Semifinále a finále soutěže Nejlepší český řidič: Návrat ztraceného syna

Na několik matadorů a desítky úplných nováčků, kteří se prokousali prázdninovými základními koly i ošidným rozstřelem, čeká v úterý 24. září na polygonu v Mostě dramatické vyvrcholení soutěže o Nejlepšího českého řidiče.

O tom, kdo získá novotou vonící Kiu cee´d do trvalého držení, nakonec rozhodne při rovnosti bodů až dodatečné kritérium.

Ale to se stane až v pozdním odpoledni v klání desítky finalistů. Předchází mu čtyřdílné semifinále, do něhož se staví rekordní počet 56 soutěžících – nejvíce v dějinách.

SEMIFINÁLE 1: Parkování

„To jste se zbláznili, do takhle malého prostoru nejde zaparkovat,“ snaží se o rebelii hned první skupinka devatenácti soutěžících. Že to jde, dokazují už ti první. V improvizované garáži usedají do vozu, osahají si ho cestou na start a na „tři, dva, jedna“ vyrážejí. Jakmile stopky ukážou šedesát sekund, musí zůstat na místě. Rozhodují centimetry, zajímá nás vzdálenost středu zadního nárazníku s mantinelem a střed pravého zadního kola s obrubníkem.

Se součtem pouhých čtrnácti centimetrů se v téhle disciplíně nacházejí Petr Puczok a Jan Dvořáček, obsazují tak 1. příčku. Do místa vyznačeného

mantinely z polystyrenových desek couvají v předepsaném čase a bez jediného trestného bodu za dotyk obrubníku (+50 cm), zadního nárazníku (+100 cm) či překročení vymezeného parkovacího místa (+75 cm). Tolik štěstí nemá řada dalších nadějných závodníků, kterým zhatí snahu o co nejpřesnější zaparkování kontakt se zadní stěnou. Některým borcům se to daří i vícekrát, „rekordmanovi“ dokonce čtyřikrát. Přítomné pány překvapuje svou dovedností Zuzana Vejražková, která bílý kombík umístí do garáže s výsledným součtem pouze 28 cm a bez jediného trestňáku.

SEMIFINÁLE 2: Jízda zručnosti

Zvládnout v nejkratším možném čase slalom a úhybný manévr na mokré ploše – to je cíl nejrychlejší z dopoledních disciplín. Což o to, závodníků se najde dost. Někteří však v kvapíku s volantem seberou i nějakou tu kuželku na dráze, což značí trestné sekundy a nejčastěji také konec nadějí na finále.

Zručnost skvěle sedne jednomu z mála klanů v soutěži: časem 26,02 sekundy vítězí Luděk Dytrt starší a s 11. místem v parkování se pasuje do role velkého favorita. Další dvě disciplíny mu ale nevyjdou a nedostane se ani do finále. To Luděk Dytrt mladší přidá k času 26,71, který značí 5. příčku, další dobré výsledky a finále uhraje s přehledem.

reportaze svetmotoru

SEMIFINÁLE 3: Vědomostní test

Patnáct otázek, tři možnosti odpovědí, ale jen jediná správná. Kvíz je podle nás nejlehčí v minulosti. Spousta účastníků sice nesouhlasí, jenže poté, co se dozvědí výsledky dvou žen v soutěži, sklapnou podrážky.

Zdeňka Kumprechtová jede jako mašina a na prvních dvanácti otázkách suverénně kroužkuje správný řádek. Sekne se až na posledních třech, což značí 12. místo. Hned osmička totiž chybuje pouze dvakrát. Dlouho to vypadá, že dvě chyby budou stačit na vítězství, pak ale nastoupí poslední, zelená skupina a vytře všem zrak. Marek Prosický udělá jedinou chybičku a Zdeněk Vrba se Zuzanou Vejražkovou se nezmýlí dokonce ani jednou!

Přitom se na kvízu nezdržují nijak dlouho. Nejrychlejší je v tomto směru Tomáš Hejret – test odevzdá po pár desítkách sekund a pátrá: „Kde máte ten závodní trenažér?“ Úplný nováček si ve zbylém čase na volné zábavní disciplíně a simulátorech od Besipu pořádně zařádí, a tak mu ani nevadí šest chyb z testu, 40. příčka a konec nadějí.

SEMIFINÁLE 4: Měření rychlosti

Tentokrát je nutná hlavně zkušenost z provozu: v autě se zaslepeným tachometrem stačí ve dvou kolech projet dvakrát kolem radaru předepsanou rychlostí – nejprve třicítkou, podruhé padesátkou. Že její dosavadní výsledky nejsou náhodné, ukazuje Zuzana Vejražková: třicítku trefí přesně, padesátku o 6 km/h podstřelí, i tak se ale díky 9. místu může těšit nejen na skútr pro nejlepší ženu 11. ročníku, ale dál žije i její naděje na auto: postupuje do finále. „Řídím každý den, takže jsem se extra nepřipravovala. Myslím si, že je to všechno i o náhodě. Kia měla trochu tvrdší brzdy, musela jsem si zvyknout. Jezdím různými vozy, často i transitem, ivecem – je mi to jedno. Řidičák na kamion ale nemám,“ směje se v cíli poslední

semifinálové disciplíny.

V měření rychlosti exceluje kvartet Ondřej Záleský, Miroslav Jonáš, Jaroslav Malík a Petr Olah – jednu rychlost trefí přesně, u druhé uletí o 1 km/h.

Na postup to ale stačí jen prvním dvěma. Malíkovi uteče finále o jedinou příčku. Desítku totiž nakonec uhájí i ti, co mají z měření docela vítr. „U svého auta mám rychlosti v oku, ale tady to bylo úplně jiné. Zapracovala nervozita, snad finále vyjde. Na soutěž jsem se nijak nepřipravoval, každý den dojíždím do školy v Mladé Boleslavi – myslím si, že mám docela najezděno,“ nechává se sebevědomě slyšet devatenáctiletý Pavel Tulka, s odchylkou 9 km/h patnáctý. Jet o 1 km/h hůř, čekala by ho po semifinále cesta domů. Takhle se on a zbylých devět nejlepších těší na odpolední finále.

FINÁLE 1: Slalom na kopci

Na deset nejlepších čekají další tři disciplíny. Zároveň si přinášejí do konečného součtu jeden až deset bodů za umístění z dopoledne.

Za velkým snem – Kiou cee´d – vyráží zhurta Petr Baxa. V dopoledním rovném slalomu byl třetí. Teď, když jsme finalistům přidali kluznou plochu po sešupu z kopce a ještě do táhlé zatáčky, s velkým náskokem vítězí. Druhý dopolední rychlík Josef Voráček totiž kazí a propadá se. „Chtěl jsem to před cílem nahnat, ale byl jsem moc rychlý. Abych zabrzdil s kuželkami přesně mezi nápravami, zahamtoval jsem auto ručkou a sklouzlo se mi,“ komentuje po jízdě svůj efektní dojezd, kde vráží mezi kuželky téměř bokem a jednu z nich odstřelí do dálky. Zato štěstí přeje Zdeňku Vrbovi, po semifinále pátému, který se nyní probíjí už na průběžné druhé místo.

FINÁLE 2: Zručnost pro pokročilé

Průběžné pořadí ale neznamená konečné, jak dokládá asi nejtěžší díl celého dne v Mostě, zvaný „Jízda zručnosti pro pokročilé“ – soutěžícími už

loni přezdívaný „Kolečka“.

Jde o jakýsi trenažér smyku, kde má cee´d GT při slalomu kontakt s vozovkou jen předními koly. Zadní jsou přimontována na dvě desky s malými kolečky.

Auto létá na všechny strany. Nejenže se občas nevejde mezi kuželky, ale putuje i do trávy.

V průběžném pořadí se kvůli tomu dějí věci: disciplínu ovládá Luděk Dytrt mladší v nedostižném čase 22,91 sekundy. Rázem je jen dva body od druhého s třetím – na bednu se díky kolečkům posouvají Jan Chvátal a Petr Puczok. Navíc stahují náskok Petra Baxy, kterému stopky po trestu za sraženou kuželku ukazují 45,56 s.

reportaze svetmotoru

FINÁLE 3: Off -road

Suchá hlína, tráva, kaluže a na trati výmoly, ostré zlomy, náklony, klesání i stoupání – poslední disciplína odehrávající se v terénu je úplně jiná než předchozí dovádění na asfaltu.

Mnozí si stěžují, že ani nevidí, co je před nimi. Navíc musí nastavit stopky v hlavě: vítězem totiž nebude nejrychlejší, ale ten, kdo ve dvou po sobě jdoucích jízdách dosáhne co nejpodobnějšího času.

Neuvěřitelně to zvládne Ondřej Záleský: rozdíl na zhruba minutu trvající trase má 0,06 sekundy! Není ale jediný s dokonalou časomírou v hlavě: Jan Chvátal zvládne jízdy v rozptylu 0,28 sekundy, končí druhý a hází rukavici dosud vedoucímu Petru Baxovi. Ten potřebuje skončit do pátého místa. Ale

ouha! Miroslav Jonáš a Josef Voráček zvládají terén s výsledkem sekunda a půl a dosud pátá Zuzana Vejražková s hodnotou 1,73 s.

Baxa musí jít níž. Pravidelný účastník prvních ročníků, po němž se ale posledních pět let slehla zem, těžkou situaci ustojí. Nejtěsnějším možným způsobem mu zůstane vedení v soutěži, které drží celý den.

Se shodným součtem pořadí s Janem Chvátalem pro něj mluví dodatečné pravidlo, že při rovnosti rozhoduje lepší umístění: za kopec a semifinále má Baxa dvě 1. místa, zatímco Jan Chvátal za kolečka a off-road jen 2. příčky. Ztracený syn se tedy vrací rovnou na zlatý stupínek a z Mostu odjíždí v nové Kie cee´d.

Jan Chvátal přesto září radostí a hned ze stupňů vítězů nasedá na skútr pro stříbrného muže, stejně jako Josef Voráček pro třetího v pořadí. Před off-roadem medailoví Luděk Dytrt a Petr Puczok totiž končí v terénu na sedmé, respektive desáté pozici. Motorová cena jim tedy s nevelkým odstupem uniká. „Třeba to vyjde za rok,“ nevěší ale hlavy.

Vítěz Petr Baxa: Auta jsou moje láska

Petr Baxa patřil k pravidelným účastníkům naší soutěže, druhý ročník v roce 2004 dokonce vyhrál. Pak zažil několik zklamání, marných pokusů se vůbec do semifinále či finále dostat a od soutěže si dal oddech. Letos se vrátil, a rovnou za titulem: vyrovnal tak výsledek Pavla Zycha – jako jediní Češi vyhráli soutěž dvakrát.

Můžete srovnávat: v čem je soutěž 2013 jiná než v minulém desetiletí?

Já jsem rozhodně úplně jiný. Když jsem vyhrál druhý ročník, sám jsem se dostával pod tlak, že musím příště obhájit. Byl jsem ve stresu a zažíval zklamání. Dal jsem si oddech a s tímhle odstupem si přijel soutěž užít. Myslím si, že to bylo znát a vlastně rozhodlo o vítězství. Na tohle září nikdy

nezapomenu, byl to skvělý den!

Byl i těžký?

Hlavně složitý. Na finále totiž vyšel i den porodu švagrové, takže jsme si s bráchou vyměnili desítky esemesek. Jedny emoce v Mostě, druhé v domažlické porodnici. Malý Robert se narodil deset minut poté, co jsem převzal klíčky.

Kde skončí nová kia?

Sám vlastní auto nemám, takže bych měl asi nárok. Ale asi o něj svedu tuhý boj s manželkou, jíž se zdá její dvanáctiletý vůz už docela starý. Dám vám časem vědět, jak to dopadlo.

Kdo je Petr Baxa

• Devětatřicetiletý autofanatik z Klatov.
• Vyhrál v roce 2004, jednou se ještě dostal do fi nále.
• Řídí od 13 let, kdy vyhrál sázku s tátou, že ho naučí řídit, pokud si zlepší vysvědčení.
• Dvacet let se živil jako automechanik, poslední roky ale pracuje jako IT specialista, stejně jako loňský vítěz Jiří Walach. „Pořád se ale cítím víc tím mechanikem,“ přiznává.
• Má tři dospělé děti a menší dceru.
• Jeho motto: „Auta jsou moje láska.“

Sedm disciplín očima vítěze

1. Parkování – 18 centimetrů, 4. místo

Když se jezdívalo v minulosti, vždycky mi šlo. Moje rada zní: neotáčet se! Musí se na něj s rozvahou a sledovat pouze zrcátka. Jak člověk otočí hlavu, ztratí orientaci.

2. Jízda zručnosti – 26,16 sekund, 3. místo

Nádherná disciplína, pro mě nejlepší z celého dne. Užil jsem si ji fakt parádně!

3. Vědomostní test – 2 chyby, 4. místo

Psal jsem ho skoro nejdéle ze všech. Zasekl jsem se totiž na otázce o základní ceně cee´du. Základní jsem znal, ale nečekal jsem dodatek o ceně při platbě na leasing. Ale trefil jsem se. A poslední otázka o tom, příběh kterých dvou jezdců vypráví film Rivalové, právě přicházející do kin, byla vyloženě tipnutá. A správně.

4. Měření rychlosti – odchylka 7 km/h, 11. místo

Taky téměř sportka. Držet padesátku a dokonce i třicítku jsem si zkoušel ráno celou cestu do Mostu. Jenže v provozu je to jiné než pak na polygonu a ještě na kopci. Není se vlastně čeho chytit. Snad jen zvuku motoru?

5. Slalom na kopci – 2,85 sekundy, 1. místo

Ve zkušební jízdě jsem byl rychlejší než v pozdější ostré na čas. Musel jsem totiž probrzdit u třetí kuželky. A jak to člověk udělá, musí si vzít setinky jinde. Dost jsem pak riskoval v dolní zatáčce. Za vítězným časem asi vězí fakt, že jsem vypnul ESP.

6. Zručnost pro pokročilé – 45,56 sekundy, 6. místo

Zrádná disciplína. Moc a moc! Chyba se totiž nedá napravit vůbec. Jak auto ulítne, je konec. Proto jsem vsadil na opatrnost, a přesto jednu kuželku sundal. Byl jsem přesvědčený, že je kvůli tomu bedna v trapu.

7. Off -road – odchylka 1,67 sekundy, 5. místo

Tuhle věc jsem absolvoval jedinkrát v životě a bylo to ještě horší než teď. Ne, tohle není moje silná stránka. Po dojezdu mi bylo jasné, že pokud mě nepodržely předchozí výsledky a vítězství v semifi nále, auto mít nebudu.

reportaze svetmotoru

Druhý Jan Chvátal: Jendo, dobrý!

Auto coby hlavní výhra mu sice uteklo jen o vlásek, z vyhraného skútru od Auto Kelly má ale stříbrný muž soutěže i tak velikou radost. Před nedávnem se na podobný byl podívat u prodejce, protože si chtěl s dětmi jednostopé přibližovadlo pořídit.

Kdy jste si uvědomil, že jste blízko bedně?

Jakmile jsem zaparkoval, řekl jsem si: „Jendo, je to dobrý!“ Ale jasno nebylo až do konce, výkony soutěžících byly nečekaně vyrovnané a na bedně jen tři stupínky.

Jaká je cesta k nim?

Platí, že člověk nesmí chtít moc vyhrát. Lepší je užívat si a zbytečně nedělat chyby.

Kdy jste během soutěže znejistěl?

Bál jsem se kuželek na mokrém slalomu. Tam jsem si říkal, že jsem moc rychlý a měl bych zvolnit.

Třetí Josef Voráček: Přehnal jsem to...

„Nevíte, jak se to startuje?“ ptá se, sotva sleze ze stupně pro třetího Josef Voráček, a s pusou od ucha k uchu hned usedá na svou výhru. Za minutku už krouží na skútru po parkovišti kolečka jako letitý motorkář. O lepší umístění přišel ve zručnosti – v semifi nálové skončil druhý, finálová na kopci mu nevyšla.

Jak to, že dopoledne to šlo, ale ve finále ne?

Semifinálová disciplína se mi hodně líbila a vyloženě mi sedla, stejně jako jízda sportovním gétéčkem. Odpoledne jsem to ale přehnal s rychlostí

a následným brzděním v cíli.

Takže pro vás byla odpolední zručnost nejtěžší?

Ještě těžší byl off-road ve finále. Už dřív jsem se dvakrát zúčastnil fi nále, ale vždy jsem právě na této disciplíně skončil poslední.

Přesto nestojíte na bedně poprvé, že?

Máte pravdu. V roce 2010 jsem byl v soutěži celkově druhý.

Nejlepší žena Zuzana Vejražková: Příští rok nesmím chybět!

Upozornila na sebe ještě před cestou na semifi nále, kdy v rozstřelu o postup do Mostu přesně trefi la počet výtisků Světa motorů, které jsme naskládali do kufru Kie cee´d. Málem pak ale osobně nedorazila. Datum velkého klání se jí z pracovních důvodů nehodilo. Nakonec přijela a kromě řady dalších cen si odvezla skútr od Auto Kelly.

Jak jste se ve finále cítila mezi tolika chlapy?

Měla jsem to mezi nimi trochu složitější. Ale jinak jsem už byla ve finále bez nervů. Někteří soutěžili až moc a ani se neusmáli, zatímco já si to

víc užívala a brala to jako legraci.

Využijete dovednosti nabyté v soutěži?

Rozhodně se hodí. Nikdy předtím jsem nic podobného nezkoušela a třeba finálová jízda zručnosti pro pokročilé, kde jsme měli na zadních kolech auta desku s malými kolečky, byla moc zajímavá. Zadek auta najednou zničehonic ujede. Pro mě největší zážitek!

Jak jste se o soutěži dozvěděla?

Čtu Svět motorů. A už jsem o Řidiči xkrát slyšela. Takže jsem se letos poradila s kamarádem a šla do toho.

Jak jste trefila počet výtisků v kufru auta?

Zkoušeli jsme to nějak propočítat, až se dostali k sympatickému číslu. K němu jsem ještě trochu přidala a dostala tip, který jsem poslala. Musela jsem se ale poté zpětně dívat, kolik jsem vlastně napsala!

Přijedete, když to vyjde příště?

Jasně! Ve finále byla super atmosféra. Teď už vím, co si mám pod soutěží představit a co je třeba natrénovat.