Rozhovor s Jiřím Welschem: Auto je v NBA základní osobní vizitkou
Za volantem prokřižoval Evropu a díky angažmá v NBA poznal i chuť amerických dálnic. Teď se basketbalista Jiří Welsch do „amerik“ vrátil: na silnici Nymburk-Praha.
S basketbalem začínal v Holicích, první medaile sbíral v Pardubicích a v šestnácti za ně začal hrát ligu dospělých. Na konci století už byl nejlepším hráčem ligy a poroučel se za kopečky: nejprve to bylo angažmá ve slovinském euroligovém klubu Olimpija Lublaň, pak vysněný vstup do americké NBA. Tam kromě nejlepších hráčů poznal i svět amerických aut. Kupodivu se k nim vrátil teď, když už zase válí v Česku: za reprezentaci a Nymburk.
Málokde jinde se vidí tolik vysokých chlapů jako na basketu. Jak skládáte ty decimetry při cestování?
Těžko. Takže jsou přejezdy a přelety pro basketbalisty noční můrou. Třeba v letadle se bojuje o místa u nouzových východů, v autobuse o uličku pro nohy.
A v autě?
Měřím rovné dva metry, s tím jsem na udržitelné hraně, kde to ještě jde. Navíc umím zázraky – převezu 838 centimetrů i v malém autě.
Slyšeli jsme dobře: 838?
Fakt. Mým prvním autem byla fiesta, rok 1998, když jsem šel hrát do Prahy. Jezdili jsme v ní čtyři. Já s dvěma metry za volantem, vedle mě kamarád 218 centimetrů vysoký a vzadu ještě dva spoluhráči, oba dva metry deset. Sice jsme byli vždycky pěkně položení k silnici, ale jeli. Pravda, jenom po městě.
Kde jste byl s fiestou nejdále?
Běžně jsem s ní jezdil trasy Holice-Lublaň, když jsem přestoupil do Slovinska. Osm hodin na silnici, práskal jsem to v ní několikrát ročně: za rodiči,
za ženou, na srazy reprezentace.
To vám nedali něco většího?
Ale jo. Klubovými vozy tehdy ale byly Mercedesy třídy A. To jsem si, co se týče výšky, nijak zvlášť nepomohl. Mně ale tahle malá auta stačila. S prcky jsem zkrátka kamarád!
V USA už hádáme ne. Vždyť Američané taková auta snad ani neznají, ne?
Hlavně neuznávají. Měl jsem vysněné X5, tak jsem si ho koupil, ale spoluhráči se mi okamžitě vysmáli, že je to auto jen pro manželky. Musel jsem
si tedy koupit Cadillac Escalade. To už u kluků rozměrově prošlo. Jenže nakonec to stejně dopadlo jinak.
Jak to?
Já jezdil dál podle spoluhráčů holčičím X5 a manželka obřím cadillakem.
Basketbalisté NBA jsou v Americe za hvězdy. Ty asi nemohou usednout do čehokoliv. Čím nejvíc jezdí?
Trefili jste to přesně. NBA je naprostá jednička, hráči vydělávají balík peněz a musí to ukázat na svých kárách. Auto je v NBA základní osobní vizitkou. Na klubových parkovištích tak potkáte právě escalade, range rovery, ferrari, lamba, bentleye, lincolny. Někteří spoluhráči měli i maybachy s vlastním řidičem!
Jak se v USA řídí?
Provoz je tam mnohem poklidnější. Američané rozhodně víc ctí pravidla, zvlášť rychlostní limity – a to na obě strany. Nejezdí ani moc rychle, ani příliš pomalu. Ale rozhodně jsem tam nepotkal takové divochy, jako kolem mě lítají tady v Česku.
Jaká vlastnost auta je pro vás nejdůležitější?
Pohodlí. Raději se svezu měkce naladěnými vozy, sportovně pojatá auta nemusím.
Pomáhá vám něco z basketu při řízení a naopak?
Určitě schopnost periferního vidění. Na silnici je to stejné, jako když mezi dlouhány hledám místo pro přihrávku. Ze sportu mám také vytrénované
rychlé reakce. I díky nim jsem se nikdy nedostal do nehody, i když párkrát byla blízko.
Jezdíte raději v létě, nebo teď i zimě?
Rozhodně v létě. V devětadevadesáti procentech případů řídím proto, že musím. V létě si ale jen tak dřepnout do kabrioletu a kochat se. Jo, to mě
láká…
| Welschova nej na palubovce vs. v autě | |
| Nejoblíbenější barva | |
| Modrá. Hlavně kvůli reprezentačnímu dresu národního tymu. Jednoznačně! | Bílá. Tahle barva autům sluší nejvíc. Jsou čistá jako lilie. |
| Nejvyšší pokuta | |
| Tisíc eur! Ve Španělsku každému hráči takovouhle pokutu napařil trenér, když jsme prohráli zápas, který jsme prohrát neměli. | Dvě stě dolarů. V Americe jsem chvátal na sraz a nestihal odlet letadla. Na padesáti mílích mi naměřili devadesát. |
| Největší „jízda“ | |
| Rok 1999. Poprvé se samostatnou reprezentaci Česka jsem se dostal na mistrovství Evropy. Byli jsme úplní outsideři, mně devatenáct a hned v prvním zapase jsme fikli Litvu. | Po třetí sezoně NBA v Clevelandu. Potřeboval jsem nutně do Bostonu, kde jsem měl dům, tak jsem skočil do auta a jel. Pět hodin, deset, patnáct, krásná příroda, bezva města, skvělá jízda. |
| Nejvíc bodů | |
| Osmačtyřicet. To bylo ještě v juniorce Pardubic. Zlaté roky! | Dva. A k tomu pětistovka pokuty. Projel jsem se vyhrazeným pruhem pro autobusy. |
Krasavci z natáčení
Zatímco ligové zápasy hraje Welsch a jeho tým doma v Nymburce, na utkání evropských soutěží jezdí do Prahy. Klub k tomu nedávno natočil vtipný klip, v němž se čahouni přesouvají z Nymburka do hlavního města trojicí starých „amerik“ - ve vozech, jež stylově odkazují k zemi, která je kolébkou basketbalu a kde se hraje nejprestižnější basketbalová liga světa NBA. „S nekonečným opakováním záběrů stále dokola to není jednoduché. Se spoluhráči to ale byla zábava. A několika klukům to opravdu šlo. Rado Rančík je dobrý herec, Petr Benda komik a nesporný talent má i Jirka Welsch,“ pochválil svého parťáka Tre Simmons z basketbalového Nymburka. Ten sám podobné auto vlastní. „Je to 1968 Oldsmobile Convertible 89. I proto jsem kluky lákal, že to bude prima natáčení,“ dodává Simmons.
