má něco do sebe.
