Rozhovor se Zuzanou Hejnovou: Třicítkou byste mě předjeli

Během ostře sledované přípravy si našla několik desítek minut, aby se nám svěřila s řidičskými zkušenostmi. Otázka, zda by si na otevřeném atletickém oválu troufla na souboj proti automobilu, ji pobavila. „Myslím, že by nebylo co řešit,“ usmála se Zuzana Hejnová.

Kolik kilometrů najezdíte ročně?

Loni, kdy jsme s přítelem hodně cestovali, to bylo kolem třiceti tisíc.

Používáte raději klasické řazení, nebo dáváte přednost automatické převodovce?

Dlouho jsem si neuměla představit, že nebudu řadit, protože mě to udržovalo při delší jízdě v pozornosti. Od loňského roku mi padl do ruky automat. Pomohlo to především mé zraněné levé noze, která mohla zůstat v klidu. Zjistila jsem, že tenhle způsob řízení je daleko pohodlnější, ať už při cestování na dálnici nebo ve městě. Dnes když si s přítelem máme vybrat, jakým autem pojedeme, dáme přednost automatu.

Jaké další moderní technické vychytávky vám na současných automobilech vyhovují?

Kromě samočinné převodovky nedám dopustit na tempomat, zejména při dlouhých štrekách na dálnici. Navíc mi dělá dobře, když si nohy při takovém způsobu řízení odpočinou.

Řadíte se k řidičům konzumentům, či labužníkům?

Občas se musím k jízdě nutit, když se nutně potřebuji někam dostat a nechce se mi. Ale to bývá málokdy. V globálu se dá říci, že sedím za volantem ráda a baví mě to.

Začínala jste v osmnácti, nebo už dříve?

To se snad nesmí, ne?

A nedělá se to?

Pravdou je, že jsem si to několikrát neoficiálně zkusila. Ke zkouškám na řidičák jsem šla v Praze už připravená.

Jaká auta jste dosud řídila?

S výjimkou jednoho peugeotu to byly vždycky škodovky. A to ještě před tím, než jsem k vlastní potřebě dostala oficiálně vůz z Mladé Boleslavi. Momentálně jezdím octavií.

Musíte vždy sedět za volantem?

Nemám problém cestovat jako spolujezdec. Na pravém sedadle bývám spíše důvěřivá, i když se vedle některých lidí cítím nervózní.

V jakých zemích jste dosud řídila?

Nejvíce vzpomínám na zážitky z Mauricia a Asie. Tam neexistují dopravní značky ani žádné předpisy, panuje naprostý chaos. Jediným pravidlem je

velikost auta. Čím větší, tím snadněji si vynutíte respekt.

Bála jste se v takových chvílích?

Paradoxem je, že tam při všech podobných situacích prakticky nedochází k dopravním nehodám. Hodně mě baví řízení v Jižní Africe, kde absolvuji každoročně několik týdnů tréninkový kemp. Funguje tam sice levostranný provoz, ale s tím jsem nikdy neměla problém.

Co vás zlobí na českých silnicích?

Mám pocit, že u nás řidiči neumějí jezdit po dálnicích. Míváme tři pruhy, ale v pravém nikdo. Všichni se tlačí do levého, přestože jedou pomalu. Spolehlivě mě vytočí také dva předjíždějící se kamiony.

Patříte k rychlým řidičkám?

Svižněji jezdím po městě, když spěchám. Na dálnici občas přišlápnu plyn, ovšem jen v mezích možností. Mým maximem je 190 kilometrů v hodině.

Používáte zrcátko v autě jen ke klasickým účelům, nebo i ke klasicky ženským?

Především jako řidička. Pro dámské účely jen výjimečně, když nestíhám a potřebuji se rychle upravit.

Tenisté občas vyhrávají na turnajích auta. Stává se to také atletům?

Bohužel ne. Neměla bych nic proti, kdyby tomu tak bylo.

Troufla byste si na závod 400 metrů na oválu proti autu?

Tady je výsledek předem daný. Mám spočítáno, že při čtyřstovce dosahuji na rovince rychlosti 28 kilometrů v hodině. Nebylo by co řešit.

Existuje něco, co by se dalo nazvat automobilovým přáním?

Mívám spíše ta atletická. Jedno se mi už splnilo, mám olympijskou medaili. Teď mi nezbývá nic jiného než „jen“ vyhrát zlatou.

Na halovém mistrovství Evropy v Praze poběžíte závod na 400, nebo 800 metrů?

Asi nechám rozhodnutí na trenérovi. Slíbit však můžu jediné, připravená budu na obě tratě. Získat medaili před českými diváky, to by byl zážitek!

Atletika vs. auto: Respekt jen na dráze

Dráhy vs. jízdní pruhy

Při čtyřstovce na oválu mám svoji dráhu, takže se moc se soupeřkami nepotkávám. Pokud jde o kontakt jako takový, cítím se jistěji v autě, kde mám kolem sebe trochu plechu. Jeho zásluhou nepřijdu při opatrné jízdě ani při menším kontaktu k úrazu.

Tretry vs. jízda v zimě

Mám zkušenosti s pořádným záběrem na atletické dráze. V zimě, na sněhu či ledu jsem toho zatím moc nenajezdila, přestože pocházím z Liberce v podhůří Jizerských hor. V Praze jsem od osmnácti, takže většinu řidičského času trávím mimo vyhlášenou horskou oblast Liberecka.

Běh v houfu vs. dopravní zácpy

Při závodě v hale se často se soupeřkami strkáme lokty a rameny. Nemám takové situace ráda, stejně jako dopravní zácpy – zejména v Praze, když

pospíchám. Při atletických závodech si umím lokty vynutit respekt, ale za volantem bych se do žádného odvážnějšího manévru nepouštěla.

Zuzana Hejnová

• Narozena: 19. prosince 1986
• Výška/váha: 171 cm/61 kg
• Stav: svobodná
• Hobby: hra na klavír, golf, cestování
• Klub: Dukla Praha
• Disciplína: 400 m překážek
• Úspěchy: 400 m překážek, mistryně světa 2013 (Moskva), bronz na OH 2012 (Londýn), bronz na ME do 23 let 2007 (Debrecen), Štafeta 4x 400 m, bronz na ME 2012 (Helsinky), bronz na halovém MS 2008 (Valencie), bronz na halovém MS 2010 (Dauhá), bronz na halovém ME 2013 (Göteborg)
• Další výsledky: Sportovec České republiky 2013, Nejlepší atletka Evropy 2013, Atletka České republiky 2013, Držitelka českého rekordu na 400 m překážek (52,83 s), Vítězka atletické Diamantové ligy 2013, Vítězka deseti závodů Diamantové ligy

Foto: René Fluger, Profimedia.cz a archiv