Řídili jsme Volkswagen Corrado G60. Opravdu je to jedna z nejlepších předokolek?

Volkswagen sice měl v osmdesátých letech v nabídce sportovní kupé Scirocco, to ale stárlo. Začal tedy připravovat nástupce, který bude mít opět úspěch. Nakonec se ale nový typ tak odlišoval, že dostal nové jméno a vyráběl se současně po boku Scirocca.

Jmenuje se Volkswagen Corrado a poprvé se představil v Paříži v roce 1988. Jméno pochází ze španělštiny a vyjadřuje běh nebo pronásledování. Vzhled působí mnohem agresivněji, než tomu u VW v té době bývalo zvykem. Podobně drsňácká auta zkrátka logo německého výrobce nenosila.

Produkce začala v témže roce, ale nebylo to v sídle automobilky ve Wolfsburgu. Corrado totiž vznikalo u firmy Karmann v Osnabrücku, kde připravili i několik prototypů kabrioletu, ale ty se vyrábět nikdy nezačaly.

S výsuvným křídlem

Sportovně střižený design kompaktního třídveřového kupé vytvořil Herbert Schäfer, který se rozhodně inspiroval tvary první generace Scirocca. Příď s hranatými světly lehce připomíná modely Jetta a Vento. Na bocích se rýsují vystouplé blatníky, celkově auto působí dost agresivně. V zádi je ukryté aktivní zadní křídlo navržené specialisty od Porsche, které se vysouvá automaticky v rychlosti 120 km/h, ale můžete jej ovládat i manuálně. Zajišťuje snížení vztlaku na zadní nápravě až o 64 %.

Celkově byla navíc karoserie stavěna tak, aby byla co nejtužší. To vše mělo za následek, že ve své době bylo Corrado dost drahé. Ale také aerodynamické, součinitel odporu vzduchu 0,32 překonal až později Opel Calibra.

Řídili jsme Opel Kadett GSi 16V. Je to úžasná připomínka, jak auta bývala bezprostřední

Corrado také dokázalo na silnici konkurovat i ještě dražším kupé od Porsche nebo BMW. Dost možná to bylo právě tohle auto, které zahájilo vzestup automobilky mezi nejlepší německé výrobce. A skvěle vypadá dodnes, i když potkat neupravený kus je skoro nemožné. Na tom z našich fotek asi nejvíce zaujmou velká moderní kola Borbet (7,5 x 17 s ET35) z roku 2018. Kromě mračítka, které je decentní, byste ale na autě jinak hledali tuning marně.

Poloha za volantem je takřka ideální

Kompaktní třídveřové kupé je čtyřmístné, v pěti by se posádka opravdu nedůstojně mačkala, už takhle to na zadních sedadlech není žádná sláva. To na předních si ale krásně pohovíte, navíc jsou i výškově nastavitelná a fantasticky tvarovaná včetně bočního vedení, takže v ostrých zatáčkách opravdu podrží. Nejvíc se mi líbí jejich nízké ukotvení u podlahy.

Nastavit si můžete i polohu kůží potaženého volantu. Pozice řidiče nemá díky tomu daleko k té ideální, i střední část palubky (inspiraci v Passatu nezapře) je natočena k jeho zornému poli. Strop mi přijde ale hodně nízko a pro basketbalisty to vážně asi vhodné auto nebude. Kufr v zadní části je díky výklopným dveřím velmi dobře přístupný. Nabízí slušný objem 300 litrů, který lze zvětšit na 838 litrů sklopením zadních opěradel.

Řídili jsme Alfu Romeo 156 GTA. Její motor je fakt mistrovské dílo

K bohaté výbavě patřily mlhovky, elektrická a vyhřívaná zrcátka, posilovač řízení a ABS. Ergonomie ovládacích prvků je příkladná, na vše dosáhnete a nic nemusíte hledat. I pasivní bezpečnost a tuhost karoserie je na tak staré auto na velmi slušné úrovni.

Jak jezdí?

Jak už bylo u Volkswagenu tradicí, mělo kupé motor vpředu a pohon předních kol. Technika využívala komponenty druhé generace Golfu a jeho platformu A2. Výjimkou byla jen verze VR6, která použila některé komponenty z nově vyvíjené platformy A3.

Přední náprava MacPherson pochází z dvojkového Golfu a převzatá je prakticky bez úprav. Zadní vlečená náprava je na zkrutné příčce, což je pro změnu systém známý z Passatu B3. Na obou nápravách jsou teleskopické tlumiče, vinuté pružiny (v tomto případě zkrácené) a stabilizátory. Hřebenové řízení je krásně citlivé a přesně víte, co se s koly děje. Za nimi jsou kotoučové brzdy, přední s vnitřním chlazením. Soustava je tříokruhová s ABS a funguje skvěle, takže o deceleraci nemusíte mít strach.

Široká nabídka motorů startovala na osmnáctistovce, která byla u modelů G60 doplněná G-dmychadlem  - to je oficiální název používaný VW pro mechanicky poháněné dmychadlo. Dále byl v nabídce dvoulitr a vrcholné verze VR6 o objemech 2,8 a 2,9 litru.

Zde jde právě o verzi G60, jak si můžete přečíst vzadu i na středovém tunelu v interiéru. Přeplňování udělalo z Corrada velmi rychlé kupé, které na stovku zrychlí za 8,3 sekundy. Motor máte neustále tendenci hnát na limit jeho možností, abyste si jízdu užili, dokud z pětapadesátilitrové nádrže nezmizí poslední decka benzínu.

I v klidném režimu Corrado jezdilo za 9 litrů. Ovšem pozor, traduje se, že G-dmychadlo vydrží jen 100 tisíc kilometrů, pak vás čeká jeho repase nebo výměna. Ale do ní se investice rozhodně vyplatí.

Volkswagen Corrado slaví 30 let: Zahájilo útok na vrchol!

U převodovky vsadil Volkswagen na pětistupňový manuál, který je naprosto přesný. Stačí si s ním a s plynovým pedálem správně hrát a využívat perfektní rozložení hmotnosti, Corrado se vám následně odmění skvělým chování a neutrálností v zatáčkách. Až na limitu se projeví nedotáčivost, při prudkém ubrání plynu zase naopak přetáčivost.

Díky naprosto komunikativnímu přesnému strmému řízení a fantasticky vyváženému podvozku ale vše přesně cítíte. Brzdy jsou silné, snad až předimenzované, což vám dodává důležitý pocit jistoty při rychlé jízdě.

Krásný zvuk doplňuje i nezbytné odfukování z výfuku. Jediné, na co bych potřeboval více času, je řazení podle poslechu, abych lépe trefoval ideální otáčky k přeřazení. Během poměrně krátké chvilky za volantem jsem měl tendenci motor spíše podtáčet.

Volkswagen auto nacpal výbavou a technikou, hmotnost se pohybovala kolem 1,2 tuny. Jízda je pochopitelně ovlivněná koncepcí pohonu předních kol.

Dnes rarita

Známý britský motoristický novinář a závodní jezdec Tiff Needell prohlásil, že Corrado patří mezi jednu z nějlepších předokolek a já se s ním opravdu nebudu přít. Sice jsem ještě neměl možnost vyzkoušet prý absolutně nejlepší Integru Type R, ale Corrado i tak považuji za nadprůměrně dobré - a to i dnes.

Volkswagen Scirocco končí. Takto příběh sportovního kupé v roce 1974 začal

Ve své době však Corrado konkurenci nemělo a všechny ostatní předokolky zadupalo do země. Nejlepší je komunikativnost všech ovládacích prvků. V roce 2003 se Corrado objevilo v Top Gearu a Richard Hammond jej tehdy označil za budoucí klasiku, protože je skvělé. A vidíte, už je to tady.

V roce 1995 přišla tohle kupé automobilová smrtka. Celkem vzniklo 97.521 exemplářů, takřka polovina z nich skončila na německém trhu. Nabídka verze G60 ale byla ukončena již v roce 1993, Volkswagen považoval verzi VR6 za plnohodnotného nástupce.

Na oblibě kupé se nic nezměnilo, fanoušci jej uctívali dál a magazíny jej pravidelně označovaly za jeden z nejlepších řidičských Volkswagenů všech dob. Velmi dobré dílenské zpracování dodnes neprojevuje zásadní nedostatky, navíc je Corrado odolné vůči korozi a obecně dost spolehlivé.

Ojetinu v původním stavu ale budete hledat těžko, většina kusů skončila poznamenaná tuningem.

Originální díly včetně těch karosářských jsou ale drahé a některé se už špatně shánějí.

Pokud ale Corrado máte, vyplatí se jej udržovat, je to krásné a neobyčejné auto od obyčejného výrobce, které si už drží svou vyšší cenu. Aktuální ceny v Česku se pohybují v rozpětí 130 až 200 tisíc korun, přičemž právě verze G60 jsou nejlevnější. Nejvíce dáte za VR6. Za dobrou péči se odmění výdrží a spolehlivostí a ještě vás bude bavit při každé jízdě.