Seat 600 slaví 50 let: počátky motorizace Španělska

Jednalo se, jak vyplývá z názvu, o licenční výrobu druhé verze legendárního Fiatu 600. Byly ale provedeny úpravy, které měly nově vzniklé autíčko ještě vylepšit. Byl pozměněn kompresní poměr v motoru, rozvody a posunovací okna byla vyměněna za stahovací. Také design doznal kosmetických změn, původní silueta však byla zachována.

Originální Fiat 600, kterého navrhoval Dante Giacosa, měl čtyřmístný interiér a vážil pouze 450 kilogramů. 200 připadalo na mechanické části a 250 na karoserii. Požadavek byl, aby ani levné a jednoduché autíčko nezdržovalo provoz a tak Šestistovka uměla vyvinout i rychlosti nad 95 km/h. Italský inženýr se dále rozhodoval, kam umístí motor a převodovku – dopředu či dozadu? Nakonec se, inspirován automobily od Volkswagenu či Renaultu, rozhodl pro filozofii „vše vzadu“. Ze začátku sice panovaly pochybnosti o tom, zda bude vůz dobře ovladatelný za všech podmínek a rychlostí, praxe ale ukázala, že to byla dobrá volba. Pohonnou jednotkou byl z prvu vzduchem chlazený dvouválec, nakonec se ale do sériové výroby dostal řadový vodou chlazený čtyřválec. Vyznačoval se velmi vysokou spolehlivostí, která tkvěla v tom, že motor (a vlastně i celé auto) byl tak jednoduchý, jak jen mohl být. Základní opravy zvládl průměrně zručný motorista sám a v sousedství se vždy našel někdo, kdo tato autíčka uměl do šroubku rozebrat a zase složit.

Ale vraťme se na iberský poloostrov. Tam tedy dva roky po uvedení Fiatu 600 na trh začal vyjíždět Seat 600 z brány závodu Zona Franca. První verze, 600N, byla prodávána až do roku 1963. Autíčko dlouhé 328 cm vážilo 590 kilogramů a pod zadním víkem motorového prostoru mu bušilo spolehlivé srdíčko o objemu 633 kubických centimetrů a maximálním výkonu necelých 16 kW (21,5 k). Automobil měl z dnešního pohledu hodně spartánský interiér, prodával se za cenu 65.000 peset a za 5000 peset navíc byla i verze Cabrio. Pro představu, 70.000 peset by dnes bylo zhruba 650.000,- Kč. Automobil měl ohromný úspěch a tak se ve výrobě nadšeně pokračovalo. V roce 1963 přišla verze 600D, která dostala větší motor o objemu 767 cm³ a s tím šlo ruku v ruce i zvýšení výkonu na 21,5 kW (29 k). Oproti slabší verzi N ovšem narostla spotřeba a to skoro o jeden litr na 8 l/100 km. Jak šel čas, přicházely na trh další verze E, L a 800 (všechny o stejném zdvihovém objemu 767 cm³ ) a prodávaly se stále velmi dobře. Když v roce 1973 byla výroba ukončena spatřilo světlo světa celkem téměř 800.000 Seatů 600 (počítaje do toho i variantu 800, která de-facto byla další 600). O rok později uvedl Seat na trh úspěšný model 133, tak fenomenální úspěch však již nezaznamenal.

Šestistovka se stala národním symbolem. Španělé jí říkali Seílla o Garbancito (Cizrna). Pro méně zdatné v botanice (mezi které patřím i já) uvádím citaci z Wikipedie, díky níž není obtížné pochopit proč malé autíčko takto nazývali: „Je to jednoletá teplomilná luskovina vhodná i do sušších oblastí. Druhové jméno dostala cizrna podle svých semen, které mají nepravidelně hrbolatý tvar s charakteristickým zobáčkem, a připomínají ovčí hlavu.“

Zatímco jeden Seat 600 jezdil plně naložen pomeranči na trh, druhý v úpravě Abarth a s výkonem přes sto koní vítězil v motoristických závodech. Kdybychom měli vyprávět celý příběh tohoto autíčka, včetně jeho podrobného technického popisu, vyjmenování jeho sportovních úspěchů či ekonomických přínosů pro stát i obyvatelstvo, vydalo by to na knihu. Nám ale stačí znát odpověď na otázku „Co to bylo za auto, ten Seat 600?“ Zní: „Bylo to velmi neobyčejné autíčko“.