Rozhovor s Terezou Mátlovou: Nebýt auta, byla bych hloupější

27. 7. 2014 • 13:36

Až budete stát na červené a uslyšíte zvláštní zvuky, nebojte se. Nejede za vámi houkačka, to se jen Tereza Mátlová vedle rozezpívává ve své audině.

Tereza přijela vysmátá, v perfektně umytém a uklizeném voze. Na první pohled bylo jasné, jaký má ke svému stříbrnému autíčku vztah.

Co pro vás znamená auto?

Především pohodu. Každodenní prostředek, abych se někam dopravila. Místo, kde jsem volná. A také trošku obývací pokoj.

Učím se v něm, mám tam noty a všechno možné od krému na boty přes cédéčka a tašku s převlečením, kdybych někde něco nestihla. Dřív jsem

tam vozila i koncertní róbu. Nebo dokonce i takové šaty, abych při nečekané návštěvě opery nešla v džínách jako buran.

Všechny ty věci jste tam měla stabilně?

Přesně tak. Ovšem jen do té doby, než mi v Bratislavě vykradli auto. A tak jsem si řekla, že už nebudu tolik pečlivá. Budu vozit pouze to, co mě potom při krádeži nebude tak mrzet.

Když vozíte noty, znamená to, že se za jízdy i učíte?

V autě trávím hodně času, takže ho chci trochu zužitkovat. Učím se nové věci, opakuji staré. Dřív jsem se i rozezpívávala, ale jenom v krajních situacích.

To se asi řidiči kolem vás dost divili, ne?

Je fakt, že si třeba při stání na červenou nesmíte zapomenout zavřít okénko. Nezapomenu na výraz řidiče, který si mohl ukroutit hlavu, kde je ta siréna,

co pořád slyší. Pak si teprve jeho spolujezdec všiml, že vedle něj stojí na červené zpěvačka. Oba se nakonec pobaveně smáli.

Co na to říkají vaši spolujezdci?

Nejvíce se mnou jezdí dcera Emilka, která zpívá ve sboru, takže se učíme společně. Momentálně trénujeme „Proč bychom se netěšili“.

Baví vás řízení?

Moc, nesmírně si při tom odpočinu. Jednou za čtrnáct dní jezdím do Bratislavy k profesorce zpěvu Hudecové, takže třeba poslouchám muziku, na kterou nemám čas doma. A dokonce mám teď pocit, že jsem díky autu i chytřejší.

Jak to?

Začala jsem hodně poslouchat rádio, konkrétně zpravodajství. Musím říci, že mám o hodně větší přehled.

Jak byste se coby řidička charakterizovala?

Jezdím ráda rychle, ale jenom tam, kde to jde. Nebo když nestíhám. Jsem však velmi opatrná. Ne snad kvůli sobě. Vím, že ne všichni jezdí dobře a bezpečně.

Kolik vozů ve vaší minulosti figurovalo?

První auto jsem si koupila na vysoké, byl to Opel Corsa. Když dosloužil, přesedlala jsem na Volkswagen Polo. Kdyby mi ho nevykradli, možná jsem v něm jezdila doteď.

Jak se to stalo?

Ráno jsem přišla k autu a zbyl tam prakticky jen volant. Nebyla tam páka, zmizely všechny moje věci, takže jsem ho musela nechat odtáhnout do Prahy. Snad je lepší, když auto rovnou ukradnou. Pak jsem si vybrala Audi A3 a teď jezdím v Audi Q7.

Máte na vozy ženský pohled, nebo jste technický typ?

Tak to vůbec. Jezdila jsem vždycky v černé barvě, teď poprvé mám stříbrnou. Emilka však vyžaduje barevné auto, nejlépe s potiskem „Hello, Kitty“,

takže možná bude změna. A také se mi líbí mikrovozy, jenže mám vždycky s sebou tolik věcí, že je to pro mě absolutně sci-fi .

Je něco, co byste na svém autě nikdy za nic nevyměnila?

Určitě parkovací asistent, to je senzační věc. Automatickou převodovku a pohon čtyř kol. A taky miluju jeho relativnost.

Co to znamená?

I když můj vůz vypadá zvenku robustně a pro mě je velký i uvnitř, například pro mého muže (František Janeček – poznámka redakce) je uvnitř malý. Je hodně vysoký a říká, že mám minivůz.

Když jezdíte spolu, řídíte vy, nebo partner?

Já. Mám totiž ráda zodpovědnost, za to, co řídím. Takže svůj vůz vždycky řídím já. Jsem tím i tak trochu na koni, protože si mohu jet, jak chci. A když se to někomu nelíbí, nemůže mě vyhodit ani si třeba stěžovat, že mu ničím automobil.

Kde jste byla se svým vozem nejdál?

Asi ve Španělsku. Vzala jsem celou rodinu včetně psů a jeli jsme. Jinak každý týden cestuji do Bratislavy. A to tak, že ráno dám Emilku do školky, jedu, odzpívám a rychle se vracím do Prahy, abych dcerku vyzvedla.

Jak zvládáte únavu?

Nejsem unavená. Ale je pravda, že člověk stárne. Vnímavost a to, že vám stačilo méně hodin spát, je najednou pryč. A jestli to bude čím dál horší, mám se na co těšit.

Fantomové

V poslední době se Tereza v autě učí part Fantoma opery, ve kterém získala roli Carlotty. Nedalo nám to a museli jsme se zeptat, jestli na silnici potkala také nějakého „fantoma“. Docela často na mě řidiči troubí a blikají, a já nechápu proč. Nemám žádné kabrio, kde bych vystavovala blonďatou hlavu. Pro mě jsou fantomové policisté, protože se vždycky vynoří, když to nečekám. Jednou jsem vezla pana Lukavského a zastavili nás za překročení rychlosti. Tehdy jsem se to na „blondýnu“ snažila trochu uhrát, ale nepovedlo se. Ovšem pak vylezl Radovan a vše bylo jinak. Policisté se

zmohli na pouhé – mistře! A všechno nám odpustili.

Pětkrát nej

Nejvyšší rychlost

Mám auto, které jede hodně rychle, ale ještě jsem to sama nevyzkoušela. Myslím, že nejvíc jsem tam měla dvě stě, když jsem jela do Stuttgartu. Víc si ani nedovedu představit, vždyť pak se to už snad musí vznést.

Nejplnější auto

Pořád.

Nejoblíbenější muzika

Jak kdy. Miluju klasiku. Dokonce jsem si všimla, že když je v nějaké opeře exponované místo, například cé tři v podání tenoristy, přišlápnu víc plyn. Takže třeba na dálnici si raději dávám tempomat a nemám pak s překročením problém.

Nejoblíbenější spolujezdec

Nejraději jezdím sama.

Nejoblíbenější trasa

Ráda jezdím do Bratislavy po dé jedničce. Jakmile opustím Prahu, mám křídla.

Tereza Mátlová

Narozena: 24. srpna 1975

Bydliště: Praha

Stav: zadaná, dcera

Povolání: operní pěvkyně

Muzikály: Bídníci (2003), Miss Saigon (2006), Noc na Karlštejně (2013)

Divadlo: Rusalka a Figarova svatba (Národní divadlo), Hraběnka Marica (Divadlo Ústí nad Labem), sólistka v operních domech v egyptské Káhiře a Alexandrii