Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Škoda 1203: Auto pro celý život

Autotip Autotip Autotip Autotip 1. 3. 2013 • 20:31
44
59
Zobrazit náhledy (44)
Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203 Škoda 1203
Legendární dvanáctsettrojka nám čtyřicet let vozila rohlíky a nás samotné dopravila do nemocnice i na hřbitov. Dodnes ji můžete mít i novou.

Příběh začal v roce 1955. Tehdy ministerstvo automobilového průmyslu zadalo vývoj trambusové dodávky v době, kdy měla na světě jen tři konkurenty. Ve Vrchlabí za několik měsíců vyvinuli pět povedených prototypů, jenže v roce 1958 přišel z nejvyšších míst stop a nadějně rozběhnutý projekt den ze dne putoval do stoupy. Úplně promarněný vlastně nebyl – při jeho tvorbě lacino přišli během četných návštěv k cenným zkušenostem soudruzi z NDR, PLR, Rumunska, Jugoslávie a SSSR, kteří je pak využili při stavbě vlastních dodávek, uvedených před Škodou 1203.

Aby paradoxů nebylo málo, nový vývoj pod jiným kódem byl zadán jen několik týdnů po ukončení původního. Ten pak narážel na těžko představitelné objektivní potíže, z nichž hlavní byl věčný nedostatek prostředků i kapacit kvůli souběžnému vzniku Škody 1000 MB a boleslavské automobilky.

Nicméně v roce 1960 vznikl další prototyp, tentokrát již blízký výsledné podobě, aby napřesrok přišel další škrt a přepracování – tentokrát kvůli větší unifikaci s typem 1000 MB a především s plánovaným agromobilem (univerzálním vojensko-zemědělským pracovním strojem s pohonem všech kol). Agromobil byl ale po dvou letech rovněž smeten ze stolu a s ním málem i celá Škoda 1203 ve stádiu dokončeného vývoje a ověřovacích zkoušek hotových prototypů – chyběl totiž výrobce motorů. Po dlouhém hledání padla volba na bývalou trnavskou smaltovnu, která do té doby vyráběla hrnce a pračky.

A podle toho také vypadal rozběh výroby i její pokračování – do Trnavy se totiž nakonec přesunula produkce celé Š 1203 z kapacitně totálně nevyhovujícího Vrchlabí. Pak se ještě přímo v Bratislavě na zelené louce postavila zbrusu nová automobilka, která sice vyvíjela nástupce, ale nakonec nikdy užitková vozidla nevyráběla.

Modelových obměn a rozsáhlých modernizací se připravovalo hned několik, většina ale skončila jako první pokus z roku 1970 – dva prototypy s patnáctistovkou OHC byly po neúspěšných zkouškách zamítnuty a odprodány. Čas však běžel a na zásadní modernizace dvanáctsettrojka vždy čekala dlouho – přednost dostávaly jiné projekty.

Dvouokruhových brzd se dočkala 12 let po zahájení výroby a silnějšího motoru až v roce 1986, tedy po plných osmnácti letech, ačkoliv mezitím byly připraveny a posléze zamítnuty hned dvě různé patnáctistovky. Poslední modernizace se zrealizovala ještě v roce 1999, tedy 31 let po výrobním debutu. Ta se ale do výroby už nedostala. Zato se dostalo aktivity pana Jirouše z Vrchlabí, který nové Škody 1203 staví dosud.

Více informací a další dobové fotografie najdete v rozsáhlém článku v aktuálním čísle Auto Tipu Klassik, které je v prodeji od 18. února

Související články

Témata
Avatar - KubikCv
4. 3. 2013 21:21
Re: Reportáž
něco z Ocelotu
[odkaz]
Avatar - KubikCv
4. 3. 2013 21:09
Reportáž
Krásná reportáž,škoda že ji auto.cz nepřidalo rovnou do článku

[odkaz]
Avatar - KubikCv
3. 3. 2013 22:01
Re: Nastoupil jsem, řídil jsem, přežil jsem
jako prcek jsem se dost často vozíval v Novopackejch sanitkách,měli jsme tam známýho saniťáka...seděl jsem na motoru a kochal se :-) A vždycky když mě známej potkal,tak mi zahoukal a zapnul maják...jsou to krásný vzpomínky...ale když jsem měl možnost to řídit...tak už jsem do tohob sedal nerad >:D
Avatar - KubikCv
3. 3. 2013 21:58
Re: Nastoupil jsem, řídil jsem, přežil jsem
Štikovskou rokli jako bejvalej pačák dobře znám >:D
3. 3. 2013 16:33
Re: Nastoupil jsem, řídil jsem, přežil jsem
Nejprve připomínka k článku: Roman Jirouš nesídli ve Vrchlabí ale v Žacléři a Dvanáctsettrojky dosud vyrábí, pravda jen sporadicky na zakázku.

A nyní k příspěvku tektek:

Já jsem z Dvanáctsetrojkou jezdil několik let u Potravin s.p. , ročně to bylo cca 80.000 km. Měl jsem ještě Vrchlabskou po GO. Ačkoliv jme měli autodílnu na podniku, tak jsem si údržbu dělal sám a díky tomu jsem mohl parkovat doma.
Z benzínovou pumpou jsem se trápil jen první rok, pak jsem si sehnal Francouzské čerpadlo z havarované sanity a měl jsem pokoj.
Řazení jsem si celé předělal, všechny klouby mi vyrobili kamarádi v Silničce v Nové Pace z nějakého speciálního bronzu a pak bylo takřka bez vůlí.
Taky jsem si předělal upevnění torzních tyčí a zdvih jsem pak nastavoval ráčnou z goly podle váhy nákladu.
Vozil jsem zboží jak z Velkoobchodu tak z výrobny lahůdek, různé převozy a načerno i stavebniny.
Auto jsem pravidelně přetěžoval, 1500kg nákladu byl skoro standart, dvakrát jsem vezl dokonce 2500kg, ale to už bylo o hubu a jel jsem max 40 km/h.
Měli jsme tehdy normu 13,2l v létě a 14,8 l/100km v zimě ale dlouhodobou spotřebu jsem měl 9,5 l/100km, takže jsem do vlastního auta benzín nikdy nekupoval. Motor mi vždy seřizoval jeden starý automechanik v Jilemnici takzvaně na ucho.
Co se týče jízdních vlastností, tak pokud člověk uměl jezdit a chápal fyziku tak neměl problém. Vzpomínám si, jak jsem před první zimou přijel za Garážmistrem s dotazem kdy budeme přezouvat na zimní gumy a on se začal smát a poslal mne za vedoucím dopravy, tomu jsem zopakoval dotaz a on pak spadl smíchy ze židle. Prostě jezdili jsme celoročně na Diagonálních pneumatikách a to vždy jeden z nás musel ráno do pekárny pro veky na chlebíčky a to jsme jezdili ještě před mlékaři a silničáři, takže nebylo prohrnuto.
V létě jsme například zajišťovali zásobování všech stánku s občerstvením na 300 zatáčkách G.Havla v Hořicích či autokros ve Štikovské rokli v Nové Pace. Vzpomínám, jak jeden rok celou noc pršelo, stánky byly už postavené, ale naložené Avie nebyly schopné vyjet na stráně ke stánkům, tak mě překládali zboží na 1203 a já se ke stánkům prohrabal. Kdo zná Štikovskou rokli, tak ví o čem je řeč.
Jedna z věcí, co mne pravidelně nasírala, tak to byla rezerva, respektive její umístění.
Kvalita pneumatik (většinou Barum Půchov) byla otřesná, navíc jsme jezdívali přetíženi a tak defekty byly víc než časté. Rezervu jsem nesměli vozit u zboží a tak to znamenalo nejprve vyložit zboži ze zadní části aby šlo vytáhnout rezervu, pak vyheverovat ,vyměnit kolo a naložit zboží zpět. Mimochodem opravy defektů i přezouvání jsme si dělali sami. Prasklé duše jsem zaceloval pomocí horkých fleků.
Články odjinud