Češi v motorsportu: Co dělají teď, když nezávodí

Nouze naučila Dalibora housti, praví české přísloví. Je založené na pověsti o českém šlechtici z konce patnáctého století. Jeho princip spočívá v tom, že nezvyklá situace donutila člověka dělat něco, na co není zvyklý, ale musí se zkrátka přizpůsobit.

Pilát už skáče

Jeden z předních světových jezdců ve freestyle motokrosu Petr Pilát už sedí v sedle závodního stroje a trénuje v areálu v Čerčanech u Prahy. „Chodím sem třikrát čtyřikrát týdně a střídám skoky na hlíně s dopady do molitanu. Zkouším především front flip, tedy salto vpřed. Po posledním tréninku jsem byl dobitý. Přesto jsem rád, že můžu v rámci možností dělat svůj sport,“ říká Pilát.

Pochvaluje si, jak ho neomezuje pravá noha, kterou si zlomil loni v létě při kondičním tréninku. „Vzhledem k tomu, že neprožívám klasickou závodnickou zátěž, vůbec nebolí. Subjektivně cítím, že naopak začíná být silnější, ale zatím nebudu nic přehánět,“ dodává.

S jakým zraněním se dá závodit v motorsportu? Bolest nevadí

Kopecký se chce sklouznout

Člen továrního týmu Škoda Motorsport Jan Kopecký ve volném čase trénuje fyzickou kondici, věnuje se nejbližším a společně s otcem zajišťují chod rodinné firmy zaměřené také na motorsport. „Situace je složitá, vždyť je zavřená celá automobilka. Snažíme se fungovat alespoň u nás v Kostelci nad Orlicí, abychom zajistili práci pro kluky, které tady v dílně máme. Testovat se v nouzovém stavu nedá. Čekáme na informace, co se bude dít a jak se bude dál postupovat. Současná situace má ovšem i pozitivní skutečnost, jsem stále s rodinou,“ říká Kopecký. V rallyeovém autě seděl naposledy na konci února při testování ve Francii.

Sedminásobný mistr republiky doufá, že se uskuteční nějaký český podnik. „Pokud by se něco jelo, alespoň na jednom bych se chtěl sklouznout,“ prohlašuje. Pořadatelé Valašské rallye připravili pro jezdce i fanoušky zatím alespoň virtuální soutěž. Kopecký však na startu chyběl. „Bohužel nemám volant ani hru, na které se jede. Pokud ale bude současný stav panovat ještě dlouho, uvažuji, že bych si volant koupil,“ přiznává Kopecký. „Závodit mě baví v jakékoliv formě a i na počítači je to pořád nějakým způsobem sport,“ konstatuje.

Čeští závodníci a jejich talismany: Jak jsou na tom s pověrčivostí

Bitva na simulátorech

Jezdci týmu Buggyra využili současné situace a závodili na simulátorech. Trojice Tomáš Enge, David Vršecký a dcera Martina Koloce Alliyah se zúčastnili prvního podniku virtuálního šampionátu Buggyra Zero Mileage GT Cupu.

Hlavní závod na 78 kol poznamenala strkanice v první zatáčce. Z té nejvíce vytěžil Enge, který se posunul na 25. místo. Jeho další postup poznamenal defekt a musel zamířit do boxů. Byl z toho propad na konec startovního pole. Bohužel ani Vršecký si neužil čistou jízdu, když se při souboji srazil s dalším z účastníků. Oba závodníci utrpěli značné poškození a museli do boxů k opravám. I přes tyto nezdary se Enge a Vršecký spolu s Alliyah umístili na 22., 23. a 24. místě.

„Není to špatné, když jsem takový závod jel vůbec poprvé,” hodnotí výsledek Enge. „Soupeři jsou opravdoví borci. Trénují v podobných hrách denně několik hodin. Možná jsem odjel 200 kol, ale dalších 20.000 mi chybí, abych se jim mohl vyrovnat,” dodává jediný Čech se zkušenostmi z formule 1. Spokojený je i jeho parťák Vršecký: „Závod byl hezky rozjetý. Pak přišla kolize, která mě stála moc času, ale i tak si to člověk užil.“

Buggyra bude v Číně závodit bez Tatrovky, angažovala bývalého jezdce F1

Lacko: Syn byl lepší

Loni třetí jezdec evropského šampionátu tahačů Adam Lacko zamířil před polovinou března s manželkou Kateřinou, synem Nicolasem a dcerou Miou do rodinného domu na jihu Španělska. Do města Marbella, ležícího na půli cesty mezi Malagou a Gibraltarem. „Odletěli jsme sem hned, jakmile v Česku uzavřeli školy, a dva dny poté byl ve Španělsku vyhlášený stav nouze. Pandemie koronaviru se odehrávala hlavně od Madridu na sever země. Přesto tady bylo uzavřené město a smělo se vycházet jen v nejnutnějším případě. Nebylo možné opustit Marbellu,“ líčí Lacko situaci.

„Dům je rozlehlý, takže bylo možné tady cvičit, posilovat, ale na nějaké kondiční běhání nebylo vzhledem k situaci pomyšlení. Při plánování programu dětem jsme s šestiletým Nicolasem také závodili na playstationu, ale byl lepší. Já na tyhle věci moc nejsem,“ vzpomíná Lacko, jenž s rodinou tráví nyní čas po návratu do republiky v karanténě.

Macík má tajemství

Pátým místem na Rallye Dakar 2020 se stal Martin Macík nejlepším českým účastníkem v hodnocení kamionů. Premiérově startoval s kamionem Iveco, který má takzvaný čumák. „Karel, jak mu říkáme, je v současné době rozebraný na prvočinitele. Kluci kontrolují, co se dá, a makají. Objevuji se tam málo. Jednak to není vhodné, aby nás bylo více pohromadě, a taky tomu tolik nerozumím,“ usmívá se Macík.

Svůj čas dělí mezi práci v kanceláři a rodinu. Ještě v době dakarského putování se mu v polovině ledna narodila dcera Mia. „Snažím se v klidu připravovat marketingové záležitosti kolem týmu, který se zřejmě ještě letos rozroste o další kamion. Pracujeme na něm, už má také jméno, ale to zatím neprozradím. Ještě řešíme, jak ho využijeme a kdy bude schopen jízdy a prezentace,“ připomíná jezdec ze Sedlčan.

Konečné výsledky Rallye Dakar 2020: Nejúspěšnějším Čechem se stal Macík

Salač na kole i skútru

Osmnáctiletý Filip Salač má za sebou první sezonu v mistrovství světa silničních motocyklů ve třídě Moto3 a letos stihl v katarském Losailu úvodní podnik, který dokončil na osmém místě. „Aktuální situace je pro mě komplikovaná. Všechna závodiště jsou zavřená, takže nemohu trénovat na silniční motorce ani s mašinou na motokrosové trati. Připravuji se tedy doma, hodně protahuji a dělám rovněž balanční cviky,“ uvádí Salač na facebookovém profi lu Autoklubu České republiky.

Pokud je to možné, snaží se jezdit alespoň na kole s dalším českým motocyklovým reprezentantem Oliverem Königem. „Třeba dvě až tři hodiny, to mi hodně pomáhá. Snažím se volné chvíle využít a neválet se. Občas trénuji na playstationu, kde hraji MotoGP za sebe. Ale celkově je to pro mě utrpení, protože nemohu jezdit na motorce,“ přiznává Salač a dodává: „Doufám, že to brzy skončí a budu moci opět usednout za řídítka a bojovat o první pozice.“

Motocyklová VC Kataru 2020: Tetsuta Nagashima slaví první vítězství v životě

Loprais staví auto

Sedmý jezdec kategorie kamionů na letošní Rallye Dakar Aleš Loprais tráví období nouzového stavu částečně na dílně a pak samozřejmě s rodinou. „Šestiletý Alex si užívá, že mě má dlouho doma. Pokud to jde, prohání se v malé autokrosové bugině,“ říká frenštátský pilot.

Se spolupracovníky však ani v současné situaci nezanedbává přípravu na další ročník Rallye Dakar, byť o něm nejsou zatím známé žádné podrobnosti. „Naše Lady Praga je do posledního šroubu rozdělaná a děláme její celkovou repasi. Fungujeme v omezeném režimu, jelikož nás v dílně musí být málo. Makáme v menších skupinkách. Podle předběžného plánu bychom chtěli v září přemístit do Spojených arabských emirátů Lady Pragu, loňskou Tatru Královnu, ale také doprovodný kamion a další vozidla, která tam budeme potřebovat,“ vysvětluje Loprais.

Rallye Dakar 2020: Jaká byla arabská premiéra? Až moc rychlá a nebezpečná?

Podmol učí cvičit

Mistr světa ve freestyle motokrosu z roku 2010 Libor Podmol si loni na jaře těžce zlomil obě nohy při závodě v Mnichově. Aktuálně kondičně trénuje a pro zájemce připravil seriál lekcí fyzického tréninku špičkového sportovce pod názvem Podmol Get Fit. „Program začíná 21denní výzvou, kdy každý den pošlu e-mail s motivačním vzkazem a videem, podle něhož se bude cvičit, posilovat, dělat jóga nebo meditovat. Je to skvělá věc zvlášť v současné neveselé době, kdy není možné chodit na sportoviště,“ prohlašuje Podmol.

Po loňské operaci mu přibylo v nohách 39 šroubů, dohromady jich má už 43. Dva měsíce strávil na vozíčku. „Nohy se zlepšují. Zranění bylo o dost vážnější, než jsem si zpočátku připouštěl. Není to ještě stoprocentní, ale už se každý den vozím na motorce po zahradě a získávám zpět techniku. Na skákání to zatím není, ale brzy bude,“ doplňuje Podmol, kterého stále intenzivně láká účast na Rallye Dakar.

Rallye Dakar 2021: První informace o příštím ročníku. Chystá se Fejfar i Podmol

Hraje s tátou pinčes

Jezdec formulového seriálu Renault 2.0 Eurocup Petr Ptáček patří k méně početné skupině šťastlivců, kteří už měli letos možnost řídit závodní stroj. V jeho případě se jednalo o testování na okruhu ve Valencii v první polovině března. Šestnáctiletý závodník pojede letos ve špičkovém francouzském týmu Race GP a ve Španělsku byl sedmý z šestadvaceti soupeřů. „Nejdůležitější bylo najezdit co nejvíce kol, abychom zjistili, zda auto funguje a jaká je zpětná vazba od nových pneumatik,“ říká. Ze všech testujících najezdil za dva dny nejvíce kol, celkem 320 kilometrů.

Po návratu do Česka strávil čtrnáct dní v karanténě a hodně se věnoval playstationu. „Z Itálie mi poslali vybavení a mohli jsme si to rozdávat na počítači s Romainem Grosjeanem z týmu Haas F1,“ vzpomíná. V současné době tráví čas kondičním tréninkem v okolí rodinného domu na okraji Prahy. Také hraje s otcem stolní tenis. „Mám lepší kondici, ale táta dává míčku neskutečné rotace. Denně odehrajeme deset i patnáct setů a skóre se většinou střídá,“ dodává Petr.

Nosí je všichni

Rouška se stane letos možná nejfrekventovanějším slovem v České republice. Používají je samozřejmě i námi zpovídané jezdecké osobnosti. Ochranu úst a nosu v týmových barvách mají například Tomáš Enge, Martin Macík nebo Aleš Loprais. „Máme jich dost nachystaných a pečlivě je střídáme,“ říká posledně jmenovaný.

Jinou skupinu tvoří závodníci nosící roušky domácí výroby. „Manželka účetního naší firmy jich ušila hodně a rozdala je mezi nás,“ říká Jan Kopecký. Na sourozence se například spolehl Petr Pilát. „Mladší sestra jich nachystala dost a já dostal dvě. Poctivě je střídám a pečlivě se o ně starám,“ dodává jezdec.