TEST Abarth 500C – I muži mají své dny

Fiat 500 je krásné, stylové auto a když vám bude někdo tvrdit opak, nevěřte mu. Na druhou stranu je fakt, že mu nelze upřít neskrývanou snahu zalíbit se především ženám. Existuje ovšem i čestná výjimka - z Abarthu 500C totiž testosteron přímo stříká.

Poctivý tuning

Může za to pochopitelně agresivní bodykit, tvořený předním nárazníkem s obrovským nasávacím otvorem a přívody vzduchu k brzdám, dále pak nástavce prahů a pochopitelně též zadní nárazník s difuzorem, výdechy brzd a dvěma koncovkami výfuku. K zahození není ani dvoubarevná karoserie, přičemž ve spodní části se v našem případě jedná o typickou „abartí“ leteckou šeď.

Pokud byste snad chtěli nad vizáží abarthu jen otrávěně mávnout rukou jako nad další zbytečnou bižuterií, pak se ovšem hluboce mýlíte - to, co je u Focusu RS, Mini JCW, Clia RS a daších ikon hot-hatchů jen designován záležitost, to jsou u Abarthu 500C skutečně funkční otvory, které začínají a končí tam, kde mají. A pak kdo je tady chlap…

abarth testy malevozy | Zdroj: acz

S geny pandy

Interiér je bohužel stejný, jako u ostatních pětistovek... Narážím na zbytečně tlustý středový panel a vysoký posaz na „krátké nohy a dlouhé ruce“. Prostě panda... Navíc se z nepřehledného rychloměru prakticky nedá odečíst rychlost jízdy. Jsou tu ovšem i příjemnější stránky - sedadla sice nedrží tělo nijak zázračně, ale rozhodně lépe, než drtivá většina ostatních miniaut. A pak je tu ten volant... nejen že dobře vypadá, ale zároveň má jeden z nejlépe tvarovaných věnců v kategorii hot-hatchů. Drží se přímo božsky.

Namísto řadicí páky je na středovém panelu shluk čtyř tlačítek a u podlahy najdete pouze dva pedály. Neklamný to důkaz, že budu mít co do činění s robotizovanou převodovkou, vzletně pojmenovanou Abarth Competizione. No nazdar… Alespoň že volant disponuje pěknými pádly řazení, takže by nemuselo být úplně zle.

Oheň a síra

Hned po nastartování je podle brumlání laděného výfuku ´a la Maserati patrné, že tady se na efekt dá mnohem více, než u decentního punta. Pětistovka je prostě rebel a dokazuje to hned po rozjezdu, jenž je také doprovázený hlubokými tóny „laďáku“. Ovšem čím déle s ní jezdím, tím více si říkám, že by ten zvuk mohl být ještě výraznější a nasupenější; tak pěkně to zní. Zejména pak v režimu Sport, jenž se volí stiskem tlačítka na palubce.

Ačkoli je výkon motoru poměrně skromný, 500C vyrazí při každém plynu s chutí vpřed a vůbec nemám pocit, že bych dynamicky nějak strádal. Starší motor T-Jet reaguje na povely plynového pedálu takřka s „multiairáckou“ rychlostí a spontánností, prodleva turba je v nízkých otáčkách jen minimální a ve vysokých prakticky nulová, navíc se motor ochotně vytáčí a má docela sympatickou špičku, i když posazenou hodně nízko - na šesti tisících.

Je tu ovšem ta zpropadená převodovka. Ta se v automatickém režimu chová stejně hrozně jako všechny ostatní, to znamená, že si škubavě řadí, kdy si usmyslí a komfort svezení tak dostává pěkně na frak. Dokážu si jízdu tomto módu odůvodnit pouze při poskakování v hustém městském provozu. A to poskakování myslím doslova...

Naštěstí si ale mohu řadit pomocí pádel a to je o moc lepší. Škubání při přeřazení lze eliminovat povolením tlaku na pedál plynu a změna rychlostních stupňů netrvá zas tak moc dlouho, přirovnal bych to k době, jíž potřebuje běžný řidič k běžnému přeřazení. Já vím, tohle je sporťák, ale stále jde o mnohem lepší výsledek, než bývá u většiny těchto převodovek běžné.

abarth testy malevozy | Zdroj: acz

Jenže teď tu mám jedno velké dilema. Buď mohu jet tímto stylem pro sebe s tím, že to bude jízda celkem příjemná, ale tak nějak nenápadná a nebo pojedu „pro diváky“ na ulicích. To obnáší nechat se od robota šikanovat škubáním, ale za odměnu se mi dostává při přeřazení pod plným plynem pěkné prásknutí do výfuku.

O to větší škoda je, že si motor nezabublá při podřazení nebo že alespoň nedá meziplyn, jako svého času selespeed v Alfách 147 a 156. Další situace, kdy si Abarth 500C odplivne, je při prudkém polevení tlaku na plynový pedál, ani tehdy ne vždy. Mohl být v tomto trošku důslednější, to je bez diskuze.

Hravá jízda

Největší překvapení mi ale přichystal podvozek pětistovky - s tím u stejnojmenných fiatů totiž nemá vůbec nic společného. Nejen že je sportovně tuhý, což se dalo očekávat, vlastně bych čekal, že bude ještě tužší, vzhledem k proporcím karoserie. Současně ale opravdu velmi slušně tlumí, což je schopnost, kterou má společnou s puntem. Do kabiny proniká opravdu jen minimum rázů a současně se v zatáčkách naklání jen minimálně.

To ale není ten zásadní rozdíl oproti Fiatům 500, jejich nejnovější verze na tom už jsou v tomto ohledu také velmi dobře; tou zásadní odlišností jsou jízdní vlastnosti. To, co jsem dosud znal jako tupě nedotáčivou nákupní tašku se změnilo bezmála v motokáru. Nedotáčivost jakýmsi zázrakem zmizela, respektive byla potlačena skutečně na minimum, 500C báječně drží stopu a bez reptání se obejdou i náhlé změny směru jízdy.

Je přitom až zarážející, jak málo musí asistovat (opět nevypínatelný) systém jízdní stability. Nechává autu opravdu spoustu prostoru, aby se s blížící limitní situací mohl řidič vypořádat sám. V tomto ohledu je spoleh na zadní nápravu, která zůstává za všech okolností stabilní a sebejistá, dobrou práci odvádí pérování i na nerovnostech v zatáčce, kde si pětistovka odskočí jen občas. Jen bych snad při použití této koncepce karoserie kabrioletu očekával tužší karoserii, kroucení na nerovnostech odolává „jen“ stejně dobře jako nejbližší konkurence.

Práci s autem mi usnadňuje i nepřeposilované a vcelku příjemně vyvážené řízení, díky spoustě signálů, které ke mně proudí od podvozku prostřednictvím sedadla a za asistence malých pohybů karoserie je opravdová radost prohánět abartha po okreskách. Do zatáček se vrhá s nadšením a velkou sebejistotou, v oblouku drží směr a nedotáčivost není problém korigovat přitažením volantem. Škoda jen, že dovnitř při stažené střeše celkem dost fouká.

Žádné velké starosti nemá auto ani s přenášením váhy v sérii zatáček a zvládá vcelku statečně i prudké vyhýbací manévry. Ale aby nevznikla nějaká mýlka - s 500C nebudete tak rychlí, jako s ostatními malými hot-hatchi, fyziku a technický původ vozu neoblafnou ani Karlovi následovníci, ovšem na to, že se jedná o pětistovku, je to nečekaně statečný výkon. A tohle všechno jistí brzdy s bezproblémovým účinkem, jen je třeba si dávat pozor na to, že se auto při prudkém brzdění může občas zavlnit.

abarth testy malevozy | Zdroj: acz

Lepší, než byste čekali

Štíře Abarth 500C má můj respekt hned z několika důvodů. Tím prvním je určitě to, že dokázal tak dobře vyladit podvozek Fiatu 500. Tím druhým je znamenitý motor, jenž jede pocitově na víc, než jen 140 koní. A konečně proto, že při jeho stavbě nic neošidili a každý otvor, který na karoserii uvidíte, má svůj smysl a funkci. A to nemluvím už vůbec o tom, že co autu chybí k dokonalosti v oblasti jízdních vlastností, to si vynahradí zábavností.

Jako celek si mě tedy tahle pětistovka opravdu získala a rozhodně to není tím, že bych nebyl momentálně ve formě. Škoda, že to, co já, asi zjistí málokdo, protože dát za 140koňovou pandu 470 tisíc už je možná trošku moc. I když proti mini je to stále ještě zadarmo, tak rozhodnutí nechám na vás.

Plusy

• Stylový design karoserie a doplňků
• Charakterní projev motoru
• Přesné řazení
• Ostré brzdy s rychlým nástupem
• Velmi dobrý jízdní komfort

Minusy

• Volant stavitelný pouze výškově
• Nepřehledný přístrojový panel
• Nekomunikativní řízení
• Nedotáčivá charakteristika podvozku
• Málo místa pro pravou nohu řidiče
• Hlučný a nepříliš kultivovaný motor
• Málo místa na zadních sedadlech