Slavný Rudolf Caracciola zemřel před 65 lety. Miloval český závod do vrchu
Nejúspěšnější německý závodník z éry před druhou světovou válkou se zúčastnil i českého závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště, který patřil k jeho oblíbeným.
V Česku je 28. září státním svátkem Den české státnosti, při němž si připomínáme zavraždění sv. Václava, přemyslovského knížete, patrona Čech a Moravy a jednoho z tradičních symbolů českého státu. V naší historii je však toto datum spojeno i s dalšími významnými událostmi – v tento den v roce 1354 se Karel IV. vydal do Říma na svou korunovaci a v roce 1938 vypršelo Hitlerovo ultimátum Československu, které se připravilo bojovat.
Tím se dostáváme k našemu tématu. Nacistická vláda v předválečných letech jako součást propagandy využívala i automobilové soutěže Grand Prix, v nichž dominovali domácí výrobci Auto Union a Mercedes-Benz. Vůbec nejúspěšnějším německým automobilovým závodníkem v období před druhou světovou válkou byl Rudolf Caracciola, jež zemřel před 65 lety, tedy 28. září 1959.
Caracciola se narodil 30. ledna 1901 a už od dětství se zajímal o automobily. Rodiče jej naučili jezdit s jejich vozem Mercedes-Benz 16/45 a ve věku 15 let mu byl vydán řidičský průkaz se zvláštním povolením, díky němuž jej mohl mít ještě před legálním věkem 18 let. Svou závodní kariéru přitom odstartoval na dvou kolech, když v roce 1922 ve svých 21 letech vyhrál v závodě „Kolem Kolína“ na motocyklu NSU.
Když se následně vrhl do světa automobilových závodů, hned po svých prvních úspěšných závodech se úspěšně ucházel o o místo továrního jezdce v Mercedesu-Benz. Už v roce 1923 s mercedesem vyhrál v Baden-Badenu svůj první závod s tomto týmem a o rok později zazářil i vítězstvím v československém závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště. Dokonce o něm říkal, že je jeho oblíbenou soutěží. V roce 1929 tam startoval i v monstrózním Mercedes-Benzu SSK.
Rudolf Caracciola úspěšně závodil už ve dvacátých letech minulého století, ale přesuňme se časem do dalšího desetiletí. Během něhož byl hlavní hvězdou dominance „stříbrných šípů“ na závodních okruzích a už tehdy jej veřejnost znala pod německou přezdívkou „Regenmeister“, kterou bychom mohli přeložit do češtiny jako „mistr deště“. Uměl si poradit s nepříznivým počasím.
Ve třicátých letech se po krátkém angažmá u Alfy Romeo vrátil k Mercedesu-Benz. Současně začala jeho velká rivalita s Berndem Rosemeyerem, továrním jezdcem konkurenčního Auto Unionu. V letech 1935, 1937 a 1938 získal za volantem mercedesů tři mistrovské tituly a jeho účast v automobilových závodech má i další českou stopu.
V pražském Národním technickém muzeu dodnes stojí originální Mercedes-Benz W154, s nímž v červenci 1939 vyhrál poslední předválečnou Velkou cenu Německa na Nürburgringu. Legenda říká, že v monopostu na autentických pneumatikách závodu je dodnes i benzin, s nímž dojel do cíle.
