Renault Espace F1: Pamatujete na čtyřmístnou formuli v kabátku MPV?

Závodit se dá se vším, třeba i s rodinným autem, které má sloužit pro přepravu rodiny. Jenže Espace F1 na startu žádného klání nikdy nestál. Svůj vzor, druhou generaci J63 oblíbeného francouzského MPV a evropského průkopníka kategorie víceúčelových osobních aut, však připomínal pouze vzdáleně. Renault tuhle superrychlou studii přivezl poprvé na domácí půdu, vystavil ji na autosalonu v Paříži. Byla ale dílem hlavně Matry, u které se běžné Espace vyráběly.

Karbonová silueta ve žlutočerných továrních barvách vznikla nejen k výročí, ale také coby oslava úspěchů stáje Williams ve formuli 1. Spojení britského týmu Franka Williamse a automobilky ze země galského kohouta přineslo do té doby dva jezdecké tituly: Nigela Mansella (1992) a Alaina Prosta (1993). V obou sezónách také žlutomodrobílé vozy získaly Pohár konstruktérů. Což znamenalo jediné: technika prototypu měla původ právě zde.

Tříapůllitrový atmosférický vidlicový desetiválec Renault RS5 s úhlem sevření 67 stupňů a čtyřventilovou technikou pocházel z rok starého monopostu FW15C. Dával 588 až 604 kW (800-820 k) a byl umístěn podélně uprostřed, tedy před zadní nápravou. Motoráři jej z původních 700 koní (515 kW) tedy ještě dále vyladili. I podvozek tvořila skořepina z uhlíkových vláken.

V interiéru, nebo spíše kokpitu bychom ovšem našli čtyři anatomické sedačky, takže pohonný agregát své místo zaujal mezi těmi zadními. Nebyl výrazněji odhlučněn, přes 100 decibelů poskytovalo ďábelský soundtrack, až rvalo uši, přilba byla nutností. Sálající šedesátistupňové horko také pohodě na palubě zrovna nepřispívalo, částečně ho odváděla ven svislá žebra v předních dveřích. I šestistupňová polosamočinná převodovka debutovala v královně motoristického sportu a točivý moment přenášela na zadní kola.

Co na téhle raketě bylo sériového? Překvapivě hodně karosářských dílů, třeba přední kapota, víko zavazadelníku, střecha a skla. Formulový espace měl ovšem řádně široké boky. Ostrá střela, která vážila pouhých 1300 kg, zrychlovala z klidu na stovku během 2,8 s, na dvojnásobek za 6,3 s a jela až 312 km/h. Aerodynamice údajně moc nenapomáhalo velké přítlačné křídlo na střeše, deceleraci měly ovšem na starosti vrtané karbon-keramické brzdy, které svou práci odváděly znamenitě. Na 600 m dlouhé dráze se auto dostalo z 0 na 270 km/h a ještě stihlo zastavit!

Žádná nudná dodávka, ale opravdový koncept závoďáku, akorát trochu větší, velkolepý a šílený. Showcar Espace F1 byl ovšem určen výhradně pro reklamní a prezentační účely. Jezdil na různých akcích před Grand Prix a podobně, pilotoval jej třeba David Coulthard, nebo soutěžák Alain Oreille.

Případná malosériová výroba by vyžadovala další vývoj. Extrémního Espace jsme se tak nikdy ve více než dvou kusech nedočkali. Jediný funkční exemplář odpočívá v továrním muzeu Matry v Romorantinu. „Diamant“ vlastní ještě jeden, to je ovšem nefunkční slupka, kterou vystavuje ve Flinsu. Používal ji pro pořízení továrních snímků, má odlišný přední nárazník s hliníkovými vstupy vzduchu a černá kola.