Skokan Jan Matura: Jezdím rychle, ale nejsem kamikadze!

26. 5. 2013 • 08:00

Jeho odvážné kousky berou dech, zvláště když letí přes dvě stě metrů do dálky. Jaký je nejlepší český skokan na lyžích Jan Matura za volantem?

Rozhodně nepůsobí jako nějaký poblázněný kamikadze. Mluví spíše tiše, žádná energická gesta. Jak se později v průběhu rozhovoru přizná, občas jede svižněji, ale jinak nemá potřebu vybíjet si za volantem adrenalin. S lyžemi na nohou je to prý ovšem jiný šálek kávy.

Opravdu jste se na skokanském můstku nikdy nebál spustit do té laicky viděno strašné hloubky?

K lyžování mě přivedl táta, který trénoval. Začal jsem skákat jako dítě na sněhových můstcích, až přišly ty největší, mamutí. Za více než pětadvacet let mě strach nikdy nepřepadl.

Na lyžích jsem zatím skočil nejdále 224,5 metru. Měl jste na tachometru tuto číslici při jízdě?

Na sedadle spolujezdce mám maximum 240 km/h na dálnici z Prahy do Liberce. Sám jsem jel nejrychleji 218 km/h.

Je horší zažít nehodu na silnici, nebo pád po nepodařeném dopadu ze skokanského můstku?

V našem sportu k nepříjemným karambolům občas dochází. Ale pokaždé je to s menším rizikem, než když se cokoliv přihodí za volantem.

Máte takovou zkušenost?

Naštěstí jenom jednu vážnější, při které se kromě auta nikomu nic nestalo. Povedlo se mi to ve třiadvaceti letech s favoritem, mým prvním autem.

Na sněhu jsem neodhadl brzdění. Po dost ošklivě vypadající havárii to odnesla jen karoserie, i když hodně.

Poznamenal vás tento nepříjemný zážitek?

Pamatuji si ten moment dodnes. Pořád mě občas dost zamrazí z představy, že stačí zlomek sekundy a člověku pak už nemusí být žádná rada dost platná. Naštěstí se mi od té doby nic nestalo.

Jezdíte od osmnácti?

Ještě než jsem byl plnoletý, nechal mě táta v okolí Českého Krumlova u babičky občas řídit. Třeba i deset kilometrů. Řidičák přišel hned v osmnácti.

Když jste „zrušil“ favorita, jaká auta ho následovala?

Asi šest let Renault Scénic a teď jezdím čtvrtým rokem stříbrným land roverem. Čtyřkolka je pro mě praktická nejenom v Liberci, kde bydlím a kde se drží hodně dlouho sníh. Občas vezmu rodinu a jedeme na závody. Takže ji využívám opravdu hodně často.

Dá se takovým autem vyjet svah pod můstkem?

Myslím že ne, sklon třiatřicet stupňů je opravdu dost drsný. Vím, že už se o takový kousek pokoušeli lidé na motorce, ale bez úspěchu. Já jsem s ničím podobným zatím nekoketoval a ani nemám potřebu to zkusit.

Váš reprezentační kolega Jakub Janda je známý vášní k závodům formulových vozů. Neláká vás to?

Tenhle bacil mě zatím příliš neinfikoval. Na druhou stranu nemám problémy vedle Jakuba si sednout, když řídí auto na závody. Je na tom podobně, jako když řídím já.

Kolik ročně najezdíte?

V průběhu zimní sezony většinou cestujeme mezi Německem, Rakouskem, Itálií a Švýcarskem. Ročně to obnáší kolem padesáti tisíc kilometrů – a to počítám kilometry jako spolujezdec. Sám asi nedám víc než třicet tisíc.

Co řídíte cestou na závody?

Máme k dispozici dva Citroëny Jumper v delší úpravě. Do jednoho se naskládá šest závodníků, do druhého technik, trenér a všechny lyže, což obnáší dvanáct párů. Každý máme „skočky“ podle své výšky. Nejmenší mají délku 245 a nejdelší 265 centimetrů. Máme vyzkoušené, že se bez problémů vejdou.

Nezasáhl vás motorismus jiným způsobem, než je pouze řízení vozu?

Když byla řeč o Jakubu Jandovi, je to týmový zásobitel motoristickými časopisy. Někdy mám pocit, že kupuje snad všechno. Půjčuji si je od něj a počtu si o nových modelech nebo zajímavostech z techniky. Auto je pro mě ovšem především dopravním prostředkem, který potřebuji ke každodennímu životu. Přiznávám ale, že jako správný chlap si rád za volantem zablbnu.

Co to znamená?

S kolegy z reprezentačního družstva jsme měli možnost svézt se po okruhu v Mostě závodní fiestou. Pravda, když si člověk uvědomil, že to není jeho auto, a znal jeho hodnotu, nenaložil mu tolik, kolik by to ve skutečnosti chtělo. Ale i tak to bylo pěkné svezení. Taky se mi podařilo vyzkoušet si motokáru a nedávno po závodech v italském Val di Fiemme jsem si na zledovatělém oválu spíše zaklouzal než zajezdil se Subaru Impreza STI.

Oslovuje vás motoristický sport?

Rád se podívám na formuli 1 a obdivuji rallye. Když ze záběrů vidím, jak ve velkých rychlostech lítají po úzkých cestách nebo silnicích, před takovými

řidiči smekám.

Platíte pokuty?

Přiznávám, že nejsem andílek a občas mě zastavují kvůli rychlosti. Pokaždé je to jen o deset nebo patnáct kilometrů více.

Říkal jste, že nemáte problém sednout si na sedadlo spolujezdce, když jedete na závody. Platí totéž i v civilu?

Jistě. Manželka také ráda řídí, takže nemám problém půjčit jí auto. Ještě se nestalo, že by třeba jen něco drobně škrábla. Hodně mě potěšilo, když náš dvouletý syn Matěj bez problémů napoprvé zvládl cestu z Liberce k babičce do Českého Krumlova. Od té doby se mu cestování líbí.