Rozhovor s Romanem Skamene: Auto beru jako cigáro

Hovořit o autech s představitelem Bínyho z filmu Bony a klid je radost. Najel dva miliony kilometrů, a tak má co vyprávět. Rozhazuje rukama, střídavě se směje a rozčiluje, ale hlavně má opravdu nevšední zážitky!

Kdy jste poprvé seděl za volantem?

Já už řídil s tátou, seděl jsem na klíně od deseti. Měli jsme wartburga. I po deseti letech vevnitř neuvěřitelně chemicky smrděl, nešlo to vyvětrat. Když jsem vlezl do auta, udělalo se mi blbě.

Odkdy jste řídil oficiálně?

Řidičák jsem dělal už před osmnáctinami v Táboře. Táta byl hajný a ten od autoškoly byl jeho kamarád. Pořád se ode mě nechal vozit pro nějaké věci.

Koupil jste hned auto? Či motorku?

Motorky jsem neměl, jen neškodnou babettu. Nesnáším silný mašiny. Kluky to láká, chtějí si užívat adrenalin. A pak něco přilítne. Motorka je strašně

nebezpečná.

Váš první vůz?

Citroën, podobný jako BX, zadek seseknutý dolů…

… tomu se podobá jedině starší model CX.

Asi jo. BX je to samý, ale dokonalejší. Mělo to hydrauliku a to se mi líbilo.

Koupil jste ten citroën jako nový?

Vždycky jsem měl šunky. Pokaždé jsem hrozně prodělal, ale furt měnil.

Co následovalo?

Měl jsem moc aut, určitě přes padesát, za rok jsem vystřídal klidně tři.

Proč jste je tak rychle měnil?

Přivezu voňavé auto, za chvíli je jak dobytek. Používám ho na práci, kouřím, všude bordel. Auto beru jako cigáro.

Jaké máte zkušenosti ze zahraničí?

Nejhorší to bylo ve Východním Německu. Ty jejich trabanty, wartburgy, barkasy, ify… Šílenej smrad, nikdy více!

Jezdil jste i jinde?

V Rakousku jsme točili seriál Frankensteinova teta, měl jsem Chrysler 180. Jak jsem dojížděl do Čech, vyšašil jsem vízum. Říkám, zajedu do Rakouska koupit náhradní věci. Vyrazil jsem v neděli a přespal v autě. Jenže ráno všude zavřeno – měli svátek! Nestihl jsem to, v úterý jsem musel být v Praze.

Řídil jste i ve filmu? Pamatujeme si vás na zadním sedadle Citroënu XM (Ještě větší blbec, než jsme doufali)…

Tam jsem jezdil i na harleji! Byl obrovský a nedosáhl jsem na zem. Jak se naklonil, spadl jsem. Říkám, vezměte dvě fošny, dejte je na zem, já přijedu

a šlápnu na ně. Ale stejně jsem se nesměl naklonit, motorka je těžká.

Takže přece jen motorkářská zkušenost! A co další automobily, vzpomenete si?

Pět nebo šest peugeotů, čtyři citroëny, asi šest mercedesů…

O osudu mercedesu z filmu Bony a klid něco nevíte? Prý je ve šrotu.

Asi jo. Slyšel jsem, že ho má tamhleten, tamhleten, jindy že je sešrotovaný… Já měl podobný, tříkilo šestiválec, turbodiesel. Žral sedm litrů nafty, automat, všecko v elektrice.

Jak dopadl?

Koupil jsem ho za třicet, zadřel motor, takže mě vyšel skoro na padesát. Prodal jsem ho za deset. To abyste viděli moje počty. S mercedesy mám

i jiné zážitky.

Příjemnější? Nebo naopak?

Měl jsem starého meďáčka a chtěl lak pařížskou modř. Skočil jsem za kamarádem, ale než to nastříkal, stačil se ožrat. Auto nádherný, jenže do barvy zapomněl dát tvrdidlo a nikdy neuschne. Druhý den pršelo, všude kráterky od kapek, mouchy, komáři. Já myslel, že ho zabiju. Prodal jsem to za pětinu.

Říkáte, že kupujete jenom šunky. Dopřál jste si přesto někdy úplně nový vůz?

Kdysi na leasing Fabii 1.2 HTP, výborné autíčko. Podepsali jsme smlouvu a platili čtyři tisíce. Po pěti letech po nás gauneři chtěli poslední splátku padesát tisíc! Nikdy už na leasing nic nevezmu!

Proto jste se vrátil ke staršímu mercedesu?

Mám ho půl roku. Pětiválec, 2,5 litru, 150 koní, v elektrice, kožené sedačky…

A jste s ním spokojený?

Nadupaný žihadlo, žere devět litrů. Je to tvrdší, sedí bezvadně. A je to automat.

Ten vám vyhovuje?

Nic jiného už nechci, jsem líný řadit. Kouřím, musím mít ruku volnou. To už je to novodobé řízení, že cestou vyřizujeme spoustu věcí.

Kombi máte náhodou, nebo vždy?

Já mám kombíčky rád. Jsem chalupář, takže tam můžu dát všechno možné.

Co vás na silnicích nejvíc štve?

Padesátka na magistrále v Praze. Každý rozumný člověk si přece musí uvědomit, že aut jedoucích ven se musíme co nejrychleji zbavit. A my si je tady držíme, aby nám to tu hezky zasmrděla. Nějaký chytrák z úřadu se chtěl asi zalíbit voličům.

Jak byste to vyřešil?

Měla by se udělat petice. A viník aby zaplatil šílený finance, co to muselo stát. Jsem dost naštvaný! Kdo to vymyslel?

Sledujete motoristický sport?

Dokonce i závodím. Eda Patera dělá závody do vrchu, každý rok jedu dva tři podniky se saxem. Tam si užiju rychlost.

Máte i jiné závodnické zkušenosti?

Jezdil jsem na okruzích a pak i Ecce Hommo Šternberk. Tam jsem jel poprvé Škodou 130, pak Peugeotem 306.

Dočkal jste se nějakých úspěchů?

V prvním závodě do vrchu jsem skončil třetí, se saxem jsem byl první ve třídě a jednou druhý.

Jaké jste měl za volantem pocity?

Na okruzích jsem se bál, v Brně jsem totiž zrušil auto. Byly přeháňky, na suchých gumách jsem vlítl na mokrou trávu a nešlo nic dělat. Vyhnalo mě to do svodidel, předek byl zrušený.

V běžném provozu nebouráte?

Vůbec, nejsem bouravej. Snažím se pozorovat všechno vpravo vlevo. Teď se ženský budou zlobit, ale až na výjimky neumějí řídit tak jako chlapi.

Čím se na silnici liší?

Jezdí pomalu, ne tak svižně. Manželce říkám, koukej doleva, doprava, proč tamtoho nepustíš? „Jedu po hlavní a nemůže mě nikdo otravovat.“ Příště

tam pojedeš ty. „No já se přizpůsobím.“ Mužský pustí, že jo?

Jak se díváte na české řidiče?

Hodně se zlepšila ohleduplnost. Při stání na hlavní auta pustíme, dodržujeme zipáky. Ze začátku to lidem moc nešlo – jedeš zleva, nepustím tě. Dneska je to perfektní. A vydělají na tom všichni.

Poznávají vás policisté?

Někdy je to špatný, jindy mi odpustí. Být známý je tak půl na půl. Buď vás policajt má rád, nebo nesnáší. Ale třeba rozdíl mezi dobou za komančů a teď je obrovský.

Co se na chování policistů změnilo?

Dnes jsou rozumní, žádná hovada. No a tehdy? Za komunistů jsem měl zlomenou ruku v zápěstí, sádru, ale prsty volný. Na D1 mě v pruhu zastavil policajt. „To je omezení jízdy, s tím nemůžete dál,“ začal buzerovat, hajzl. Vzal jsem tedy pilku a před zápěstím si sádru uřízl. A takhle můžu řídit? Čuměl a nechal mě jet.

Na závěr nám prozraďte svůj automobil snů.

Vždycky jsem toužil po nějaké americe. Kamarád Jirka Chroust na ně má v Horních Počernicích servis. Chci starší, takovou tu loď. Dlouhý čumák, okno vzadu seseknutý, osmiválec.

Jak vzpomíná na své vozy?

Citroën CX

„Tenhleten citroënek měl jako tachometr takový barevný oko a já z toho byl úplně u vytržení. A jak se zvedal zadek nahoru, nádherný!“

Chrysler 180

„Vydržel mi asi měsíc dva, jednou jsem cestou z Bratislavy padesát kilometrů před Prahou zadřel motor. Takže mě odtáhl člověk s avií, auto vyřízený. Tak jsem ho prodal téměř za nulovou cenu.“

Volha M24

„Měl jsem asi tři. Koupil jsem je vždycky od nějakého podniku za dvacet třicet tisíc. Jednou jsem na chalupě dělal schody z kamene (jak jinak) a jel asi sto metrů k sousedovi pro hromadu šutrů. Poslední kámen, předek se zvednul a auto sedělo na zadku na zemi. Kámoš se položil na haubnu, auto sedlo a odvezli jsme to na chalupu. On na kapo tě, já řídil. A volha poskakovala…“

Mercedes-Benz W 123

„Nedávno jsem měl piano podobné tomu z filmu Bony a klid, i barvu bílou, jenom spoilery nemělo. Ale už jsme se toho naštěstí zbavili.“

Roman Skamene

• Narozen: 2. 10. 1954
• Rodinný stav: ženatý, dvě děti
• Povolání: herec
• Filmy: Bony a klid I-II, Tankový prapor, Nahota na prodej, Ještě větší blbec, než jsme doufali…
• Televize: Záhada hlavolamu, Princ a chuďas, Princové jsou na draka, Dynastie Nováků, Vyprávěj…
• Současné projekty: „Máme krásné představeníčko Běží Žižka k Táboru, nedávno jsme měli premiéru. Hraju Žižku a Maděrič Mistra Jana Husa. Je nás tam osm. A pak hraji Bivoje v Dívčí válce s Frantou Ringo Čechem, ta už běží asi pětadvacet let.“