Škoda eRally Cup má za sebou první soutěž. Nezazářil jsem

Pro připomenutí – před koncem roku spustila Škodovka vlastní esportový soutěžácký projekt, který se jezdí v prostředí známé hry Dirt 2.0 a zúčastnit se můžete na všech myslitelných platformách. Naplánovaných je celkem šest podniků (do toho počítám i březnové live finále, kterému budu s největší pravděpodobností jenom přihlížet), ještě před koncem roku jsme stihli Monte Carlo. A bylo to… obtížné.

Mohl bych se vymlouvat na nedostatek tréninku, před startem jsem opravdu odjezdil sotva pár hodin, i přesto mě však odstup od nejlepších překvapil. Hlavně na kratších erzetách, které jsem se slušně naučil a nebyly tak obtížné, jsem rozhodně doufal v lepší čas. Dám příklad – na rychlostce, kterou vítěz zajel za 2:26,969, jsem ztratil skoro dvacet sekund. A to jsem jel podle mě už docela svižně a na některých mezičasech jenom marně přemýšlel, kde jsem tu třísekundovou ztrátu nabral. Kolikrát to bylo sotva pár stovek metrů projetých prakticky celou dobu na plný plyn a přesto taková propast. Ještě se můžu utěšovat tím, že na nastavení auta jsem zatím naprosto rezignoval, což prý dělá i v tomto virtuálním prostředí hodně. Spíš si ale myslím, že chlapci budou nepoměrně vyježděnější a že jsou jednoduše šikovní. Začínám být docela zvědavý na živé finále.

Škoda vstupuje v Česku do automobilového esportu. Zúčastníme se i my

Ještě k Monte Carlu – na suchu se mi jelo docela hezky, problém jsem měl jenom ve vracečkách přes ruční brzdu. Plynulé smýknutí prudkou zatáčkou se mi zoufale nedařilo. Ještě daleko větší problémy ale následovaly na úsecích s proměnlivým povrchem, kdy se suchý asfalt střídal s mokrými pasážemi, občas se objevil sníh nebo i led. Hlavně na brzdách jsem musel dávat pozor, občas bylo nutné upravit i stopu v zatáčce.

Tady mám vůbec obří rezervy. Když jsem díky degradaci povrchu viděl, jakou stopu volili chlapci přede mnou… no, jeli nějak jinak. A jak jsem už napsal, o hodně rychleji. Vůbec největší ztrátu jsem nabíral na kompletně zasněžených a zledovatělých úsecích, kde jsem si taky nejvíc všímal odlišné stopy.

Austrálie se tak začínám trochu obávat, taky se jezdí na hodně klouzavém podkladu. Trénuju víc než před Monte Carlem, rychlostní zkoušky jsou však delší a s velmi rychlými pasážemi, kde reálně hrozí totální destrukce vozu. A vzhledem k tomu, že na absolvování soutěže máme jenom jeden pokus, znamená taková bouračka konec v soutěži.

V prvé řadě bych tedy rád dojel, a pokud z toho bude lepší než 122. místo z 361 jezdců (tolik se nás sešlo v Monte Carlu), budu jenom rád. A ještě bych si přál o něco menší ztrátu (takhle jsem s časem něco přes hodinu a pět minut ztratil na prvního skoro deset minut…). Abych toho ale nechtěl moc.

Austrálie startuje už zítra, na odjetí soutěže máme stejně jako v případě Monte Carla týden. Dám vědět.