Škoda 1203: Auto pro celý život

1. 3. 2013 • 18:18

Legendární dvanáctsettrojka nám čtyřicet let vozila rohlíky a nás samotné dopravila do nemocnice i na hřbitov. Dodnes ji můžete mít i novou.

Příběh začal v roce 1955. Tehdy ministerstvo automobilového průmyslu zadalo vývoj trambusové dodávky v době, kdy měla na světě jen tři konkurenty. Ve Vrchlabí za několik měsíců vyvinuli pět povedených prototypů, jenže v roce 1958 přišel z nejvyšších míst stop a nadějně rozběhnutý projekt den ze dne putoval do stoupy. Úplně promarněný vlastně nebyl – při jeho tvorbě lacino přišli během četných návštěv k cenným zkušenostem soudruzi z NDR, PLR, Rumunska, Jugoslávie a SSSR, kteří je pak využili při stavbě vlastních dodávek, uvedených před Škodou 1203.

Aby paradoxů nebylo málo, nový vývoj pod jiným kódem byl zadán jen několik týdnů po ukončení původního. Ten pak narážel na těžko představitelné objektivní potíže, z nichž hlavní byl věčný nedostatek prostředků i kapacit kvůli souběžnému vzniku Škody 1000 MB a boleslavské automobilky.

Nicméně v roce 1960 vznikl další prototyp, tentokrát již blízký výsledné podobě, aby napřesrok přišel další škrt a přepracování – tentokrát kvůli větší unifikaci s typem 1000 MB a především s plánovaným agromobilem (univerzálním vojensko-zemědělským pracovním strojem s pohonem všech kol). Agromobil byl ale po dvou letech rovněž smeten ze stolu a s ním málem i celá Škoda 1203 ve stádiu dokončeného vývoje a ověřovacích zkoušek hotových prototypů – chyběl totiž výrobce motorů. Po dlouhém hledání padla volba na bývalou trnavskou smaltovnu, která do té doby vyráběla hrnce a pračky.

A podle toho také vypadal rozběh výroby i její pokračování – do Trnavy se totiž nakonec přesunula produkce celé Š 1203 z kapacitně totálně nevyhovujícího Vrchlabí. Pak se ještě přímo v Bratislavě na zelené louce postavila zbrusu nová automobilka, která sice vyvíjela nástupce, ale nakonec nikdy užitková vozidla nevyráběla.

Modelových obměn a rozsáhlých modernizací se připravovalo hned několik, většina ale skončila jako první pokus z roku 1970 – dva prototypy s patnáctistovkou OHC byly po neúspěšných zkouškách zamítnuty a odprodány. Čas však běžel a na zásadní modernizace dvanáctsettrojka vždy čekala dlouho – přednost dostávaly jiné projekty.

Dvouokruhových brzd se dočkala 12 let po zahájení výroby a silnějšího motoru až v roce 1986, tedy po plných osmnácti letech, ačkoliv mezitím byly připraveny a posléze zamítnuty hned dvě různé patnáctistovky. Poslední modernizace se zrealizovala ještě v roce 1999, tedy 31 let po výrobním debutu. Ta se ale do výroby už nedostala. Zato se dostalo aktivity pana Jirouše z Vrchlabí, který nové Škody 1203 staví dosud.