Skončí osoba blízká? Neumřela. Žít bude dál!

Nezajistil jsi, aby se tvým autem nepáchaly přestupky, tak plať! To je princip novely zákona o silničním provozu, jejíž platnost v Česku začíná 19. ledna. Zkrátka a dobře, pokud dojde k neoprávněnému zastavení, stání či změření automatizovaným kamerovým systémem a nebude to příčinou nehody, dostane provozovatel vozidla (jednodušší by bylo psát „majitel“, ale mnohdy to není totéž) obsílku s výší pokuty.

Jestliže ji do 15 dnů uhradí, bude věc odložena a případ tím končí. Když ne, věc se bude dál šetřit. Nepodaří-li se dohledat či usvědčit viníka, podle ministerstva dopravy zaplatí provozovatel vozidla.

Zákonodárci si tak slibují mimo jiné zrychlení vymáhání pokut. Motorista nemusí nikam chodit nic vysvětlovat a ušetří si čas. Není samozřejmě těžké

domyslet si, že pravým a jediným důvodem je zjednodušení pro úředníky – přestupky spadají do ranku obecních policií a vybrané peníze jdou obci, která vyzvala provozovatele vozidla k uhrazení určené částky. O bezpečnost provozu tu pochopitelně nejde.

Ptali jsme se za vás: Ministerstvo dopravy k osobě blízké

Tzv. osoba blízká za 10 dní končí: Za přestupky bude odpovědný majitel auta

Když se bráním

Nejen nám se nezamlouvá, že novela nutí provozovatele udávat sebe a své blízké. Nejhorší na tom je, že i když označíte coby majitel skutečného viníka, stejně se musíte do konce řízení klepat, jestli se ho podaří usvědčit.

Pokud ne, pokuta jde totiž za vámi. Body sice nedostanete, ale za původní přestupek zaplatíte tak jako tak. Spácháte totiž nový správní delikt nezajištění: „aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích“.

Že to prakticky nejde zajistit a odporuje to zdravému rozumu? „Požadovat po vlastníkovi, aby zajistil, že s jeho vozidlem nikdo nespáchá přestupek, je nejen neetické, ale hlavně fakticky nemožné,“ kroutí hlavou oslovený právník Tomáš Beran.

Babské rady

Samo znění zákona je velmi komplikované – asi proto se už před půldruhým rokem po vyhlášení znění novely objevila panika, že nám ruší osobu blízkou. Tak to ale není: právo nevypovídat vůči sobě či osobě blízké je nepopíratelné a zakotvené Listinou základních práv a svobod. Jenže ho legislativci chytře obešli onou objektivní zodpovědností provozovatele – ten měl zkrátka nějakou povinnost, a nesplnil ji.

Pro lepší pochopení – ve finále je úplně jedno, že jste nebyli doma a nemohli autem jezdit, nebo nechcete výpovědí ublížit sobě, manželce, manželovi či dětem. Nebo že uvedete viníka, ale toho se nedaří usvědčit. „Tento správní delikt je postaven na objektivní odpovědnosti, takže se ani nezkoumá zavinění, tedy jestli to majitel mohl nějak ovlivnit – až na výjimky, jako je například odcizení vozidla. Vlastník auta tak odpovídá přímo za výsledek, to znamená porušení pravidel, aniž by se zkoumalo, jestli tomu mohl zabránit. Ministerstvo to takto vymyslelo a záměrně ohnulo pro právní stát zcela neakceptovatelným způsobem, aby lidé sebe nebo jiného udávali a penězovod z pokut zůstal nedotčen,“ rozčiluje se právník.

Stačí malá nehoda…

V žádném případě nechceme dávat nepoctivým šoférům návody k obcházení správního řízení. Nesouhlasíme však s tím, že by se měla takto ignorovat práva občanů kvůli zjednodušení práce úřadů.

Jako obrana se nabízí především kombinování slabých míst zákona: například využití toho, že se celý postup nepoužije, když vedl k dopravní nehodě. Stačí taková, která se nemusí hlásit policii, což správní úřad nebude mít jak ověřit ani vyvrátit.

Jednou z rad, jak řešit novou situaci, by mohlo být uvedení osoby „velmi vzdálené“. „Již se vyrojilo mnoho fíglů na zrušení institutu osoby blízké. Jenže pokud úřad nedohledá osobu velmi vzdálenou, má možnost zastavit správní řízení. Následně zahájí nové přímo s provozovatelem vozidla, který odpovědnost ponese, aniž by mu byly uděleny body. Tudíž zaručené informace, jak se odpovědnosti vyhnout, zas až tak zaručené nejsou,“ vysvětluje Martin Novák z ministerstva dopravy. My k tomu ještě dodáváme, že jestliže se správnímu orgánu náhodou podaří usvědčit vás ze lži, zaplatíte další pokutu 10 000 korun.

Existují ale i jiné výklady. „Pokud uvedete jako řidiče například někoho z Číny, bude správní úřad povinen správní řízení s dotyčným zahájit,“ oponuje Beran. Když se ho úředníkům nepodaří zkontaktovat, což se nepovede, pak nebudou moci zahájit správní řízení s provozovatelem – ten jim totiž identitu řidiče sdělil a tím splnil povinnost, teprve s jejím nesplněním zákon spojuje možnost zahájit správní řízení proti majiteli.

Pozor na jednu věc: nepomůže označit viníkem reálnou osobu, která pak odmítne vypovídat s odvoláním na své právo. „Provozovatel musí vědět, kdo vozidlo řídil, to znamená musí znát celý řetěz až ke skutečnému řidiči. Když se odkážete jen na to, že jste auto někomu půjčili, a dál se o věc nestaráte, dostanete pokutu za to, že nevíte, kdo vůz řídil,“ popisuje úskalí Beran.

Viděno v cizině

Ministerstvo dopravy nezakrývá, že se při přípravě zákona inspirovalo v zahraničí. „Z osoby blízké se stal nešvar, který byl dost často zneužíván k vyhnutí se odpovědnosti za porušení silničních pravidel,“ říká mluvčí resortu Martin Novák.

Třeba Odbor dopravně správních činností pražského magistrátu evidoval za loňský rok kolem šesti set případů, které musely být zastaveny právě kvůli osobě blízké. Nicméně i tam jsou si vědomi mezer, které stávající znění legislativy dává. „Návody zveřejňované v médiích nejsou až tak nepravdivé, neboť institut osoby blízké jako takový zrušen nebyl a vychází z našeho ústavního pořádku,“ potvrdila nám Tereza Králová z pražského magistrátu.

Také na ministerstvu počítají s možností soudních tahanic. „Lidé se v případě nesouhlasu s rozhodnutím mohou odvolat. Úplně konečnou institucí, jež může potvrdit, či vyvrátit správnost rozhodnutí příslušným orgánem, je soud,“ končí. S množstvím soudních tahanic, které se ve finále mohou táhnout roky, souhlasí i oslovený právník. „Jestli tohle okaté, účelové a prvoplánové obcházení Listiny základních práv nezruší Ústavní soud, tak už nevím, co jiného by měl,“ říká Tomáš Beran. Ten je přesvědčen, že novinka pod návalem soudních pří doputuje dřív nebo později k Ústavnímu

soudu, který ji opravdu zruší.

V praxi se tak možná nic nezmění: někteří motoristé bez váhání sklapnou paty a přiznají chybu, jen aby měli věc za sebou. Jiní využijí mezer zákona a budou jednání natahovat, soudit se a hledat osoby velmi vzdálené.

A přitom by stačilo jediné konstruktivní řešení: neschovávat dohled na silnici za kamerovým systémem či pokutovými bločky za okno, ale přikázat strážcům zákona, aby přestupky řešili hned na místě.

Jaký bude postup?

1. Překročení rychlosti v úseku měřeném automatickým systémem nebo porušení zákazu zastavení či stání.

2. Provozovatel vozidla dostane obsílku s výzvou k uhrazení částky ve stejné výši, jako je bloková pokuta.

3. Pokud provozovatel zaplatí do 15 dnů včetně, je případ odložen. Jestliže uvede viníka, vyšetřování pokračuje.

4. Viník je usvědčen, tím pádem povinnosti provozovatele končí. V opačném případě, jestliže se nepodaří viníka dohledat či usvědčit, se správní orgán opět zaměří na provozovatele.

5. Provozovatel vozidla dostane výzvu k uhrazení pokuty za správní delikt, kde nezajistil, aby se s jeho vozidlem porušovaly předpisy. Proti tomu se nemůže bránit ani argumenty, že například nebyl doma. Viny je zproštěn jen v případech, kdy prokáže odcizení vozidla, jeho registrační značky nebo převod na nového vlastníka.

6. Provozovatel musí zaplatit pokutu za správní delikt ve výši sankce za původní přestupek. Částka sice nepřevýší 10 000 Kč, ale navýšena je o správní poplatek 1000 Kč za zahájení správního řízení.