TEST Alfa Romeo 159 SW TBi – 8C v kombajnu

Pamatujete, kdy se představila Alfa Romeo 159? Je až k neuvěření, že to bylo v roce 2005 – před dlouhými šesti lety. Giugiarův design, ve své době zvolený za nejhezčí auto světa, přitom přečkal celé toto období bez jediné zásadnější změny a stále vypadá nádherně. Co víc by bylo důkazem jeho dokonalé nadčasovosti?

Alfa si je dobře vědoma své silné stránky, a tak nabízí mnoho způsobů, jak vylepšit zdařilý základ. Dobrou nabídkou je paket ti, který za příplatek 71 tisíc sníží podvozek, přidá černá 18palcová kola s turbínovým designem, sedadla čalouněná Alcantarou (vpředu navíc s vyhříváním) a pár sportovních doplňků interiéru jako hliníkové pedály nebo volant obšitý perforovanou kůží.

V součtu slušná celkem nabídka. Méně výhodně se už jeví karbonový dekor za 15 tisíc korun a speciální sytý lak 8C Competizione za 45 tisíc korun. Testované auto se ale pyšnilo vším jmenovaným a výsledek jsme si zamilovali okamžitě.

alfaromeo testy strednitrida  

Uvnitř celočerného interiéru (nepočítaje kontrastní rudé obšití) čeká kokpit výrazně orientovaný na řidiče. Když odhlédneme od menší přesnosti výroby a montáže, mohla by kabina Alfy 159 i dnes dávat lekce v oblasti sportovně stavěného interiéru.

Skvěle padnoucí volant má anatomické tvarování, stejně tak sedadla se zesíleným bočním vedením (obojí patří do paketu ti). K tomu se přidává dobrá pozice za volantem, vhodně rozmístěné pedály, které lze ovládat i ve společenské obuvi a přesná kulisa řazení. I ergonomie je na slušné úrovni, ale je potřeba si zvykat na svérázné ovládání palubního počítače nebo umístění tlačítka výstražných světel. Mimochodem tlačítko vypínající stabilizační systém je hned vedle.

V praxi je poněkud zbytečný ukazatel plnícího tlaku, na který se řidič za jízdy nemůže dívat a spolujezdec na něj ani nevidí. Největší přehmat je ale kousek před ním – v interiéru, kde vládne černá a červená, trůní modrý displej navigace z Fiatu. Fanoušek italských aut se s tím třeba smíří, kdokoliv jiný se ale právem podiví nejprve barvě pozadí a následně faktu, že systém nelze ovládat dotykově přes obrazovku.

Dalším nedostatkem jsou parkovací senzory, které je potřeba pokaždé aktivovat stisknutím tlačítka na stropě. Přitom před technickým facelfitem v roce 2009 fungovaly senzory automaticky a stejným tlačítkem se jen v případě nutnosti vypínaly.

Zavazadlový prostor se svými 445 litry nepatří k rekordmanům, naopak jej překonávají i některé kombíky o třídu menší. Praktickou využitelnost navíc komplikuje vysoká nakládací hrana. Jak jsme se ale přesvědčili, díky pravidelnému tvaru a velkému vstupnímu otvoru dokáže zavazadelník bez sklápění sedadel pojmout i málo skladné předměty.

alfaromeo testy strednitrida  

Volba motoru je jednoduchou otázkou. Nabídka se totiž postupem času smrskla na pouhé dvě motorizace: turbodiesel 2,0 JTD_M (100 nebo 125 kW) a testovaný zážehový 1,8 TBi (147 kW), který spoléhá na přeplňování turbem. Slabší motory odvál čas, bohužel to samé potkalo dieselový pětiválec, benzinový šestiválec a pohon všech kol. Právě tady se stáří 159tky projevuje nejvíc – Italové už nechtějí investovat do instalace nových motorů.

V době downsizingové je přeplňovaná osmnáctistovka (přesnější objem 1750 cm³ se inspiruje v historii, stejně jako zkratka ti) tím nejsilnějším, co dnes dokáže koncern Fiat mezi zážehovými motory nabídnout. Výkon 147 kW patří v dané kategorii k nadprůměru, z neznámých důvodů se modelu 159 vyhýbá silnější verze se 173 kW a 340 Nm.

Přeplňovaný čtyřválec má nelehkou úlohu zastoupit legendární V6. Ta sice v posledním vydání nepocházela z rýsovacích prken italských konstruktérů (jednalo se o upravený agregát od GM/Holdenu), charakterem, zátahem i radostí z jízdy ale představovala oprávněný vrchol italského automobilového průmyslu. TBi má nabídnout podobný výkon při výrazně nižší spotřebě paliva. Jak je tomu ve skutečnosti?

alfaromeo testy strednitrida  

Před rokem na brněnském Masarykově okruhu osmnáctistovka příliš nezapůsobila. V běžném provozu ale není potřeba tak často ždímat z motoru maximum, a proto se dokáže přeplňované srdce Alfy předvést v lepším světle.

Nízko položené maximum točivého momentu napovídá, že toho čtyřválec zvládne dost už v nízkých otáčkách. Praxe to potvrzuje, motor se navíc sbírá bez větší prodlevy. K pořádným výkonům je ale potřeba ho točit – alespoň na 3000 min^-1, ale zase ne přes 5500 min^-1; tam už dochází lehkoběžnému TBi dech.

Dokud od Alfy nežádáme maximum možného, působí živě a hbitě. Problém spočívá v jízdě na plný plyn – ta se rychlostí příliš neliší od půl plynu. Spotřeba paliva ale s každým důrazným prošlápnutím plynového pedálu stoupá, ačkoliv patnáctilitrových výšin jako u šestiválce dosahuje jen výjimečně. Dlouhodobě jsme jezdili s průměrnou spotřebou 9 l/100 km.

Na dálnici prospívá dynamice relativně krátké zpřevodování. Ve 130 km/h motor na šestku točí 3100 min^-1 a má našlápnuto k nejlepším výkonům. Průměrná spotřeba paliva v této rychlosti je 8,5 l/100 km – za předpokladu, že jízda probíhá s tempomatem bez zbytečného šlapání na plynový pedál.

Ve 200 km/h se už ručička otáčkoměru blíží k 5000 min^-1, což naznačuje blízkost reálné maximální rychlosti, o to snadněji ale Alfa dosáhne takového tempa. Naopak ekonomických 100 km/h znamená 2400 min^-1 a spotřebu 6,3 l/100 km. Dostat se pod šest litrů je už těžký oříšek, a to i mimo město při použití všech běžných metod pro úspornou jízdu.

alfaromeo testy strednitrida  

Na úspory provozních nákladů je ale z portfolia Alfy Romeo zaměřen turbodiesel. Turbobenzin je naopak určený k využívání potenciálu podvozku, který se vpředu spoléhá na vyspělou (a stále vzácnější) lichoběžníkovou nápravu a vzadu na středně-třídní standard v podobě multilinku.

Chování auta je perfektně čitelné, pro začínajícího řidiče v dnešní produkci snad neexistuje vhodnější auto s předním pohonem. Limity podvozku totiž leží daleko, jejich přiblížení je ale dobře rozpoznatelné. Kombi si zachovává do poslední chvíle neutralitu, jen v limitních situacích přichází ke slovu nedotáčivost způsobená relativně lehkou přídí.

Řízení je přesné a s přiměřenou zpětnou vazbou. V dnešní době se sice nosí silnější účinek posilovače, Alfa ale předvádí vyvážené nastavení, které skvěle ladí se sportovně-cestovním naturelem tohoto modelu. Na stejné úrovni je i spojka – ne úplně měkká, ale rychlá a přesně reagující.

alfaromeo testy strednitrida Snížený a přitvrzený podvozek v paketu ti přirozeně znamená ústupky v komfortu. Italský původ se ale nezapře ve schopnosti odfiltrovat jízdu po dlažebních kostkách nebo rozbité silnici. Jednotlivé nerovností ale už 159tka s takovou grácií nezvládá. Dlouhý přední převis a malá světlá výška navíc znamenají, že si auto při neopatrném přejezdu příčného prahu škrtne o zem. Ale co, za krásu se musí platit…

Závěr? Když se necháte okouzlit krásou Alfy 159, je snadné ji odpustit pár nedostatků. Je jasné, že v době turbodieselové osloví testovaný motor je menšinu nadšených motoristů. Situaci mu navíc komplikují dvě skutečnosti – ve střední třídě jsou i živější turbobenziny (například nejsilnější Ford Mondeo EcoBoost) a vznětová 159 je levnější než TBi.

Doba drahých Alf je pryč – v případě modelu 159 se bavíme o dobře vybaveném kombi za zhruba 800 tisíc (bez příplatků a bez plošné slevy 15 %). Naftový čtyřválec se ale nabízí o nějakých 30 tisíc levněji a to už je velký důvod k zamyšlení, zda benzinové srdce definitivně zvítězí nad rozumem.

V tabulce uvedené ceny jsou akční se slevou 15 %.

Plusy

• Atraktivní design
• Nezáludné jízdní vlastnosti
• Vyvážení ovladatelnosti a jízdního komfortu
• Zvuk a charakter motoru
• Orientace kokpitu na řidiče
• Účinek a dávkování brzd

Minusy

• Dražší než turbodiesel
• Vyšší spotřeba
• Malý zavazadlový prostor
• Nedostatky ve návrhu a zpracování interiéru
• Škrtání předního převisu na příčných prazích
• Malé odkládací prostory
• Alfa by si zasloužila i silnější motor