TEST Abarth 500C – I muži mají své dny

Fiat 500 je krásné, stylové auto a když vám bude někdo tvrdit opak, nevěřte mu. Na druhou stranu je fakt, že mu nelze upřít neskrývanou snahu zalíbit se především ženám. Existuje ovšem i čestná výjimka - z Abarthu 500C totiž testosteron přímo stříká.

Poctivý tuning

Může za to pochopitelně agresivní bodykit, tvořený předním nárazníkem s obrovským nasávacím otvorem a přívody vzduchu k brzdám, dále pak nástavce prahů a pochopitelně též zadní nárazník s difuzorem, výdechy brzd a dvěma koncovkami výfuku. K zahození není ani dvoubarevná karoserie, přičemž ve spodní části se v našem případě jedná o typickou „abartí“ leteckou šeď.

Pokud byste snad chtěli nad vizáží abarthu jen otrávěně mávnout rukou jako nad další zbytečnou bižuterií, pak se ovšem hluboce mýlíte - to, co je u Focusu RS, Mini JCW, Clia RS a daších ikon hot-hatchů jen designován záležitost, to jsou u Abarthu 500C skutečně funkční otvory, které začínají a končí tam, kde mají. A pak kdo je tady chlap…

abarth testy malevozy

S geny pandy

Interiér je bohužel stejný, jako u ostatních pětistovek... Narážím na zbytečně tlustý středový panel a vysoký posaz na „krátké nohy a dlouhé ruce“. Prostě panda... Navíc se z nepřehledného rychloměru prakticky nedá odečíst rychlost jízdy. Jsou tu ovšem i příjemnější stránky - sedadla sice nedrží tělo nijak zázračně, ale rozhodně lépe, než drtivá většina ostatních miniaut. A pak je tu ten volant... nejen že dobře vypadá, ale zároveň má jeden z nejlépe tvarovaných věnců v kategorii hot-hatchů. Drží se přímo božsky.

Namísto řadicí páky je na středovém panelu shluk čtyř tlačítek a u podlahy najdete pouze dva pedály. Neklamný to důkaz, že budu mít co do činění s robotizovanou převodovkou, vzletně pojmenovanou Abarth Competizione. No nazdar… Alespoň že volant disponuje pěknými pádly řazení, takže by nemuselo být úplně zle.

Oheň a síra

Hned po nastartování je podle brumlání laděného výfuku ´a la Maserati patrné, že tady se na efekt dá mnohem více, než u decentního punta. Pětistovka je prostě rebel a dokazuje to hned po rozjezdu, jenž je také doprovázený hlubokými tóny „laďáku“. Ovšem čím déle s ní jezdím, tím více si říkám, že by ten zvuk mohl být ještě výraznější a nasupenější; tak pěkně to zní. Zejména pak v režimu Sport, jenž se volí stiskem tlačítka na palubce.

Ačkoli je výkon motoru poměrně skromný, 500C vyrazí při každém plynu s chutí vpřed a vůbec nemám pocit, že bych dynamicky nějak strádal. Starší motor T-Jet reaguje na povely plynového pedálu takřka s „multiairáckou“ rychlostí a spontánností, prodleva turba je v nízkých otáčkách jen minimální a ve vysokých prakticky nulová, navíc se motor ochotně vytáčí a má docela sympatickou špičku, i když posazenou hodně nízko - na šesti tisících.

Je tu ovšem ta zpropadená převodovka. Ta se v automatickém režimu chová stejně hrozně jako všechny ostatní, to znamená, že si škubavě řadí, kdy si usmyslí a komfort svezení tak dostává pěkně na frak. Dokážu si jízdu tomto módu odůvodnit pouze při poskakování v hustém městském provozu. A to poskakování myslím doslova...

Naštěstí si ale mohu řadit pomocí pádel a to je o moc lepší. Škubání při přeřazení lze eliminovat povolením tlaku na pedál plynu a změna rychlostních stupňů netrvá zas tak moc dlouho, přirovnal bych to k době, jíž potřebuje běžný řidič k běžnému přeřazení. Já vím, tohle je sporťák, ale stále jde o mnohem lepší výsledek, než bývá u většiny těchto převodovek běžné.

abarth testy malevozy

Jenže teď tu mám jedno velké dilema. Buď mohu jet tímto stylem pro sebe s tím, že to bude jízda celkem příjemná, ale tak nějak nenápadná a nebo pojedu „pro diváky“ na ulicích. To obnáší nechat se od robota šikanovat škubáním, ale za odměnu se mi dostává při přeřazení pod plným plynem pěkné prásknutí do výfuku.

O to větší škoda je, že si motor nezabublá při podřazení nebo že alespoň nedá meziplyn, jako svého času selespeed v Alfách 147 a 156. Další situace, kdy si Abarth 500C odplivne, je při prudkém polevení tlaku na plynový pedál, ani tehdy ne vždy. Mohl být v tomto trošku důslednější, to je bez diskuze.

Hravá jízda

Největší překvapení mi ale přichystal podvozek pětistovky - s tím u stejnojmenných fiatů totiž nemá vůbec nic společného. Nejen že je sportovně tuhý, což se dalo očekávat, vlastně bych čekal, že bude ještě tužší, vzhledem k proporcím karoserie. Současně ale opravdu velmi slušně tlumí, což je schopnost, kterou má společnou s puntem. Do kabiny proniká opravdu jen minimum rázů a současně se v zatáčkách naklání jen minimálně.

To ale není ten zásadní rozdíl oproti Fiatům 500, jejich nejnovější verze na tom už jsou v tomto ohledu také velmi dobře; tou zásadní odlišností jsou jízdní vlastnosti. To, co jsem dosud znal jako tupě nedotáčivou nákupní tašku se změnilo bezmála v motokáru. Nedotáčivost jakýmsi zázrakem zmizela, respektive byla potlačena skutečně na minimum, 500C báječně drží stopu a bez reptání se obejdou i náhlé změny směru jízdy.

Je přitom až zarážející, jak málo musí asistovat (opět nevypínatelný) systém jízdní stability. Nechává autu opravdu spoustu prostoru, aby se s blížící limitní situací mohl řidič vypořádat sám. V tomto ohledu je spoleh na zadní nápravu, která zůstává za všech okolností stabilní a sebejistá, dobrou práci odvádí pérování i na nerovnostech v zatáčce, kde si pětistovka odskočí jen občas. Jen bych snad při použití této koncepce karoserie kabrioletu očekával tužší karoserii, kroucení na nerovnostech odolává „jen“ stejně dobře jako nejbližší konkurence.

Práci s autem mi usnadňuje i nepřeposilované a vcelku příjemně vyvážené řízení, díky spoustě signálů, které ke mně proudí od podvozku prostřednictvím sedadla a za asistence malých pohybů karoserie je opravdová radost prohánět abartha po okreskách. Do zatáček se vrhá s nadšením a velkou sebejistotou, v oblouku drží směr a nedotáčivost není problém korigovat přitažením volantem. Škoda jen, že dovnitř při stažené střeše celkem dost fouká.

Žádné velké starosti nemá auto ani s přenášením váhy v sérii zatáček a zvládá vcelku statečně i prudké vyhýbací manévry. Ale aby nevznikla nějaká mýlka - s 500C nebudete tak rychlí, jako s ostatními malými hot-hatchi, fyziku a technický původ vozu neoblafnou ani Karlovi následovníci, ovšem na to, že se jedná o pětistovku, je to nečekaně statečný výkon. A tohle všechno jistí brzdy s bezproblémovým účinkem, jen je třeba si dávat pozor na to, že se auto při prudkém brzdění může občas zavlnit.

abarth testy malevozy

Lepší, než byste čekali

Štíře Abarth 500C má můj respekt hned z několika důvodů. Tím prvním je určitě to, že dokázal tak dobře vyladit podvozek Fiatu 500. Tím druhým je znamenitý motor, jenž jede pocitově na víc, než jen 140 koní. A konečně proto, že při jeho stavbě nic neošidili a každý otvor, který na karoserii uvidíte, má svůj smysl a funkci. A to nemluvím už vůbec o tom, že co autu chybí k dokonalosti v oblasti jízdních vlastností, to si vynahradí zábavností.

Jako celek si mě tedy tahle pětistovka opravdu získala a rozhodně to není tím, že bych nebyl momentálně ve formě. Škoda, že to, co já, asi zjistí málokdo, protože dát za 140koňovou pandu 470 tisíc už je možná trošku moc. I když proti mini je to stále ještě zadarmo, tak rozhodnutí nechám na vás.

Plusy

• Stylový design karoserie a doplňků
• Charakterní projev motoru
• Přesné řazení
• Ostré brzdy s rychlým nástupem
• Velmi dobrý jízdní komfort

Minusy

• Volant stavitelný pouze výškově
• Nepřehledný přístrojový panel
• Nekomunikativní řízení
• Nedotáčivá charakteristika podvozku
• Málo místa pro pravou nohu řidiče
• Hlučný a nepříliš kultivovaný motor
• Málo místa na zadních sedadlech