Řídili jsme Fiberfab FT Bonito. Jak jezdí placka s technikou z Brouka?
Není to tak dávno, co jsme vám představili Fiberfab FT Bonito. Tohle placaté auto totiž bylo v Česku na prodej. Tentokrát se v něm ale i svezeme.
Jen jedna věc mě ale mrzí. Že vám neřeknu, v čem se jízdně Bonito liší od Brouka. Bohužel jsem tuhle ikonu od Volkswagenu zatím neměl možnost řídit a jen doufám, že se to brzy změní.
Bonito je totiž právě na základech Brouka postaveno. Premiéru si také odbylo už velmi dávno – konkrétně v roce 1969. Návštěvníci frankfurtského autosalonu byli z Bonita nadšení a s odbytem stavebnic neměla firma Fiberfab problém. A protože všichni správní chlapi jsou hračičky, dostali své Bonito ve velké speciální dřevěné bedně jako dárek.
Pak strávili zhruba sto hodin v garáži, kde se neustále bouchali kladivem do palce a nadávali, aby se následně vynořili se stylovým kupé.
Sportovně střižená nízká karoserie je velmi lehká – je plastová a vyztužená skelnými vlákny. Dveře jsou bezrámové, jak se na sportovní placku sluší.
Z čeho to je?
A i když je technicky Bonito Broukem, přední sklo a lampy jsou z Fordů Taunus 12M a 15M, zadní světla pocházejí z Opelu Rekord Coupé. Takže jde o takovou sbírku dílů německého automobilového průmyslu. Ale vypadá i tak fantasticky, hlavně v té žluté barvě.
Interiér je označen jako 2+2, ale na zadní sedadla se pokouším dostat marně. On je dost velký masochismus posadit se i dopředu. Svých 188 centimetrů považuji za lehký nadprůměr, ale sem se zkrátka pohodlně nevejdu. A ano, samozřejmě se musím při nastupování, tedy spíš padání dovnitř, praštit do hlavy. Pak zkusím umístit zadek tam, kde by asi měl být, ale to pod stropem nemám dost místa.
Takže ho sunu pomalu vpřed až téměř na okraj malé sportovní sedačky. Ano, už se vejdu, ale v autě prakticky ležím. Sakra, na tohle už asi začínám být starý. Neříkejte mi, že Bonito cílilo jen na řidiče-prcky.
Jak se řídí?
Uvnitř se Brouku až na detaily (například přístroje) nepodobá a přímo vás láká, abyste v něm strávili nějaký čas. Palubka je nová a stejně zářivě žlutá, jako celá karoserie. Zdobí ji stylizovaný nápis Bonito, který je i na bocích auta.
Volant je maličký s poměrně dost tlustým věncem a vedle něj už je hlavice dlouhé řadičky trčící vzhůru. Ačkoliv ten pololeh mi vážně nepřipadá pohodlný, dosáhnu na všechny ovládací prvky dobře.
Nizoučké kupé (opravdu nizoučké, mám ho někam k pasu) je díky karoserii velmi lehké, váží jen 680 kilogramů. Díky silnějšímu vzduchem chlazenému motoru o objemu 1,6 litru z větších Volkswagenů Type 3 nemá úplně marnou jízdní dynamiku.
Zvláště na auto z roku 1969 to není špatné. Motor má navíc ten charakteristický zvuk, kterému ještě pomáhají sportovní výfuky.
Jen si nesmíte představovat, že když je to placka, tak pojede jak Ford GT40. Podvozek ale funguje dobře, nezávislé zavěšení všech kol a lehká karoserie dělají své.
V zatáčkách na širších kolech auto dobře drží stopu a nemá žádnou tendenci k neklidnému chování. To už musíte Bonito vyprovokovat silou, jenže pak začnete mít pocit, že se už letité auto trochu trápí.
Pořád je to jen obyčejný lidový Volkswagen ve sportovním hávu. Ale když ho budete brát hlavně jako stylovější hračku, budete asi vy (i on) nejspokojenější.
Během deseti let vzniklo prý kolem tisíce Bonit, což je na malou garážovku slušné číslo. Kromě vlastního Brouka jste museli mít 4500 marek, aby vám tahle placka mohla zdobit garáž. Dnes budete potřebovat víc, protože přiživších sto kusů (podle jiných zdrojů ještě méně) si majitelé prý cení.
U nás jeden na prodej byl, a to právě tento, který vidíte na fotkách za 345 tisíc korun. Ale za ten styl dost možná stojí, co říkáte? Pokud máte méně než 188 cm, tak se vám bude líbit. Svého majitele si už ale náš kus našel, takže budete muset zapátrat v inzerci jinde.
Za možnost otestovat neobvyklý veterán děkujeme týmu Veteráni na Truc.
