Střety se stavbaři a údržbou na silnicích: Za všechno můžou jen řidiči?

Vždy když médii proběhne zpráva o tragické nehodě v místě oprav anebo údržby silnic, jsou slyšet výhrady pouze směrem k řidičům – nedodržují rychlost, nevěnují se řízení a jsou z toho mrtví nebo zranění. Další okolnosti nehod už ale nikdo dál nezkoumá!

Zabezpečení něco stojí

Důležitou součástí ochrany pracovníků na silnici je totiž i upozorňující značení – výstražné a předzvěstné vozíky, cedule a tabule, přenosná značení a u větších staveb třeba i zábrany v podobě retardérů, hromad kamení či bariéry ze stavebních strojů. Jenže přiznejme si - jak brzy o omezení víme?

Na menší stavby nebo údržby silnic nižších tříd nás upozorňují zejména cedule práce na silnici a snížení rychlosti, a to ještě jen kousek před samotnou stavbou či místem údržby. Z povolené devadesátky mimo obec musíte snížit na 70, 50 a 30 km/h často na pětníku – rozestupy mezi značkami se počítají jen na desítky metrů. Zejména v méně přehledných místech tak vznikají nebezpečné situace – přes pracující techniku není dobře vidět do protisměru, kudy se dá místo prací objet. A na pracovníka, který by v takovém místě řídil dopravu, narazíte jen zřídka. Riziko střetu s následky i pro pracovníky na silnici je tak nabíledni.

Kdy konečně bude pokračovat výstavba Pražského okruhu?

U velkých a déle trvajících staveb či oprav by však ani semafor či zaměstnanec s praporkem nestačil. Při zadávání stavby se proto v dokumentaci myslí i na zajištění bezpečnosti. Pokud jsou tyto náklady zahrnuty v dokumentaci, hradí je zadavatel, tedy stát. Další zabezpečení je už ale nákladem zhotovitelské firmy, což nám potvrdila například Eurovia ústy mluvčí Ivety Štočkové: „Jaká bezpečnostní opatření zvolí zhotovitel navíc, taková si sám uhradí.“ Většině stavebních firem se ovšem do dalšího zabezpečení, a tedy vyšších nákladů příliš nechce. „Obecně stavební firmy nechtějí platit nic ze svého a až na výjimky se snaží, aby i ochranu jejich zaměstnanců platilo Ředitelství silnic a dálnic,“ popisuje obvyklou praxi odborník na zabezpečení staveb při ŘSD Michal Prášil.

Vážně billboard?

Příliš by firmy ale nestála třeba velká cedule s nápisem typu „Zde staví…“, známá například z budov - takové upozornění by jistě nešlo přehlédnout. Je nám jasné, že to nemůže být plastová deska 5 x 10 metrů, kterou ukotvit a zajistit proti větru není úplně snadné. Ale co třeba poutač z pruhu síťovité látky s natištěným textem? Ministerstvo dopravy nám ovšem ústy mluvčího Františka Jemelky sdělilo, že velké plochy tohoto typu obecně považuje za reklamní poutač s nulovou informační hodnotou, který jen odvádí pozornost od řízení. A proto u dálnic prý nemá co dělat.

Stát chystá v následujících třech letech 172 dopravních staveb. Budou na to však peníze?

Kontrola nula nic?

Přepisy zabezpečení zejména dlouhodobějších staveb vypadají na papíře ideálně - umožňují třeba v místech změny jízdního pásu vytvořit zábrany v podobě umělých bariér ze stavebních strojů či hromad kamení. „Jejich správné naplánování a umístění v dostatečné vzdálenosti od vlastní stavby už mnohokrát zabránilo vjezdu těžkých kamionů do staveniště,“ uvádí Petra Havrlantová ze Skansky. Všimli jste si jich ale někdy na stavbě? Stavebníci argumentují, že ne vždy je na ně místo, nebo to nedovolují místní podmínky. Jenže kontroluje vůbec někdo, zda firmy skutečně bezpečnostní opatření využívají?

Jak vyplývá z vyjádření ministerského mluvčího Jemelky, na základě zákona o pozemních komunikacích a zákona o silničním provozu je to věc v gesci ŘSD, Ministerstva dopravy a Ministerstva vnitra. Jaká je ale skutečnost?

„Ministerstvo dopravy sice stanovuje na dálnici projekt přechodného dopravního značení, ale pak přímo na stavbě nic nehlídá. My se o to snažíme, ale nejde stihnout vše, pokud to sám stát jako objednatel nemá jako jednu z priorit,“ říká Prášil.

Dálnice D11 by měla končit na hranicích do roku 2026, slibuje nově ministr dopravy

Přímo se tomu nevěnuje ani policie, není to prý její povinnost - může se tím ale zabývat v rámci své běžné agendy. „Pokud policie například zjistí poškození či absenci dopravního značení, upozorní na ohrožení nebo porušení bezpečnosti a plynulosti provozu příslušné úřady,“ popisuje praxi policejní mluvčí Hana Rubášová a dodává: „Policie ovšem nemá kompetenci a není ani v jejích silách kontrolovat, zda použité dopravní značení či zařízení odpovídá vydanému stanovení místní nebo přechodné úpravy provozu.“

Ukazuje se tedy, že na papíře všechna bezpečnostní opatření fungují, ale v praxi už je to docela bída. Na řidiče si stát došlápne - stále vymýšlí bezpečnostní akce a pranýřuje je za vyšší rychlost. Bude ale přísnější i na své lidi, kteří jsou koneckonců placeni i z motoristických daní?

Kolik jich vlastně je?

Kromě zpráv z tisku popisujících samotný střet a jeho důsledky se nedoberete už žádných dalších informací, natož komplexních čísel o nehodách se stavbaři nebo údržbou. Speciální kolonku na tyto nehody policie nevede, nemá ji ani Ministerstvo dopravy. Jediná alespoň trochu vypovídající data shromažďuje ŘSD, a to ještě jen z úseků, jež mají na starosti Střediska správy a údržby dálnice. Z jejich dat nashromážděných během let 2011 až 2019 z necelého tisíce kilometrů dálnic vyplývá, že počet střetů za poslední roky roste. Zatímco v roce 2016 jich bylo 47, loni již 76, což představuje vzestup o více než polovinu případů.

Víte, že…

… u dlouhodobějších staveb se nesmějí používat příčné prahy či retardéry, jež by vás upozornily na vjetí do staveniště?

… většina střetů se stavbaři nebo pracovníky údržby se odehraje za denního světla mezi 8. a 14. hodinou?

… zádržné bariéry nesmějí být z písku ani hlíny? Déšť by totiž mohl vymýt drobné částečky i na vozovku, kam je soustředěn provoz.

Rozpočet fondu dopravy bude letos o 20 miliard vyšší. Přesáhne 100 miliard

Svět motorů 21/2020