Renault Fiftie (1996): Moderní želvička k jubileu

Sympatický, až roztomilý Renault 4 CV osobně považuji za jeden z nejhezčích automobilů historie, obzvlášť se shrnovací střechou je... zkrátka sexy. Seděl jsem v něm poprvé na místě spolujezdce. Byly mi tenkrát čtyři roky a rozhodně se nejednalo o cíděného veterána, nýbrž auto používané pro běžný provoz. Ano, otcův červený exemplář byl ve slušném stavu, ale žádná výstavní leštěnka, prostě se s ním jezdilo. Samozřejmě měl střechu pevnou, polokabriolety se v Československu nenabízely...

Vousáč

Před dvěma dekádami Renault překvapil konceptem Fiftie, který upoutal náležitou pozornost. Anglický název připomínal padesátiny od premiéry originálu, jinak vznikal pod továrním kódem Z07 a vedením Patricka Le Quémenta. Původní 4 CV se představil v Paříži 1946, zatímco nový vůz přivezla francouzská automobilka překvapivě už v březnu 1996 do Ženevy, nenechala si jej až na podzim do metropole nad Seinou. Ale ve Švýcarsku se přece také mluví tímto jazykem...

Fiftie byl navržen jako malý vůz pro volný čas se zaměřením na mladé. Zlatožlutá metalíza měla evokovat pískovou barvu prvních sériových vozů, po válce jí zbylo dost... Studie však postrádala druhý pár dveří i zadní řadu sedadel. Na slavnou 4 CV pochopitelně navazovala tvarem karoserie, zejména pak baňatou přídí s „vousy“ a celkovou siluetou. Návrhářem byl Benoit Jacob. Renault v tiskových materiálech malinko přeháněl, když vůz prezentoval jako „sportovní dynamické kupé“. Tvar předních reflektorů přirovnával k apostrofu, těch koncových zase k „draku plovoucímu ve větru“.

Hliník, karbon a nový motor

Jinak byl Fiftie hypermodernou coby stavební materiál na „šaty“ posloužila uhlíková vlákna. Hliníkový podvozek včetně trojúhelníkových závěsů a tlumičů zavěšení pocházel z radikálního malosériově vyráběného otevřeného Sport Spideru, to znamená, že motor našel své místo napříč před zadní nápravou a nikoli až za ní. A samozřejmě také zadní pohon.

Pochopitelně dávno nešlo o čtyřválcovou sedmsetpadesátku (první ^{„želvičky“} měly objem 760, později 747 cm³, aby se vešly do příslušné třídy v závodech). Automobilka použila dvouventilový zážehový čtyřválec OHC 1,2 litru s označením D7F. Jeho vývoj byl právě dokončen a zakrátko debutoval ve Twingu.

Agregát s přesným objemem 1149 cm³ dával 44 kW, tedy 60 koní a mnozí jej dobře znají, v jednoprostorovém mrňousovi se dočkal úspěšné transplantace. Jeho točivý moment vrcholil 93 N.m v nízkých 2500 otáčkách. Na kapotě, nebo spíše víku nechyběly větrací žábry ctící předlohu. Polosamočinnou spojku Easy spojenou s pětistupňovou převodovkou známe také z Twinga...

Kabina ctila přírodu

Fiftie neměl shrnovací plátěnou střechu, ta pouze imitovala její vzhled. Byla rozdělena na čtyři samostatné, za pomoci elektromotorků odnímatelné panely, které se poté uložily do příslušného prostoru před motor pod sklopené zadní okno. Malý přední zavazadelník ukrýval piknikový koš. Interiér, také s dosti retro křivkami, se stal stylistickým cvičením a využíval přírodních materiálů, zejména bavlny a lnu na dvojici pevných sedadel. Dveřní výplně i s kapsami na drobnosti byly pro změnu z ratanu, automobilka důsledně lpěla na jejich stoprocentní recyklaci

Jediné, co se jí vymykalo, byla podlaha, kterou pokrývalo linoleum. Kromě volantu šlo nastavit podélně také dvojici pedálů, místa pro řidiče a spolujezdce však nikoliv, ta zůstala pevná. V centrální části palubní desky nechyběla velká multifunkční obrazovka s ovládáním audia, telefonu, klimatizace a asistenčních systémů. Opět předzvěst budoucnosti. Řadicí páka se nacházela vpravo, tradiční středový tunel s konzolou by ale vzhledem ke koncepci zbytečně zabíral místo. Do prohlubní chlazené přihrádky před spolujezdce se vešly vodorovně dvě plechovky s nápoji, stojánky na ně byly připraveny ve víku. Vtipné řešení.

Bez odezvy

Díky zmíněnému štědrému využití karbonu a aluminia vážilo 3,6 m dlouhé, 1,7 m široké a 1,37 m nízké autíčko pouze 790 kg. Hliníkové šasi bylo v kabině částečně vystaveno na odiv. Délkou se také Fiftie odkazoval na oblého klasika, ostatními rozměry nikoliv, bylo mnohem širší a nižší. Pneumatiky Michelin na sedmnáctipalcových kolech Speedline měly čidla kontroly tlaku, dnes v Evropě povinný prvek nepředstavoval před dvěma dekádami nijak běžnou záležitost a minivozům chyběl zcela...

Mimochodem,„želvička“ je česká přezdívka a tvarem malý poválečný renault zvíře s krunýřem skutečně připomínal. Francouzi říkali původní 4 CV „hrudka másla“. Ideového nástupce jsme se ale v sériové výrobě nedočkali. Proč? Motorističtí novináři pěli chválu, i ti za oceánem, podle amerického Autoweeku jeho design nepostrádal smysl pro humor a rovněž notnou dávku roztomilosti, avšak ohlas veřejnosti překvapivě nebyl valný. Předpokládaná masivní poptávka nepřišla. Zatímco Volkswagen dovedl svůj New Beetle až na linky a do značkových prodejen, Renault se rozhodl neriskovat, i když pro případnou produkční verzi by samozřejmě nepoužil drahé kompozity. Fiftie tak zůstal „přátelským pozdravem legendě do minulosti“. A v jediném exempláři.

Pokud byste jej chtěli vlastnit, zbývá jediné, koupit si model v 1:43 od francouzského Norevu. V edici vydavatelství Atlas ale přijde na lidových 300-350 korun a je nejen v plastové krabičce s podstavcem, ale hlavně skutečně hezký!