Stylovka za zajímavé peníze? Řídili jsme Lancii Ypsilon Momo Design
Tentokrát vám neukážeme nějaký vyloženě atraktivní youngtimer, ale věříme, že i tohle italské supermini může být zajímavé.
Možná si myslíte, že model Ypsilon je jen prapodivná škatule, která se dobře prodává v Itálii. Má ale docela dlouhou tradici. Všechno to začalo už v roce 1985, kdy pod Lancii patřila značka Autobianchi, jejíž poslední model Y10 se prodával i pod značkou Lancia. O deset let později se objevila první Lancia Y s poměrně povedeným designem, který navrhl Enrico Fumia. Určitě si vybavíte tu příď s malými světlomety.
My se ale posuneme do roku 2003, kdy se objevila druhá generace Ypsilonu. Opět ale šlo pouze o třídvířko na základech Fiatu Punto, tentokrát jeho druhé generace. Ypsilon už nebyl nízký malý hatchback, ale měl spíš vyšší stavbu karoserie. Design tentokrát vytvořil Mike Robinson a od předchozí verze se lišil dost radikálně. Byl prý inspirován starou Lancií Ardea, což vyniká zejména na velké a vysoké chromové masce.
V našem případě jde o faceliftovanou verzi s jinou maskou a kulatými mlhovkami, která podle mě vypadá lépe než starší model. Vzadu jsou na výšku orientovaná zadní světla a chromovaný rámeček kolem registrační značky. Právě zadní část se mi líbí snad ještě víc než ta přední.
Dvoubarevné lakování navazovalo na dávné tradice značky a objevilo se u všech akčních edicí, takže ani u Momo Design nemůže chybět. Skvěle vypadají i originální šestnáctipalcová kola. Celkově bych Ypsilonu dal za vzhled a styl asi plný počet.
Prémiový interiér?
Po otevření dveří mne překvapí jejich tloušťka a masivnost. Navzdory zvenčí miniaturním rozměrům (s výjimkou výšky přes 1,5 metru) nepůsobí interiér nijak stísněně. Jsou tu i kvalitní materiály (například příjemná látka na palubce a výplních dveří), protože Ypsilon měl být prémiovější alternativou ve třídě malých hatchbacků.
Slícování a zpracování je dobré i po letech a v autě stále nic nedrnčí. Navíc černou barvu rozbíjí spousta stříbrně lakovaných dílů. A také výbava byla vedle mnohdy spartánských Punt dost bohatá – autorádio s přehrávačem CD, posilovač řízení, nastavitelný kožený volant, centrální zamykání na dálkové ovládání, elektrická okna a zrcátka.
Sedadla edice Momo jsou čalouněná kombinací kůže a alcantary, jiný je v této verzi i volant. Sedačky tvarově vyhovují spíše menším postavám, ale jsou pohodlná. Milovníci sportovního tvarování a výrazného bočního vedení se budou muset poohlédnout jinde. Budíky umístěné uprostřed jsou trochu netradiční, ale vypadají dobře a sluší jím i bílý podklad.
Zadní sedadla na výšku pojmou dospělé pasažéry lépe, než byste od auta s takovým půdorysem čekali. Ovšem jen dva, Ypsilon je čtyřmístný. A i podélný prostor ujde, když lavici posunete maximálně vzad. Jestliže ale naopak preferujete místo v kufru, můžete jejím posunem zvětšit zavazadelník a udělat zadní sezení skutečně nouzové. Rozsah posunu je 27 centimetrů.
Navíc i zadní opěradla nabízejí možnost nastavení sklonu v rozmezí až 15 stupňů. Rozvor je pouhých 2388 milimetrů a dá se říct, že Lancia z něj vytřískala maximum. Výškově je prostor poněkud otevřen velkým panoramatickým střešním oknem, které ale krásně prosvětlí interiér a navíc je jeho přední polovina otevírací.
Jak jezdí?
Nabídka pohonných jednotek obsahovala naftovou třináctistovku pro spořílky a benzínové motory s objemy 1,2 a 1,4 litru. Druhý zmíněný s šestnácti ventily a výkonem 95 koní v 5800 otáčkách se nabízel i se šestistupňovou převodovkou, jakou má i testovaný kousek. Točivý moment je 128 Nm a najdete jej ve 4000 otáčkách. Výkon jde na přední kola s nezávislým zavěšením MacPherson a stabilizátorem, vzadu je odpružení pomocí torzních tyčí. Standardem byly vpředu kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, vzadu bubnové.
Jenže provedení Momo Design nabízelo kotoučové brzdy i na zadní nápravě, takže z maximálních 175 km/h zastavuje o fous lépe. Není to ale žádný sporťák, na stovku zrychluje přes 10 sekund. ABS a EBD nabízela Lancia také vždy, stejně tak posilovač řízení (vybavený navíc režimem City, kdy volantem otočíte pouhým malíčkem), který pomáhá celkem hodně, přesto ale z řízení stále máte nějakou zpětnou vazbu.
Nelze říct, že by Ypsilon nabízel žádné nebo špatné řidičské zážitky. Má pouze větší náklony v zatáčkách, ale on je spíš miniaturním půdorysem určený do města, kde nabídne výborné manévrovací schopnosti. Ovšem originální šestnáctipalcová kola mu udělují poněkud tužší charakter. Pedály brzdy i spojky reagují dost ostře.
Když druhou generaci vystřídala v roce 2011 ta třetí, byla už Lancia na cestě k dnešnímu zoufalému stavu hledání vlastní identity. Třetí Ypsilon se dokonce na britských a japonských ostrovech prodával pod značkou Chrysler. Když byl prodej ostatních modelů Chrysleru v roce 2017 ukončen, mělo brzy dojít i na Lancii.
Zatím stále žije, ovšem pouze s modelem Ypsilon a pouze na domácím italském trhu, kde prodejní čísla stále ještě ospravedlňují převlékání Fiatu do luxusnějších šatů. Je ale otázkou, jak dlouho to vydrží a co se se slavnou značkou stane. Obávám se toho nejhoršího.
Ypsilon sice na první pohled tak nevypadá, ale jde o celkem důstojný model kdysi pokrokové značky. Možná technicky jde jen o převlečené Punto, ale převlečené důkladně a velmi pohledně. Myslím, že se v případě Ypsilonu nemá italská značka zač stydět. Ceny se pohybují v rozmezí 30 až 70 tisíc v závislosti na verzi a výbavě, což je méně, než na kolik vás přijde srovnatelni rivalové jako Škoda Fabia nebo Volkswagen Polo. Jako druhé auto do rodiny zapadne skvěle a svou roztomilostí určitě neurazí ani mužskou část rodiny.
