Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Rozhovor se Zuzanou Hejnovou: Chvíle za volantem jsou pro mě krásnou očistou

Svět motorů Svět motorů 12. 1. 2020 • 13:16
9
2
Zobrazit náhledy (9)
Zuzana Hejnová Zuzana Hejnová Zuzana Hejnová Zuzana Hejnová

Po pěti letech jsme si popovídali s dvojnásobnou atletickou mistryní světa Zuzanou Hejnovou. Do roku 2020, jehož vrcholem pro ni bude olympiáda v Tokiu, vyjíždí v novém autě. Poprvé jde o SUV.

Když jsme si zkraje roku 2015 dali poprvé dostaveníčko se Zuzanou Hejnovou, brázdila silnice ve škodovkách. Od té doby své úspěchy znásobila. Přidala další zlato na mistrovství světa, další korunu pro Sportovce roku, ze škodovek přesedlala do mazd. Teď před ní stojí olympijská výzva: vstříc tréninkům na hry v Tokiu, kde chce navázat na třetí místo z Londýna 2012 a čtvrté z Ria 2016, vyjíždí ve Volvu XC90.

Byla jste roky vyznavačkou klasiky – octavie a podobně. Proč nyní SUV?

Asi jsem podlehla trendu. Jde o moje vůbec první vlastní SUV, prozatím jsem je jen několikrát jednorázově vyzkoušeli. A zjistila, že se mi líbí mohutnost i to, jak sedím vysoko. Zvykla jsem si opravdu rychle. Myslela si, že hodně věcí bude jinak: manévrování, odhad vzdálenosti. Ale šlo to přirozeně a samo.

Čím pro vás auto v životě vlastně je?

Především je moc důležité. Dojíždím vlastně denně: na tréninky, na závody, za rodiči pod Ještěd. Takže je mou potřebou, součástí života a vlastně kamarádem, protože řídím moc ráda.

Tedy i po třicítce spíš radost než povinnost?

Jo, řízení je pro mě pořád zábava. Samozřejmě ne vždy mě úplně baví, třeba v pražských kolonách, ale jinak jsou pro mě chvíle za volantem krásnou očistou. Jedu a soustředím se fakt jen na řízení, k tomu vnímám hudbu a neřeším nic jiného.

Když jsme spolu mluvili před pěti lety, říkala jste, že řízení v zimě moc nemusíte. Přitom nově řídíte typické auto do zimy, rodiče pod Ještědem. Tak jak to máte?

Teď věřím, že to půjde snadněji. Protože na horskou vesnici, kam se naši přestěhovali, je to v zimě o dost složitější cesta než do Liberce, kde bydleli dřív. Měla jsem poslední dobou čtyřkolku, i když ne SUV, a bylo to hodně znát.

Stejně jako svět atletiky žene svět aut kupředu, jsou stále plnější různých systémů. Které se vám zamlouvají?

Hodně oceňuji ty praktické, třeba elektronicky nastavitelná sedadla, respektive jejich paměťové funkce. Protože když se člověk za volantem často střídá s jiným, paměť nastavení zkrátí věčné přenastavování. Takhle jen zmáčknu svoji jedničku a vše se nastaví přesně na mě. To mi přijde jako opravdu rozumný vynález a výhoda. Nedám dopustit ani na tempomat, zejména při dlouhých štrekách na dálnici. Je fajn, jak si nohy při takovém způsobu řízení odpočinou. A oblíbila jsem si automat.

V čem?

V pohodlí. Dlouho jsem si neuměla představit, že nebudu řadit, protože mě to udržovalo při delší jízdě v pozornosti. Ale pět šest let zpátky jsem si s automatem potykala a jsme kamarádi. Pomohlo to především mé tehdy zraněné levé noze, která mohla zůstat v klidu. Zjistila jsem, že tenhle způsob řízení je daleko pohodlnější, ať už při cestování na dálnici, nebo ve městě. Hodně mi také záleží na dobrém ozvučení, protože hudbu poslouchám v autě prakticky pořád.

Jaké další věci vedle dobré muziky vám v autě nesmějí chybět?

Vždycky mám po ruce něco dobrého na zub: žvýkačky, bonbony, sladké věci. Pak taky krém na ruce. Nevím, z jakého důvodu, ale mám ho v autě vždycky. A ještě jelení lůj.

Kam jezdíte ráda?

Nejvíc po Liberecku. Vyrůstala jsem tam. Sever se mi líbí sám o sobě. Hned jak sjedu z dálnice na liberecké či jablonecké okresky, užívám si: jsou přehledné, docela široké, přitom zatáčky, pestrost a krajina kolem jako bonus.

Před pěti roky jste nám přiznala nejvyšší rychlost sto devadesát. Už jste tu dvoustovku někde v Německu dala?

Dala. Ale fakt jenom na chvilku a ne cíleně. Vlastně z nutnosti. Jeden čas jsem do Německa dojížděla na tréninky. Rychle tam jezdí všichni, když mohou, takže to člověku ani nepřijde. Tak kouknu na budík a mám tam dvě stě deset. Ale mohlo se to, čtyři pruhy, rovina a nebyla jsem sama takhle rychlá.

V roce 2015 začínal váš věk dvojkou, dnes už trojkou. Změní se člověk jako řidič, když je mu přes třicet?

Přijde mi, že jsem pořád stejná. Ani ostřejší, ani klidnější. Sice řídím hned od osmnácti, takže zkušeností přibývá, ale jak si sednu do auta, cítím pořád stejnou zodpovědnost. Pokoru. Nejdu do rizika jen proto, že mám v rukách patnáct let za volantem.

Jste pokornější než ostatní? Vidíte na silnici agresivnější kolegy?

Spíš pomalejší v levém pruhu, ty vnímám víc. Chvátače, co přejíždějí z pruhu do pruhu a blikají, samozřejmě potkávám taky, ale už mě nerozhodí. Tak možná v tom jsem se změnila. Řeknu si: No tak jeď… A jsem v klidu. Naštvou mě jiné věci.

Jaké?

Třeba že v Česku neskutečně trvá, než se něco opraví. Tolik uzavírek a zúžení jako u nás jinde nevidím. Nechápu, že jedu stejnou trasu za měsíc a oprava mi přijde úplně beze změny. Ve světě jsou s rekonstrukcemi silnic rozhodně rychlejší. Jinak když to srovnám s jinými národy, Češi podle mě neřídí vůbec špatně. Sem tam nedáme blinkr, ale když s tím druhý počítá, není to nic hrozného.

Sjezdila jste celý svět, Asii, Afriku. Utkvělo vám z nich něco v paměti?

V Asii jsem si za volant netroufla, tam se pohybuji jen na skútru, je to na mě už vyšší dívčí: žádné pruhy, aut stovky vedle sebe, přednost má větší vůz před menším. Afrika mě naopak v autě hodně baví, vůbec mi tam nevadí přechod na řízení vlevo, vždycky se do toho dostanu. Jen jsem při prvních jízdách sahala na řadičku doprava, a ona byla vlevo. Ale už i to mi přešlo přirozeně do hlavy.

Letos vás čeká olympiáda v Tokiu, Japonci chystají velké věci i v dopravě. Těšíte se?

Úplně důkladně jsem tyhle novinky nestudovala, ale sázím na to, že tak jako na minulých olympiádách si pořadatelé v dopravě pomůžou. Třeba v Pekingu 2008 omezovali provoz fakt hodně, například pomocí pravidla o vyjíždění sudých značek jeden den a lichých ten druhý. U těch velkých věcí, jak říkáte, se nechám překvapit. Ano, těším se!

Zuzana Hejnová

◗ Před Vánoci oslavila třiatřicáté narozeniny.

◗ Sezonu snů zažila v roce 2013, kdy vyhrála všechny závody na 400 metrů překážek, do nichž nastoupila, včetně finále mistrovství světa, stala se Sportovkyní roku a Atletkou ČR i Evropy.

◗ Další titul mistryně světa přidala v roce 2015, k tomu má několik medailí s českou štafetou žen na 4 x 400 metrů.

◗ Letos ji čeká čtvrtá olympiáda – zatím se vždy dostala do finále: v Pekingu 2008 byla sedmá, v Londýně 2012 třetí, v Riu 2016 čtvrtá.

Autor: David Šprincl

Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.

Témata
12. 1. 2020 10:56
neni nic spatneho
zacinat v boleslavskym hnoji. pruser je v nem i koncit

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku