Řídili jsme Sunbeam Rapier Fastback. Pozapomenuté auto ze 70. let dnes udělá mnoho parády
Dlouho jsem si myslel, že Sunbeam Rapier bude jedním z těch aut, u nichž moje zkušenost skončí znalostí jeho jména. Nenapadlo by mě, že se někdy s nějakým kouskem i svezu. Ale nikdy neříkejte nikdy…
Sunbeam Rapier je vůz, který má za sebou dlouhou kariéru mezi roky 1955 až 1976. Původně šlo o klasický sedan s dost archaickými tvary, ale v roce 1967 se objevil moderně vypadající a velmi pohledný Rapier Fastback se splývavou zádní a bezrámovými okny.
Kvůli nim byla konstrukce důkladně vyztužena. Postavený byl na základě kombi Hillman Hunter a převzal z něj i zadní světla. Zbytek karoserie byl ale unikátní, i když s přimhouřenýma očima mi zadek trochu připomíná Tatru 603.
Hodně se mi líbí třeba tvar zadních bočních oken za B-sloupkem a také pohledný modrý lak, který doplňuje vynilová střecha. Předchozí majitelé auto ozdobily řadou cedulek a samolepek převážně v řečtině, což navazuje správnou atmosféru.
Typické sedmdesátky
Interiér je až překvapivě slušně prostorný, stejně tak zavazadlový prostor. Jako řidiče mě mírně limitoval jen věnec volantu s velkým průměrem, pod který se mi hůř dostávala pravá noha při nasedání. Ale to mi naštěstí vynahradila úžasně pohodlná sedadla. Jinak je to tu ale takové typické pro 70. léta.
V tomto případě jde o verzi Rapier H120, tedy nejvýkonnější variantu, představenou v řijnu 1968. Zvenčí se lišila jen jinak tvarovaným víkem kufru, speciálními koly Rostyle a chromovanými nášlapy prahů.
Hlavním rozdílem je ale řadový čtyřválec OHV o objemu 1,7 litru s dvěma dvojtými karburátory Weber 40DCOE. Naladěn byl u Holbay Engineering na 108 koní v 5200 otáčkách. A prošel také několika úpravami, je tu jiná hlava válců, odlišná vačka a nové výfukové svody.
Jak jezdí?
Výsledkem byla maximální rychlost 171 km/h a akcelerace z klidu na stovku za něco málo přes 11 sekund. Pohledné kupé tak působí velmi živým dojmem.
Tato verze měla i kratší čtyřstupňovou převodovku, aby byl výkon co nejlépe dosažitelný a dynamika nejpatrnější. Převodovka funguje dodnes dobře.
Také brzdy jsou příjemně dávkovatelné. Vpředu navíc nejsou bubny, ale lepší kotouče. Sunbeam tady poprvé použil jejich posilovač.
S autem se nejen díky tomu jezdí vážně velmi příjemně a navzdory svému stáří se neprojevuje jako typické staré auto. Usnadňuje vám to také synchronizovaná převodovka.
Podvozek je naladěn velmi komfortně a i silnice s horším povrchem mu nedělá problémy. Jestli mne ale něco hodně překvapilo, to bylo poměrně přesné řízení bez prodlevy.
Když tato verze Rapieru v roce 1976 končila, tak už nástupce nedostala, Chrysler tehdy ukončil vlastně celou značku Sunbeam.
Dnes jde o málo známé auto, v našich končinách málo viděné. Když někdo pátrá po evropském kupé ze 70. let, spíš hledá Opel Manta nebo Ford Capri. Jenže Rapier je stylová a mnohem dostupnější alternativa, která vypadá elegantně.
Přitom Rapier byl kdysi naopak dražší než Capri. Ale Ford je velmi populární, a tak stojí dnes více.
Obě auta každopádně spojuje relativně malá náročnost na udržení auta v provozu. U nás je na prodej jediný Rapier, a to je přímo tento sportovní model za 160 tisíc korun. Jak už jsem ale říkal, jde o nejzajímavější variantu tohoto britského kupé. I když na Sunbeam budete trochu obtížněji shánět díly a čeká vás nejspíš i řešení koroze. Ale to je vždy daň za málo vídaný neokoukaný youngtimer, který je navíc hodně fajn.
Za možnost otestovat neobvyklý veterán děkujeme týmu Veteráni na Truc.
