Rusové s nadšením i skepsí hledí na prototypy domácích hybridů

S nadšením i pochybami hledí Rusové na prototypy ekologicky čistých vozítek s hybridním pohonem, které miliardář Michail Prochorov slibuje začít vyrábět a prý i lacino prodávat od příštího roku.

Koncepty vozů, nazvaných ruskou hláskou ë (jo), jsou nyní k vidění v centru Moskvy ve třech provedeních - dravě vyhlížející kupé, rodinný "mikrovan" a dodávka s rozměrnou skříní pro náklad.

Přes sliby o brzkém zahájení výroby však zatím nestojí ani základy příští továrny. Z té má od druhé poloviny příštího roku sjíždět 10.000 vozů ročně; stavět se má prý začít příští měsíc.

Pochyby expertů budí Prochorovův záměr investovat do projektu jen 150 milionů eur, o rentabilitě výroby ani nemluvě. Je tak otázkou, zda Rusové uspějí tam, kde si věhlasné automobilové koncerny dosud spíše vylámaly zuby.

V hale, kde jsou prototypy vystaveny, tak nepřijímají ani závazné objednávky. Odnést si lze jen prospekty a plakáty. Atmosféra skoro připomíná počátky masové motorizace, žádný velký nával ale v hale nepanuje. Podle průvodců však prý na odhalení prototypů krátce po Novém roce přišly hotové davy.

"Není tu žádná převodovka, ani kardan, vystačíme jen s kabely," vysvětluje Alexandr Kurban z konstruktérského týmu. "80 až 90 procent dílů bude z Ruska," ujišťuje mladý designér Andrej Trofimčuk, který dosud pracoval v japonských a německých službách a ë je pro něj první velký projekt.

Všechna čtyři kola jsou poháněna dvěma elektromotory, po jednom na každou nápravu; celkový výkon je kvůli daním přiškrcen na 60 koňských sil, což má stačit k rychlosti až 130 kilometrů za hodinu. Elektřinu vyrábí rotační motor originální konstrukce, zásobovaný z dvacetilitrové nádrže benzínem anebo propan-butanem z tlakových lahví o objemu 14 metrů kubických plynu; zvládl by však i naftu či zemní plyn. Vůz se tak obejde bez drahých a těžkých baterií a sériová karosérie má být vyrobena z kompozitů a plastů lehčích a pevnějších než ocel. Vůz si tak má vystačit jen s 3,5 litru paliva na 100 kilometrů.

Řidič si vystačí s volantem, dvěma pedály (plynu a brzdy) a dvěma tlačítky na přístrojové desce - pro přepínání pohybu vpřed a vzad a s tlačítkem ruční brzdy. Vše ostatní obsluhuje přes dotykovou obrazovku, která obsahuje i satelitní navigaci, klimatizaci, rozhraní pro mobilní telefon či umožňuje strávit čas v zácpě sledováním filmů.

Jízdní zkoušky však mají teprve následovat, stejně tak bariérové a další testy. Řada klíčových dílů je teprve ve vývoji.

"Moc se mi líbí, s chutí si ho koupím," říká čtyřicátník Alexej, který i s manželkou přicestoval speciálně na obhlídku z asi 500 kilometrů vzdáleného Nižného Novgorodu. "Potřebujeme obyčejné malé auto, které moc nežere," vysvětluje a doufá, že skutečná cena se příliš nemine se slibovaným ekvivalentem čtvrtmilionu korun. Byl by ale ochoten zaplatit i o třetinu více.

"Nejlíp vypadá kupé, docela vážně přemýšlím, že si ho příští rok pořídím," vykládá třicátník Sergej z okolí Moskvy. Do práce dojíždí, a tak denně tráví za volantem tři hodiny. "Jasně, mohl bych jezdit i vlakem a metrem. Ale raději sedím v teple a pohodlí," říká.

"Zamlouvá se mi hlavně celý koncept, že je to čisté, žádná špína od oleje," přikyvuje Moskvan Maxim a lituje, že vůz si nelze rovnou na místě koupit.

Nechybějí ale ani skeptické hlasy. "U prototypů lze naslibovat modré z nebe, ale mockrát jsme už zažili, že skutek utek," krčí rameny jeden z návštěvníků a od haly odjíždí v laciném autu z dovozu. "Tři čtvrtiny návštěvníků nám drží palce, ostatní nevěří a láteří," připouští konstruktér Alexandr.

Pokud by se mladému týmu podařilo s "novou filozofií" uspět, byl by to průlom. Ale dějiny se jen hemží nápady, které tvůrci nedokázali zužitkovat. Podle jedné z fám i jednorázové plenky prý původně vymysleli Rusové - nikoliv však pro mimina, ale pro odstřelovače. Na komerční využití žádný z generálů ani z kapitánů sovětského průmyslu prý nepomyslel.