Řídili jsme Sunbeam Rapier Fastback. Pozapomenuté auto ze 70. let dnes udělá mnoho parády

Sunbeam Rapier je vůz, který má za sebou dlouhou kariéru mezi roky 1955 až 1976. Původně šlo o klasický sedan s dost archaickými tvary, ale v roce 1967 se objevil moderně vypadající a velmi pohledný Rapier Fastback se splývavou zádní a bezrámovými okny.

Kvůli nim byla konstrukce důkladně vyztužena. Postavený byl na základě kombi Hillman Hunter a převzal z něj i zadní světla. Zbytek karoserie byl ale unikátní, i když s přimhouřenýma očima mi zadek trochu připomíná Tatru 603.

Hodně se mi líbí třeba tvar zadních bočních oken za B-sloupkem a také pohledný modrý lak, který doplňuje vynilová střecha. Předchozí majitelé auto ozdobily řadou cedulek a samolepek převážně v řečtině, což navazuje správnou atmosféru.

Typické sedmdesátky

Interiér je až překvapivě slušně prostorný, stejně tak zavazadlový prostor. Jako řidiče mě mírně limitoval jen věnec volantu s velkým průměrem, pod který se mi hůř dostávala pravá noha při nasedání. Ale to mi naštěstí vynahradila úžasně pohodlná sedadla. Jinak je to tu ale takové typické pro 70. léta.

Řídili jsme BMW 730d generace E38. Tahle legenda devadesátek je i dnes parádní auto

V tomto případě jde o verzi Rapier H120, tedy nejvýkonnější variantu, představenou v řijnu 1968. Zvenčí se lišila jen jinak tvarovaným víkem kufru, speciálními koly Rostyle a chromovanými nášlapy prahů.

Hlavním rozdílem je ale řadový čtyřválec OHV o objemu 1,7 litru s dvěma dvojtými karburátory Weber 40DCOE. Naladěn byl u Holbay Engineering na 108 koní v 5200 otáčkách. A prošel také několika úpravami, je tu jiná hlava válců, odlišná vačka a nové výfukové svody.

Jak jezdí?

Výsledkem byla maximální rychlost 171 km/h a akcelerace z klidu na stovku za něco málo přes 11 sekund. Pohledné kupé tak působí velmi živým dojmem.

Tato verze měla i kratší čtyřstupňovou převodovku, aby byl výkon co nejlépe dosažitelný a dynamika nejpatrnější. Převodovka funguje dodnes dobře.

Také brzdy jsou příjemně dávkovatelné. Vpředu navíc nejsou bubny, ale lepší kotouče. Sunbeam tady poprvé použil jejich posilovač.

S autem se nejen díky tomu jezdí vážně velmi příjemně a navzdory svému stáří se neprojevuje jako typické staré auto. Usnadňuje vám to také synchronizovaná převodovka.

Podvozek je naladěn velmi komfortně a i silnice s horším povrchem mu nedělá problémy. Jestli mne ale něco hodně překvapilo, to bylo poměrně přesné řízení bez prodlevy.

Řídili jsme Volkswagen Corrado G60. Opravdu je to jedna z nejlepších předokolek?

Když tato verze Rapieru v roce 1976 končila, tak už nástupce nedostala, Chrysler tehdy ukončil vlastně celou značku Sunbeam.

Dnes jde o málo známé auto, v našich končinách málo viděné. Když někdo pátrá po evropském kupé ze 70. let, spíš hledá Opel Manta nebo Ford Capri. Jenže Rapier je stylová a mnohem dostupnější alternativa, která vypadá elegantně.

Přitom Rapier byl kdysi naopak dražší než Capri. Ale Ford je velmi populární, a tak stojí dnes více.

Obě auta každopádně spojuje relativně malá náročnost na udržení auta v provozu. U nás je na prodej jediný Rapier, a to je přímo tento sportovní model za 160 tisíc korun. Jak už jsem ale říkal, jde o nejzajímavější variantu tohoto britského kupé. I když na Sunbeam budete trochu obtížněji shánět díly a čeká vás nejspíš i řešení koroze. Ale to je vždy daň za málo vídaný neokoukaný youngtimer, který je navíc hodně fajn.

Za možnost otestovat neobvyklý veterán děkujeme týmu Veteráni na Truc.